Začni žít svými sny/Max Verstappen

27

Jelikož včera se nic zajímavého nedělo. Tak dneska už letíme do Belgie. Jediný co se včera vlastně dělo bylo to, že mě moje bývalá spolužačka pozvala na svatbu. Ano shodou okolností má svatbu Belgii. Takže z letiště jedu hned na obřad. Jako jediný co mě uklidňuje je to že nejedu sama, ale jede i Mia. Max mi naštěstí slíbil že mi kufry odveze na hotel. Takže jsem si ještě včera přibalila starorůžové šaty a lodičky, který jsem snad ani jednou neměla na noze. Dnešní ranní let byl docela v klidu. Jelikož jsme odlétali v půl pátý ráno, tak na letišti nebylo moc lidí. Vše proběhlo v pořádku a my už jsme v Belgii. Docela jsem se bála, že tady bude pršet, ale opak byl pravdou a tady svítí sluníčko. Byla jsem ráda, že Magda bude mít hezky na svatbu. Akorát ty fotky se budou špatně upravovat, jelikož ostrý sluníčko není ideální. 
"Chlo v kolik se vrátíš?" 
"Nevím Maxi a ani nevím jak se vrátím." 
"Takže tě nemám čekat?" jezus on chce na mě čekat. To je hezký.
"Nevím a nechceš tam jít se mnou?"
"Zítra je track walk."
"Já vím, ale nemusíme tam být dlouho." bylo na něm vidět, že chce jít, ale není si tím jistý. Ach jo Maxi pojď se mnou. 
"Jo tak jo. Půjdu s tebou." chtěla jsem skákat radostí do stropu, ale držela jsem se.
"Děkuji." měla jsem fakt radost.
"Není zač, a pojď už musíme vystupovat." ani jsem si nevšimla, že jsme přistáli. Vylezli jsme z letadla a prošli jsme takovým tím rukávem a dostali jsme se na letiště. Jelikož jsme letěli v první třídě, tak jsme šli bokem kde nám dali kufry. Naše kroky zamířili ven k Maxovu autu. Mia doletí asi za dvě hodiny, jelikož letí z Anglie. My jsme jeli rychle na hotel kde jsme se najedli Max si rychle jel koupit oblek a já se mezitím převlíkla a nakulmovala jsem si vlasy. Lehounce jsem se namalovala a v tu chvíli přišel Max. Ten se rychle převlíkl a jeli jsme pro Miu na letiště a potom rovnou na svatbu, která se konala v kostele. Asi za 45 minut jsme tam byli. Mia se běžela převlíknout rychle. Její světle modrý šaty jí skvěle doplňovali, její tmavý vlasy. Já jsem mezitím šla představit Maxe Magdě. Hledala jsem jí všude a nakonec jsem jí našla za kostelem. Chudinka byla strašně nervózní. 
"Ahoj Magdi."
"Chloe ty jsi fakt dorazila. Ó můj bože já jsem tak ráda."
"Ano ráda tě vidím. Jinak tohle je Max. Maxi tohle je dnešní nevěsta Magda." oba si podali ruce
"Moc mě těší."
"Mě taky, ale kam tě posadíme?" bylo mi jasný že tohle bude problém. 
"Posaď ho místo mě, jelikož mám sebou foťák, takže vás budu obíhat a fotit." viděla jsem na ní jak se jí ulevilo.
"Chloe teď jsi mi vytrhla trn z paty, jelikož naše fotografka mi dneska psala, že nedorazí." 
"No vidíš to a máme vyřešený i to kam posadíš Maxe." 
"Oh ano máš pravdu. Maxi první řada vpravo prostřední židle." 
"Děkuji tak já se jdu posadit a rovnou oznámím ženichovi, že máte fotografa."
"Budeš moc hodný děkuji." Max se usmál a odešel do kostela.
"A co ty vypadáš strašně nervózně Magdi."
"Ano ani nevíš jak jsem. Od rána se všechno kazí. Prvně ta fotografka, teď se začíná zatahovat a má pršet a aby toho nebylo málo tak se bojím že zakopnu a upadnu, přeci víš jak já jsem to měla vždy s podpatkama." ukázala mi boty na podpatku, který byl vysoký asi pět centimetrů. 
"Magdi to zvládneš, jsi krásná, strašně ti to sluší a kdyby jsi lehce škobrtla tak tě táta nepustí."
"Ale koukni se na sebe, ty šaty ti dokonale sedí, vypadají jak když je máš šitý na míru a ty podpatky. Ten úzký vysoký podpatek krásně zeštíhluje tvoje nohy a skvěle doplňují ty šaty."
"A dost dnešek je tvůj a ty jsi tady ta krásná princezna. Fotografa už máte, akorát tady nebudeme úplně do konce. A věř že tyhle šaty už jsou fakt starý a na dnešek se mi úplně hodili. 
"Ale nevypadají, vypadá to jak když jsi vyšla ze salónu kde ti je šili. A jinak moc děkuji, vážně jsi mě zachránila."
"Není vůbec zač, pro kamarády já ráda." ještě naposledy jsem jí obejmula a pak jsem jí tam nechala, jelikož obřad měl za chvíli začít a já se šla seznámit se ženichem. Vešla jsem do kostela a všichni už seděli na svých místech. Ano zase jdu klasicky jako poslední, ale myslím že už i Max si zvykl. V celým kostele bylo ticho, takže byl slyšet jenom klapot mých podpatků. Došla jsem až k ženichovy abych se mu mohla představit.
"Dobrý den já jsem Chloe. Vaše nová fotografka pro dnešek." 
"Dobrý den já jsem Cole. Moc vám děkuji, že jste zachránila Magdu byla z toho chudák úplně špatná."
"Není vůbec za co, je to moje kamarádka a proto tu udělám ráda."
"Máš dobré srdce Chloe a to je to nejlepší co můžeš mít. Máš štěstí Maxi, že zrovna ona je tvoje kamarádka. Drž si jí." tohle mě potěšilo, jelikož poslední dobou mi všichni píšou jak jsem strašná že jim přebírám Maxe a že jsem děvka, jelikož v jednu chvíli jsem s Maxem a potom s Landem atd. 
"Jsem za ní rád." usmál se na mě. Najednou začala hrát hudba a já odběhla stranou a připravila si foťák, jelikož přicházela nevěsta. Strašně jí to slušelo. Bylo ale i vidět jak je nervózní jelikož těkala pohledem z přítele snad na každýho hosta. Když se dostala pohledem ke mě vřele jsem se na ní usmála a naznačila ať se uvolní a užívá si to a namířila na ní foťák. Nevím jestli začala jenom předstírat to uvolnění nebo se doopravdy uvolnila, ale na fotku to vypadalo dobře. Celý obřad jsem fotila a snažila se něco fotit i u hostiny, ale moc to nešlo. Asi okolo jedenáctý v noci jsme odcházeli. No spíš Max odcházel, jelikož já jsem byla tak unavená a tak moc mě bolely nohy, že mě do auta radši nesl. Byla jsem mu fakt vděčná, že nakonec se mnou šel. Strašně jsem si to s ním užila, je to skvělý kluk a popravdě možná k němu začínám něco cítit, což se mi vůbec nelíbí, jelikož dá se říct, že je to můj kolega a já k němu nemůžu nic cítit, to nejde, zničilo by to akorát všechno. Max mě mezitím dal do auta a rozjel se. Byli jsme skoro u hotelu když jsem usnula a probudilo mě to, že mě někdo pokládá do postele. Přetočila jsem se na druhý bok a jenom ležela. Po chvíli se prohnula za mnou matrace a dvě silné paže mě obejmuly. Přitulila jsem se a cítila jsem jak se mi do krku zabořila hlava.
"Ach jo Chloe kdybys jen věděla..." to byla věta se kterou jsem usnula.
.......................................................................................
Áááááááááá další kapitola a tu další vám nebudu slibovat. Můžu vám, ale říct, že je rozepsaná, ale v pátek mě ještě čeká zkouška z latiny. Takže možná zítra možná za půl roku.  Ale chci vám moc poděkovat, že tenhle příběh vůbec někdo čte. Jste skvělý.