》21《

47 7 1
                                    

"Vyhrála jsem, vyhrála jsem, vyhrála jsem." Poskakovala jsem po pokoji a nadšeně dávala najevo svoje vítězství. "Nechal jsem tě vyhrát." Vymlouval se Eddie. "Ti to trénování moc nepomohlo." Pokračovala jsem nadšeně. "Určitě jsi podváděla." Snažil se dál přijít na důvod jeho prohry. "Nepotřebuju podvádět, když hraju s tebou. Vůbec ti to nejde." Smála jsem se dál. Chvíli jsem kolem něj ještě skála, ale potom jsem se vyčerpáním svalila na postel, už jsem se nemohla ani smát, jak mě bolely všechny mimické svaly. Z posledních sil jsem zvedla hlavu a podívala se směrem, kde seděl Eddie. Koukal na mě dost překvapeně. "A já jsem si myslel, že jsem magor." Řekl zaraženě. Kdybych se mohla pohnout, tak řeknu, že on magor opravdu je, ale mám pocit, že mi každou chvíli upadne obličej. "Možná bych tě měl svázat a někam zamknout." Dělal, že strašně přemýšlí. "To by tě ale asi někdo hledal a kdyby přišli na to, že jsem to byl já, asi bych měl problém." Mluvil dál. "Třeba bych si na to mohl někoho najmout." Říká to vůbec ještě pořád mě? Nejspíš by si ani nevšiml, kdybych tady usla. To vlastně není vůbec špatný nápad, stejně jsem už dost unavená. Zavřela jsem oči a po nějaké chvíli, co jsem poslouchala, jak si Eddie něco mumlá pro sebe, jsem opravdu usla. Tak doufám, že se neprobudím někde svázaná.

"Vstávej!" Zakřičel někdo a já tak s trhnutím otevřela oči. "Myslel jsem si, že vzbudit tě bude trochu těžší, ale když jsi mi to tak usnadnila, tak pojď dolů, už je večeře." Pokračovala ten někdo, byl to Eddie. Že mě to ani nepřekvapuje. Pomalu jsem se posadila a po chvíli i postavila. Už mám docela hlad, přestože jsem kromě mého oslavného tanečku nevydala žádný větší fyzický výkon. Sešla jsem dolů a tam už seděl u stolu táta.

Po večeři jsme byli všichni dole a koukali jsme na televizi, ale kolem deváté měla přijít máma, tak musel Eddie nahoru a my zůstali s tátou sami. "Co se děje?" Zeptal se táta po tom, co jsme slyšeli zavírání dveří od Eddieho ložnice. "Cože?" Teď opravdu nevím, co tím myslí. "Jsi posledních pár dní taková jiná, možná trochu jakoby nervozní. Čeká teď v blízké době něco důležitého?" Tak Erica zřejmě není jediná, kdo si něčeho všimnul, ale teď už tu stejnou chybu neudělám, táta se nic nedozví. "Ani ne, ale píšeme ve škole dost testů, tak to bude možná tím." Vymluvila jsem se. Jenom přikývnul, tak snad mi věří.

Sedíme tady u televize už asi dvě hodiny, máma tudy jenom prošla a hned se šla zavřít nahoru. Asi bych už taky měla jít, zvlášť pokud chci zítra vstát tak, abych přišla do školy včas. Dala jsem tátovi dobrou noc a vydala se po schodech nahoru. Otevřela jsem dveře a spatřila Eddieho ležícího na mé posteli. Vypadal, že spí. Doufám, že tady na mě nečekal celou tu dobu. Potichu jsem si vzala věci a šla hned do koupelny. Rychle jsem se umyla a vyčistila si zuby, potom jsem si už jenom lehla vedle Eddieho připravená spát. "Čekal jsem na tebe." Promluvil k mému překvapení Eddie. "Promiň." Je mi líto, že tu musel být tak dlouho, kdybych to věděla, přišla bych dřív. "Asi bych ti mohl odpustit, kdybys..." nechal větu vyznít do ztracena. "Kdybych co?" Rozhodla jsem se s ním hrát jeho hru. "Kdybys mi dala pusu." Byla tma, ale i tak jsem si dokázala představit ten jeho úsměv. "No, možná bych to přežila i kdybys mi neodpustil." Snažila jsem se znít, jakože přemýšlím. "Lžeš." Nesouhlasil se mnou. "Často, ale teď zrovna ne." Odpověděla jsem mu. "No, tak to máš ale smůlu." Řekl a hned na to se nade mě naklonil. Cítila jsem jeho dech na mých tvářích. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl ten pocit, ten, který zažívám jenom s ním, jenom tehdy, když jsme si tak blízko, jako s nikým jiným. Pomalu se přibližival, skoro jako by to bylo poprvé. A potom... konečně to, čeho jsem se nemohla dočkat. Spojil naše rty v jedny.

Ráno jsem se probudila vedle Eddieho. Vzpomínáte, jak jsem říkala, že nemám ráda pondělí? Tak úterý taky zrovna nemusím. Nakonec jsem se ale překonala, vstala jsem, oblékla se a vykonala ranní hygienu. Sešla jsem dolů a dnes jsem tady byla první. Ani se nedivím, když je teprv šest hodin. Pokud neusnu ve škole, tak jsem upír nebo moje endokrinní žlázy vytváří sekret v podobě kofeinu. Každopádně si jdu teď udělat míchaná vajíčka, když mám tolik času. Radši toho udělám víc, věřím že táta s Eddiem připravenou snídani ocení. K velkému překvapení jsem vajíčka uvařila, nespálila, nic nevybuchlo a dokonce to i chutnalo dobře.

Po jídle mi došlo, že je máma nejspíš doma, tak jsem radši nandala část vajíček na talíř, vzala ještě dva opečené toustové chleby a příbor. Do skleničky jsem nalila pomerančový džus a přidala pár kostek ledu. Všechno jsem to tak nějak pobrala, ani nevím jak a odnesla to nahoru. Eddie už byl vzhůru, ale pořád ležel v posteli, když mě uviděl, hned se rozzářil. Teď si nejsem jistá, jestli kvůli mně nebo tomu jídlu. Rychle vstal, doběhl ke mně a vytrhl mi talíř z ruky. Aha, tak kvůli mně to nebylo. "Jsi skvělá." Řekl a věnoval mi lehký polibek na tvář.

Cesta do školy byla dnes neobvykle zdlouhavá, moc se mi tam nechtělo, hlavně kvůli Erice, ne že bych jí neviděla ráda, ale bojím se, že je pořád naštvaná.

Došla jsem před školu, ale dnes tam nečekala a nepotkala jsem jí ani na obědě. Myslela jsem si, že není ve škole, dokud jsem jí nezahlédla na chodbě, jak se baví s Dustinem. Dusty na mě zamával a hned mě šel pozdravit a zeptat se na Eddieho. Erica stála opodál a ani jednou se na mě nepodívala.

Další část je tadyyyy!
Popravdě dřív, než jsem čekala. Doufám, že z toho máte stejnou radost jako já. Jinak určitě jako vždy ocením zpětnou vazbu a za chyby se moc omlouvám.
Mějte se krásně🤍🤍

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 01, 2023 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

nalezený // Eddie Munson fanfikceKde žijí příběhy. Začni objevovat