Co se stane když fanynka F1 a hlavně Maxe Verstappena dostane omylem do boxů? Potká svůj vzor nebo ne?
Předem se omlouvám za chyby, je to můj první příběh, který je celý vymyšlený.
Dnešní den měl být úplně obyčejný, jenže už od rána mi to tak nepřišlo. Ráno jsem se probudila a vedle mě nikdo neležel. Max asi fakt spal u Checa. Otočila jsem se na druhou stranu a strašně se lekla, jelikož Max spal v křesle co tu bylo. Pomalu jsem se zvedla a šla jsem za ním. Dala jsem mu ruku na rameno a jemně s ním zatřásla. Nic, spal jako zabitý. "Maxi." zkusila jsem to ještě jednou a i jsem ho oslovila. Max zamručel a začal se pomalu probouzet. "Maxi pojď si lehnou do postele." "Hmmm." pomohla jsem mu vstát a dojít k posteli, na kterou jsem ho položila. "Děkuji Chlo." usmála jsem se na něj a odešla do koupelny. Dneska nemusím spěchat, jelikož dneska až večer letíme do Nizozemska. V koupelně jsem si dala dlouhou vanu. Konečně vana kdy jsem mohla jenom relaxovat a nic nedělat. Ve vaně jsem seděla asi hodinu. Celý tělo jsem konečně uvolnila a prohřála. Ano sice jsme ve Španělsku, ale toto bylo úplně jiný, než celý den stát na sluníčku. Když jsem vylezla z vany, tak jsem zjistila že nemám čistý oblečení. No nevadí, obmotala jsem si kolem sebe osušku. Zapletla jsem si vlasy do francouzských copánků a lehce se namalovala. Dneska to vyhrály světle hnědý stíny a růžovočervená rtěnka. Vyšla jsem z koupelny a Max stále spal a navíc byl otočený zády ke mě, takže jsem se rozhodla že se převlíknu tady. Ještě pod osuškou jsem si oblékla spodní prádlo a teprve potom jsem osušku sundala a ze skříně si vytáhla modrý roztrhaný kraťasy a tmavě vínový triko s dlouhým rukávem. K tomu jsem si vzala stejně barevný boty na podpatku jako je triko. Když jsem se chtěla oblíknout tak mě zastavil hlas. "Takový pohled by se mi každé ráno líbil." strašně jsem se lekla, jelikož jsem nečekala, že na mě Max promluví. Otočila jsem se na něj. "Tak na to můj milý zapomeň." usmála jsem se na něj a oblékla se. "Kolik vůbec je hodin?" vypadal roztomile jak byl rozespalý. "Je půl dvanáctý, za chvíli je oběd." usmála jsem se na něj. "A už se na mě nezlobíš?" trochu posmutněl. "Ne po tom včerejším druhém místě ne, ale chtěla jsem tě v tom nechat trochu vykoupat." usmála jsem se. "Tak takhle ty, ale já se půjdu vysprchovat počkáš na mě? Půjdeme pak na oběd." "Jo jasně počkám na tebe, ale šup." trochu jsem ho popohnala. Max zmizel v koupelně a já ustlala postel. Dále jsem vytáhla kufry a to co už nebudu potřebovat jsem pomalu balila do kufru. Úplně na dno jsem dala mikiny a bundy a než jsem na to stihla dát trika a další věci tak Max vylezl z koupelny. "Páni ty už balíš?" Max byl docela překvapený. "Ano však dneska odjíždíme domů a mě chvíli bude trvat než si zabalím. To víš mě nestačí jeden kufr." "No jo no to jste vy holky. Všude taháte minimálně dva kufry." trochu mě to urazilo, jelikož mu tady nechci dělat ostudu tak jsem vzala více oblečení. "Tak pardon, že jsem vám nechtěla dělat ostudu." mírně jsem rozhodila rukama. "Ježiš v klidu ty neděláš ostudu nikdy, ale pojď radši na ten oběd." snažil se odbočit od tématu, ale protentokrát jsem to nechala být, jelikož jsem měla taky hlad. Dneska k obědu byly tortilly. Ó můj bože miluju tortilly. Vzala jsem si hned dvě a sedla si ke stolu. Za chvíli přišel Max. Jedli jsme v tichosti a užívali si přítomnost jeden druhého. "Maxi v kolik pojedeme na letiště?" takticky jsem se zeptala, abych věděla kolik mám času. "No letí nám to v devět takže tak v šest aby jsme odjížděli." "Dobře tak já nám jdu odnést talíře a pak půjdu balit." vstala jsem od stolu a šla odnést ty talíře. Max na mě čekal u stolu a hlídal si mě pohledem. Dělal jako by si měl někdo ukrást, ale bylo to roztomilý. Když jsem dávala talíře na takový pult co tu byl, tak mě někdo chytl za ruku. "Ahoj krasavice. Jsi tu sama?" nějaký slizký týpek si myslel že má u mě šanci, ale kdyby jsi tak věděl hochu. "Ne sama tu fakt nejsem." moje odpověď byla jasná, rázná a hlasitá, takže přitáhla pozornost Maxe, který to zatím jenom pozoroval. "Ale notak nedělej scény bude to jenom rychlovka a tvůj doprovod si toho ani nevšimne." začal mě tahat za ruku, jenže to neměl dělat, jelikož Max vstal ze židle a kráčel si to k nám. "Nepochopil si že tu není sama?" kdybych Maxe neznala tak se ho i bojím. "A ty máš být ten její doprovod? To není moc vysoká laťka." "No neboj ty jí fakt nepřekonáš." vložila jsem se do jejich rozhovoru. "Cos to řekla ty štětko malá?" z ničeho nic mě odhodil za Maxe na zem jenom jsem viděla jak se Max napřahuje, že mu vrazí pěstí. Jenže než já jsem stihla vstát, tak Max mu fakt jednu nakouřil. Druhou mu naštěstí nestihl dát, jelikož jsem si před něj stoupla a chytla ho za paži. "Maxi tenhle kretén ti nestojí za to, akorát budou zbytečný články o tom jak jsi se porval." snažila jsem se ho uklidnit. "Máš pravdu. Pojď, jdeme si radši sbalit věci." Max mě chytl okolo ramen a vedl mě do pokoje. Toho týpka jsme nechali ležet na zemi. No co on se nějak sesbírá. V pokoji se nedělo nic zajímavého, jenom jsme si zabalily věci do kufrů. Já ty svoje balila prosím pěkně dvě a půl hodiny a než jsme je zaply tak to taky chvíli trvalo. A teď je půl třetí a my sedíme s klukama dole v jídelně a povídáme si. Když jsem podepisovala smlouvu, tak bych nikdy neřekla do jakýho super kolektivu se dostanu. Kluci mi jednou budou neskutečně chybět, ale to teď hodně předbíhám. Když nastal čas loučení tak nám ukápli slzičky (ano víme že se za chvíli uvidíme znovu, ale i tak) a teď čekáme než vzlítneme. Chtěla jsem si nasadit sluchátka, ale Max mi jedno ukradl, takže každý máme jedno a posloucháme písničky. Jen co jsme vzlítly tak jsem usnula a vzbudila se až v autě kdy jsme přijížděli k Maxovi. Nechtěla jsem otevírat oči tak jsem je nechala zavřený a jenom když mě vytahoval Max z auta, tak jsem se mu snažila obtočit ruce kolem krku, abych nebyla tak těžká. "To je dobrý princezno, jen hezky spinkej. Unesu tě." spustila jsem zase ruce volně dolu a vnímala jak mě nese ke dveřím ve kterých už někdo stál. Ovšem nebyla jsem ani podle hlasu schopna poznat kdo to je. "Maxi netvrď mi, že jste jenom kamarádi." ta osoba měla strašně povědomý hlas. "Fakt jsme jenom kamarádi mami, ale poslední dobou jsem usínal a jí jsem měl vedle sebe, takže bez ní už neusnu." aha takže mluví se Sophie. "Tak si běžte lehnout. Věci v autě počkají." "Fo....foťá....." snažila jsem se jim říct ať mi vyndají aspoň foťák, jelikož nikdy nevíte co se může stát. "Já jí ten foťák vyndám a ty si jdi s ní lehnout. Určitě se jí taky takhle pohodlně nespí." Max se, se mnou rozešel. Když mě položil do peřin tak mi bylo hned jasný kde jsem. Jsem v jeho pokoji, konkrétně v jeho posteli. Jenom jsem se zachumlala do peřiny, kterou přeze mě přehazoval a upadla jsem úplně do říše snů. ......................................................
ओह! यह छवि हमारे सामग्री दिशानिर्देशों का पालन नहीं करती है। प्रकाशन जारी रखने के लिए, कृपया इसे हटा दें या कोई भिन्न छवि अपलोड करें।
@landonorris: vidíte mé dokonalé oko?! To vyfotila naše ještě dokonalejší @ChloePhotographer👁️🩶 @ChloePhotographer: tvoje oči se naprosto dokonale fotí🩶👁️ ......................... Hello guys. Ne nezdá se vám to. Ano je tu další kapitola a to dřív než po dvou měsících. A ještě taková menší zajímavost: víte že tento příběh neměl být nikdy vydaný veřejně? Psala jsem si jenom svůj "vysněný" svět kam jsem vždy utíkala když jsem měla nějaké problémy v životě. Ale už spatřil světlo světa a já doufám že vás bude stále bavit🫶🏻
