nalezený // Eddie Munson fanfikce

》2《

Ve tři jsme se všichni sešli na chodbě u dívčích koupelen. Byla tady Erica s jejím bratrem, Dustin, Mike, Steve, Nancy a Robin, Eleven je s Max v nemocnici a Willa s námi Joyce nepustila. Všichni jsme se vydali k Munsonovým domů, tedy spíš k Eddieho strýčkovi, který ovšem teď nebyl doma. Když jsme vešli dovnitř, sevřel se mi žaludek, tady přišla Chrissy o život. Začínala tady obří trhlina mířící k centru Hawkinsu. Steve si zapnul baterku a s Lucasovou pomocí se obratrně vsoukal do díry ve stropě. Dopadl na předem připravenou matraci a ukázal na nás zdvižený palec. Poté se všichni podívali na mě, a je to tady, vypadá to, že se tomu nevyhnu. Jako první Stevovi hodil Dustin mojí lékarníčku a poté se na mě povzbudivě usmál. "Nemusíš se ničeho bát, Steve tě bude chytat a je tam ta matrace." Nad tím jsem se ironicky zasmála jasně, že se nemám čeho bát, však ti netopýři mě jenom roztrhají na kousky, ale je pravda že matrace mě vždy ochrání. Nechala jsem se vyzvednout od Lucase a pomalu jsem se vzepřela za okraje stropu pokryté znepokojivě vyhlížející a zapáchající hmotou, to bude ještě zajímavé. Hned mě ta podivně fungující gravitace stáhla k zemi, ale na druhé straně. Heh, prý že mě bude Steve chytat, to víš že jo. Stál nade mnou a vyjeveně koukal, po chvíli mi alespoň podal ruku, abych se mohla zvednout a uvolnila tak přistávací plochu pro ostatní. Když už jsme byli všichni na druhé straně, vyšli jme ven a zamíŕili k místu, kde bylo pohozené zrezlé kolo. "Tady jsem ho viděl naposledy." Řekl Dustin a bylo vidět, že se opravdu drží, aby se tady nerozbrečel. Nevěděla jsem, že ho měl až tak rád, popravdě jsem nečekala že by Eddieho mohl mít kdokoliv tolik rád.
"Tak jo, navrhuju rozdělit se, tak ho najdem ryvhleji." Prolomil Steve chvilkové ticho. "To bych nedělala." Nesouhlasila s ním Robin "Nikdo by nešel sám a navíc máme vysílačky." Na to už Robin jen neochotně přikývla, ale asi uznala, že to tak bude jednodušší. "Fajn, takže Tina půjde s Ericou a Dustinem. Lucas, Mike a Robin půjdou spolu a my to s Nancy zvládnem ve dvou, protože ona umí střílet a já... a já se nebojim." Prohlásil statečně, načež jsme se všichni museli zasmát, protože to by nebyl Steve, kdyby si nemusel něco dokazovat a hlavně jsme nikdo smaozřejmě neprokoukli jeho plán, jak být s Nancy osamotě. Každá skupina dostala jednu vysílačku, baterku pro každého a každý měl nějakou zbraň, já dostala kapesní nožík, jo fakt, kapesní nožík, tím se opravdu ubráním. Také jsem si nesla svojí lékarničku.
Už jsme šli nějakou tu dobu, když jsme došli k lesu, bomba, to vypadá opravdu bezpečně. Dustin nahlásil naší polohu ostatním skupinám a jako odpověď jsme dostali aktuální pozoci ostatních slupin, Robin s kluky byla u Hawkinské základky a Steve s Nancy byli někde uprostřed ničeho, ach, jaká to romantika. Bloudili jsme mezi stromi už nějakou tu půl hodinu, pořád se tu ozývali zvláštní zvuky a každkou chvíli se Steve ujišťoval, že jsme všichni naživu a v pořádku. Najednou jsem o kus dál zahlédla podivný tmavý stín proběhnout mezi stromi, zaběhl někam do křoví a tam vyluzoval podivné zvuky, když jsem na to chtěla upozornit Ericu s Dustinem, došlo mi, že jsem je už nějakou chvíli neslyšela se hádat. Nikde kolem mě nebyli. Svítila jsem baterkou na každý lístek stromu, jakoby se tam mohli schovat a běhala dokola jako blázen a u toho volala jejich jména. Tak to se posrali já tady nemůžu být sama když mám jen baterku a svojí léjarničku jo, málem bych zapoměla na tu vražednou kudličku, kterou bych se neubránila ani proti Lucasovi a to je to ten největší posera na světě. Normálně neprojevuju emoce, jako strach nebo tak něco, ale teď jsem se nemohla ubránit těm několika slzám co mi vyklouzly z podvíčka. Tak jo, hlavně musím zůstat v klidu a vzpomenout si, kudy jsem se sem dostala, pak dojdu zpátky a už nikdy se sem nevrátím. Ta divná věc už za keřem nebyla, což znamená, že je možná už hodně daleko ode mě a nebo taky třeba čeká, až mě bude moct ulovit, každopádně bych odtud měla vypadnout. Kudy jsem sem přišla nevím, tak půjdu tam, kde je nejmíň stromů, tak se tam může schovávat nejmíň příšer.
Bloudím tady už nejméně hodinu a jsem opravdu zoufalá, třeba kdyby mě tady něco sežralo, tak by to bylo jednoduší, protože bych se už nemusela trápit.
Najednou mě něco chytilo za kotník a já jsem začala ječet jako pominutá.

Zdravím vás u druhé části mého příběhu, doufám že vás zatím baví. Opět se omlouvám za gramatické chyby a opět vás prosím o zpětnou vazdu.