Tam kde les halí se v stíny,
stojí palác bukový,
zeleň listů - baldachýny,
kmeny - stříbřité sloupoví.
Z rosy mají tam drahokamy,
v lucernách měsíční svit,
když slunce rodí se za horami,
spěchají nový den pozdravit.
Národ je to starý, plachý,
milující lesní klid,
když zaslechnou cizí hlasy,
spěchají se v palác skrýt.
A větve buků tiše se slily
do podlaží stromových,
dryády, stromové víly,
vítají v korunách svých.
Ten palác nikdy neobjeví
ten, kdo o to snaží se,
jak z mlhy utkaný se jeví
a bledého svitu měsíce.
Skryté sídlo, kde stín snění
procitl k životu zas,
lidí, těch tu místo není,
jen ve snech snad zříš jeho jas.
A buky, tiší strážci klidu,
nepustí tě projít dál
k skrytému lesnímu lidu,
jenž již pověstí se stal.
DU LÄSER
Srdce lesa
PoesiSrdce lesa je bájné místo opředené legendami. Čas jako by ho míjel bez postřehnutí, v šumění listí jsou slyšet šeptavé hlasy a stíny dávno mrtvých lidí se procházejí jeho skrytými zákoutími. Rostou v něm květiny, které dokážou vyléčit jakoukoliv nem...
