Týmový partner [SasuNaru, NaruSasu🖤Na přání] ✓

12| Únos

Po Narutově poslední větě se mezi oběma mladými shinobi na několik vteřin rozhostilo hrobové, dusné ticho, během něhož ani jeden z nich nic neříkal. Plavovlásek zpříma hleděl druhému mladému muži do očí a v okamžiku, kdy v nich na malý, sotva znatelný okamžik spatřil záblesk pochopení a možná, že i uvědomění, se jeho srdce zběsile rozbušilo. Silně stiskl ruce v pěst a nepatrně kývl hlavou, snad jako kdyby se mu snažil potvrdit, že to, co právě řekl, myslel smrtelně vážně. V Sasukeho temných hloubkách se objevil záblesk šoku.

V další vteřině otevřel ústa, aby něco řekl, ale v ten moment k nim zrovna doběhl kapitán Yamato a se znepokojeným pohledem se na ně překvapeně zadíval.

"Stalo se něco, pánové?" zeptal se a podezřívavě se otočil, aby se podíval kolem po okolních lesích, "narazili jste snad na nějaké potíže?"

Posledním vyřčeným slovem zcela zpřetrhal chvilku porozumění, která mezi nimi do té doby panovala. Naruto zavrtěl hlavou v odmítavém gestu na důkaz, že je všechno v pořádku, a když opět pohlédl do černých očí svého nejlepšího kamaráda a možná už ne tak tajné lásky v jedné osobě, jediné, co v nich našel, byl jeho typický záblesk chladu a arogance, který si během dlouhých let vypěstoval jako jakousi ochranu před širým světem.

"Ne. Všechno je fajn," odvětil Uchiha, jako by se nechumelilo a nijak, ani slovem, ani jediným mimickým svalem nedal najevo, že by tu snad s druhým mladíkem řešil cokoliv osobního, co by mohlo jednou pro vždy změnit jejich dosavadní vztah.

Zlatovlasý ninja nasucho polkl a jeho pohled ztvrdl. Tak tohle tomu parchantovi teda nedaruje! Kdyby tady byli úplně sami, neměl by problém ztropit mu prvotřídní scénu! Už měl po krk toho, jak ho v poslední době zazdíval a přehlížel! Jako kdyby se z něj stal nějaký rozkošný plyšový medvídek, kterého může odložit stranou jako malé děcko pokaždé, když už ho omrzí si s ním hrát! Ale takhle to rozhodně tedy nechat nechtěl. Silně stiskl ruce v pěst a kousl se do rtu, aby potlačil vztek, který znovu začal ohnivě plát uvnitř jeho nitra a snažil se mu propálit tělem skrz žíly a tepny, až byl ještě agresivnější než před malou chvílí, kdy mu vybuchly nervy. V jiném čase a na jiném místě, před několika dlouhými lety v době, kdy nedokázal pořádně ovládat sám sebe, natož Kyuubiho, by se jeho vzhled patrně velice brzy změnil do liščí podoby a kolem těla by se mu obalil plášť z Kuramovy chakry.

Teď by mu stačilo, kdyby toho zmetka majznul po hlavě lopatou. Kdyby u sebe nějakou samozřejmě měl...

Jediné, co po něm chtěl, byla pravda, porozumění a pár minut jeho času. Nic víc, nic míň. Jeho neopětované city k němu ho trápily už tak strašně dlouho, že to ze sebe potřeboval dostat. A možná... možná, že kdyby mu všechno pořádně vysvětlil a řekl mu, jak se věci mají, možná by to potom i sám Sasuke pochopil a konečně se mu svěřil i se svými tajemstvími. Možná, že by mu pak konečně řekl, co přesně dělal během války, i jak se doopravdy má jeho vztah se Sakurou. Avšak on to očividně viděl jinak a chytil se první příležitosti, pomocí níž by se ho mohl zbavit a víc se s ním už nebavit. A to mu neuvěřitelně lezlo na nervy.

"Skvěle," kývl hlavou hnědovlasý kapitán a několikrát zamrkal. Těžko říct, zda si jejich krátké roztržky všiml, či nikoliv, avšak na první pohled na sobě rozhodně nedával vůbec nic znát. "Tak pokračujeme. Do úkrytu je to ještě hodina cesty. Nemůžeme si být jistí, jak dlouho nám zabere jeho prohledávání a rád bych se v případě neúspěchu co nejdřív vrátil na hranici a setkal se s ostatními. Můžeme zase vyrazit?"

"Hai!" ozvalo se dvojhlasně a o několik vteřin později už opět rychle utíkali směrem k jednomu z úkrytů proradného Hadího pána.

Blondýnek po celou tu dobu provrtával Sasukeho záda ještě vzteklejším pohledem, než předtím, a skřípal přitom zuby.