Co se stane když fanynka F1 a hlavně Maxe Verstappena dostane omylem do boxů? Potká svůj vzor nebo ne?
Předem se omlouvám za chyby, je to můj první příběh, který je celý vymyšlený.
Je zase ráno a mě budí ta nejhorší věc na světě. Ano uhodli jste to dobře je to budík a jelikož dneska odlítáme do Barcelony tak zvoní docela brzo. Je půl druhé ráno a já jsem spala asi jenom hodinu. Proto řídí i Max jelikož já bych nebyla schopná odřídit to až na letiště. "Já nikam nechci." "Dělej Maxíku vstávat a cvičit." "Kolik je?" "Půl druhé." "Děláš si ze mě prdel? To jako můžu ještě půl hodiny spát?" "Ty ano, ale já se musím namalovat jelikož na letišti na nás budou čekat zástupy tvých fanoušků." "Víš co Chloe jdi si dělat se svým obličejem co uznáš za vhodně a mě nech ještě tak půl hodiny spát." "Tak dobře." "Děkuji jsi zlato." Max si znovu lehl a já šla do koupelny. V koupelně jsem si vzala svojí make-up taštičku a začala se malovat. Nějak jsem to nepřeháněla. Jenom trochu make-up abych sjednotila barvu pleti. potom trochu korektoru pod oči abych zakryla ty šílený kruhy pod očima. Potom jen zapudrovat, řasenka a lesk na rty. Vyšla jsem z koupelny a Max zrovna vstával. "No, ale dobré ráno." "V kolik jsi vstávala?" "Před půl hodinou." "Proč tak brzy: "Maxi vždyť jsme spolu mluvili a ty jsi mě ještě posílal do koupelny abych tě nechala dál spát." "Jo máš pravdu vlastně." oba jsme se zasmáli a Max zmizel v koupelně. Já si našla takový hezký krátký šatičky jelikož v Barceloně bude šílený vedro. Max vylezl z koupelny už i oblečený. "Páni sluší ti to." "Díky a ty letíš v pyžamu?" "Ne, ale čekala jsem než ty se uráčíš vyjít z koupelny." oba jsme se zasmáli a já vlezla do koupelny, kde jsem se převlíkla a ještě se učesala. Vyšla jsem ven a v pokoji nikdo nebyl. Porozhlídla jsem se a ani kufry tu nebyly. Sešla jsem schody dolu a tam stáli všichni. Celá Maxova rodina. "Co se děje? Někdo umřel?" "Ne ty blázne nikdo neumřel." "A proč tu stojíte však je strašně brzy." "Chtěli jsme se s tebou rozloučit." "Ježiš to je strašně moc od vás hezký děkuji." se všema jsem se obejmula. Victorii tekly slzy. "Ale notak já se zase s Maxem vrátím." obejmula jsem jí. "Dej nám na něj pozor i na sebe dej pozor." "Neboj se sestřičko vrátíme se všichni živí a zdraví." Max jí taky odejmul. všichni jsme se ještě jednou obejmuli a chvíli tak stáli. "Už musíte jet jinak vám to uletí." "Pravda tati." naposledy jsme se obejmuli a já se s Maxem rozešla k autu. Dali jsme kufry do auta, nasedli a vyjeli na cestu. Cesta trvala asi 45 minut. Max zajížděl na parkoviště a já už viděla ty davy jak stojí před letištěm a čekají na nás. "Pane bože ten dav co tam stojí." "Já vím promiň nechtěl jsem abys tohle zažívala." "Maxi dovil mi ti připomenout že toto byla moje volba a byla dobrovolná." usmála jsem se na něj a potom ho obejmula. Bylo mi asi nějak jedno jestli nás někdo fotí nebo ne. Hlavní bylo že jsem s mým kamarádem který potřeboval podpořit že jsem tu dobrovolně. "Mám tě rád Chloe." "Já tebe taky." "Dětičky moje nerad ruším vaší hezkou chvilku, ale musíme jít nebo jich tu bude čím dál tím víc." Christian nás taky obejmul takže jsme tam stáli chvíli ve třech takhle, ale pak jsme museli se odtrhnout, jelikož lidí pořád přibývalo a já začínala být unavená jelikož jsem toho moc nenaspala. Rozešli jsme se směrem východ kdy už stála ochranka. Chytla jsem Maxe za ruku a trochu jí stiskla. Max se mi podíval do očí a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila, ale byl nejistý. Popravdě jsem měla trochu strach tam jít, ale věděla jsem, že musím. Stále jsem se Maxe držela mezitím co jsme se snažili projít davem. Většina holek pištěla, když se dotkly Maxe a novináři na nás křičely různý otázky. Pomocí ochranky jsme se dostali až k letadlu, kde jsme se pozdravili s pilotem a nastoupili. Sedla jsem si vedle Maxe a připoutala se. "Tak co Chloe jak se těšíš?" "Víc už to ani nejde jsem vám strašně vděčná Christiane." "To vůbec nemusíš, jelikož my jsme rádi, že jsme našli tak skvělou fotografku. Jenom doufám, že nám zase neomdlíš." "Ne teď už ne." oba jsme se zasmáli a Christian si šel taky sednout. Za chvilku jsme vzlétali. Ukradla jsem Maxovi jedno sluchátko a opřela si o jeho rameno hlavu. Asi za deset minut jsem už spala a probudilo mě to že Max se mnou jemně třásl. "Chloe jsme tu vstáváme spát můžeš na hotelu." "No jo pořád." neochotně jsem se zvedla a vystoupila z letadla. Rychle jsme přešli do haly a čekaly na kufry který k nám přijely do pěti minut. Vzala jsem si svůj kufr i přes Maxovo námitky že mi ho vezme jsem se vydala k autu kde jsem kufr hodila do kufru a sebou jsem hodila na sedadlo spolujezdce. Hned si nastoupil Max a rozjeli jsme se na hotel. Cesta byla tichá a já se jen těšila až spadne do postele a budu spát ještě jsem využila situace a přidala na instagram fotku. Na hotelu všechno zase vyřizoval Christian a ani jsem se nedivila když mi řekl že mám s Maxem dohromady pokoj. Odebrali jsme se do výtahu a já potom sebrala posledních sil a běžel do pokoje. Tam jsem odložila uprostřed místnosti kufr skopla boty a skočila šipku do postele. Za sebou jsem slyšela Maxe jak se mi směje. "No co jsem strašně unavená, vybalím zítra." on se uchechtl zul si boty a lehl si ke mě. Přitulila jsem se k němu a upadla do říše snů ................................................
ओह! यह छवि हमारे सामग्री दिशानिर्देशों का पालन नहीं करती है। प्रकाशन जारी रखने के लिए, कृपया इसे हटा दें या कोई भिन्न छवि अपलोड करें।
@ChloePhotographer: This was definitely a good hair day @maxverstappen1: my girl @schecoperez: our girl
