nalezený // Eddie Munson fanfikce

》5《

Řvala jsem tak nahlas, že museli všem v okolí tří kilometrů na všechny strany popraskat ušní bubínky. Když mi došel dech, všimla jsem si, že nejsem jediná, kdo tady řve, před námi stáli Dustin s Ericou a mířili na nás klacky, které nejspíš cestou našli.

Když jsme se všichni vzpamatovali, hned jsem Ericu objala. "Jsem tak ráda, že jsme se našli, byla jsem strašně vyděšená. Jak jste mě tam mohli nechat?" Vychrlila jsem na ní. "Šli jsme dál a mysleli jsme, že jdeš s námi, ale potom když jsme si všimli, že ne, vrátili jsme se, ale y už jsi tam nebyla." Na jejím hlase bylo poznat, že mě taky ráda vidí. Dustin se hned vrhnul na Eddieho a mačkal ho v obětí. "Dustine, pusť ho, je zraněný." Řekla jsem přísně. Kupodivu, Dustin mě poslechl a Eddie se konečně mohl nadechnout.

"Oba vás rád vidím, ale jsem rád, že mě našla zrovna Tina, protože si neumím představit vás dva, jak pracujete s lékárničkou." Řekl Eddie s lehkým humorem v hlase. "Já věděl, že lékařka se nám bude hodit, jsi úžasná." Pochválil mě Dustin, ale zapoměl na jeden důležitý fakt. "Já nejsem žádná lékařka." Zasyčela jsem na něj, ale to už se věnoval Eddiemu a podpíral ho při chůzi rychle jsem je doběhla, abych tady náhodou zase nezůstala sama.

Společně jsme došli k Eddieho domu, vešli jsme dovnitř a zastavili se pod ošklivou trhlinou ve stropě, která byla zároveň naším vysvobozením. "Takže, jak tě tam dostaneme, kámo?" Zeptal se Dustin Eddieho, ale bylo jasné, že tím požádal o radu nás všechny. "Nejsem si jistá, jestli to bude pro Eddoeho zrovna nejpříjemější, ale udělala bych to tak, že tam někdo z nás vleze, potom tam připraví matraci a na ní dá vše co najde, deky, polštáře a prostě všechno měkké, potom stačí už jenom Eddieho dostat nahoru." Prozradila nám Erica svůj plán, nikdo neměl lepší nápad, tak jsme všichni souhlasili. "Tak já půjdu první a připravím to tam a vy tady pomůžete Eddiemu, jo?" Oznámila jsem jim a ani nečekala na odpovéď, rovnou jsem si přisunula židli a skočila do otvoru, špatný nápad, nebyla tady ani ta matrace, pěkně jsem se potloukla, slyšela jsem jak ne mě jeden přes druhého řvali, jestli jsem v pořádku, ale Erica se u toho narozdíl od těch dvou netvářila tolik vážně, protože věděla, jaké jsem nemehlo a viděla mě už u horších pádů. "Tak já jdu něco najít a vy zatím dejte vědět ostatním, že máme Eddieho a jdeme zpátky." Zavoala jsem na ně a Dustin hned vytáhl vysílačku a začal do ní mluvit. Já jsem se vydala najít něco, do čeho by se dobře skákalo, zaslechla jsem ještě, jak na mě Eddie volá něco o ložnici, ale to už jsem byla moc daleko.

Nebylo to tu velké, takže jsem hned našla to, to jsem potřebovala, vzala jsem dvě deky a několik polštářů, co tu byly. Přesunula jsem matraci tak, aby dopadli předně na ni, potom jsem tam dala polštáře a deky jsem zmačkala, aby to bylo ještě měkčí. Erica s Dustinem pomohli Eddiemu vystopnout na židli a poté mu ještě pomohli vsoukat se do brány mezi světy, když to takhle řeknu, zní to mnohem dobrodružněji, než nějaká díra ve stropě. Zavrtěla jsem nad svými myšlenkami hlavou a v tu chvíli kolem mě proletěl Eddie a spadnul přímo do postýlky, jak mnou připravená přistávací plocha vypadala. Pomohla jsem mu zvednout se a posadila jsem ho na nejbližší židli.

Už tady přistáli i Erica s Dustinem. "Ostatní už jsou na cestě sem, ale prý na ně nemusíme čekat." Nahlásil Dustin. "Taky že čekat nebudeme, Eddie musí do nemocnice." Řekla jsem, ale na to hned všichni znorově zakřičeli "Ne!" Podívala jsem se na ně zmateně. "Všichni si o Eddiem možná myslí že je mrtvý, ale pořád je podezřelý z několika vražd." Vysvětlila mi Erica. "Ja myslela, že to byl ten váš démon z Upside down a hlavně je lepší být podezřelý, než mrtvý." Trvala jsem na svém. "Tino, prosím, já nemůžu do nemocnice a věřím, že ty jsi tak úžasná, že mě zvládneš ošetřit sama." Sakra, zase ten pohled, asi chápu, že nikam nechce, ale je to strašně nezodpovědné, jak od něj, tak od nás. "I kdybych ti zvládla pomoct já sama, což bych samozřejmě zvládla, s touhle malou lékárničkiu to nepůjde." Tak a mají smůlu. "Tak mezi tím, co my budeme čekat na ostatní, ty můžeš dojít pro všechno co potřrbuješ, v nemocnici je toho určitě spousta." Přemlouval mě dál Dustin. "Jasně, jakože si tam prostě nakráčím, řeknu, dobrý den, já jsem si přišla jen pro pár věcí, kterýma potřebuju ošetřit někoho, kdo nemůže do nemocnice, protože je považován za několikanásobného vraha." Řekla jsem ironicky, ale jak jsem se tak koukala na jejich spokojené výrazy, začala jsem se obávat, že to myslí vážně, no to snad ne. "To je geniální." Řekl Dustin nadšeně. Dělá si ze mě srandu? Erica jen přikyvovala a Eddie zase nasadil ten pohled, zase. Ne, na tohle mu už neskočim. Nesmím. Když on je tak roztomilý... "Fajn, co s vámi mám dělat." Nevěřím tomu, že mě zase dostal.

Venku jsem si vzala kolo, co tu bylo pohozené, asi bylo Eddieho, protože jsem jen tak tak došáhla na šlapky, ale je to pořád rychlejší než jít pěšky, protože k běhu by mě nedonutil ani umírající Eddie se štěněčím pohledem. Dojela jsem k nemocnici, bylo něco po desáté večer, tyjo, to jsme tam byli tak dlouho? Vešla jsem dovnitř a hned si mě všimla recepční. "Mávštévní hodiny už skončili." Řekla svým nepříjemným hlasem. Sakra, co mám teď jako dělat? "Ehm, no... ono je to dost naléhavé, musím vyřešit vážné rodinné důvody." Zkusila jsem to. "Je mi líto, ale to nebude možné, věřím že do zíta to počká." Nepočká, nepočká a nepočká. Najednou mě něco napadlo, rychle jsen vyběhla ven, je tady ještě zadní vchod, není sice určený pro návštěvníky a nikdo nepovolaný by se tam neměl doatat, ale ja tady díky svému nadšení pro medicinu trávím dost času, takže vím, jak na to.

Brána na pozemek nemocnice bude určitě zamčená, naštěstí jsem si nedávno všimla, že v plotě o kus dál je díra, jsem si skoro jistá, že ji ještě neopravili, takže to bude cesta. Bez sebemenší námahy jsem se dostala na druhou stranu plotu a došla ke dveřím do skladu. Vzala jsem za kliku, bylo zamčeno, to jsem mohla čekat. Šáhla jsem si do vlasů a vytáhla malou černou pinetku, teď se cítím jako nějaký zločinec. Možná se to nezdá, ale s otvíráním zamčených dveří mám celkem zkušenosti, takže tohle byla celkem hračka.

Ocitla jsem se v nemocničním skladu, tady najdu vše potřebné. Jako první budu potřebovat desinfekci, hodně desinfekce. Teď mi došlo, že to nemám do čeho dát, no nic, budu muset improvizovat. Vzala jsem prostěradlo a rozložila jsem ho na zemi, na něj jsem naskládala několik lahví desinfekce. Poton jsem se vydala k obvazům a obinadlům, ale najednou mě zastavil hlas jedné z místních sester. "Tino, co tady děláš takhle v noci?" Do háje...

Pátá část je tadyy! Řekla bych že je zatím ze všech nejdelší, tak snad vám to vyhovuje. Vypadá to, že Eddie už je v bezpečú, le tím příběh ještě z daleka nekončí. Pokusím se další kapitolu přidat co nejdřív, nejlíp ještě dnes, ale nevím, jestli to zvládnu.
Opět vám chci poděkovat za veškerou podporu, moc to pro mě znamená.
Preji vám všem krásný den nebo noc nebo cokoliv, co teď máte.
Mějte se krásně🤍🤍