IWBWY /I wanna be with you; Louis Tomlinson/ DOKONČENO

Part 11

Přemýšlela jsem, zda na blonďáka uhodit a zeptat se, co má, sakra, za problém. Jelikož budu-li na Eleanořině místě pár dní a on se na mě hodlá stále mračit jako čert, zajisté to nezvládnu.

"Můžeme?" postavil se mi Louis do zorného pole. Silou vůle jsem se vrátila do přítomnosti, chytila se ho za ruku a nechala se uvést dovnitř.

>><< 

V hale jsem div nezalapala po dechu. Na takovém místě jsem se ocitla poprvé. Tolik světla, vůní, barev! Benefice se zřejmě nesla ve velkém stylu, dokonce mě napadlo, zda nejsem nevhodně oblečená. Což mě znejistělo ještě víc.

"Lou, El!" zaslechli jsme a vzápětí se k nám prodrala vysoká blonďatá slečna ve svítivě modrých minišatech. Sjela jsem ji zvědavým pohledem. Na jiné dívce by takové oblečení působilo nemístně, ale ona byla jednoduše úchvatná.

"Ahoj Hannah," jako první promluvil Louis. Snažila jsem si vtlouct do hlavy její jméno. Jistě se mi to bude hodit.

"Eleanor," vmžiku se ke mně obrátila, "moc ti to sluší..."

"Vážně?" kuňkla jsem. "Až tady mi došlo, že jsem možná zvolila špatné oblečení..."

"Neblázni," chytila mě za ruku a zatočila dokola. Jasně, brát to s klidem, zřejmě spolu tohle prováděly často. "Vždycky jsem ti říkala, že ty by sis mohla vzít i pytel od brambor a stejně tě zvolí královnou večera..."

Nervózně jsem se uculila. Neočekávalo se snad, že na tohle odpovím...?

"Je ti dobře?" položila mi tu samou otázku, kterou jsem během dneška slyšela snad stokrát.

"Na to se mě dnes ptá každý," nervózně jsem se zasmála. "Ano, jsem. Jen mám podivný den, nic hrozného."

Po mém prohlášení chvíli panovalo ticho. Nebýt hovoru ostatních hostů, slyšeli bychom spadnout špendlík.

"Omluvte mě, prosím," promluvila jsem po chvilce.

"Počkám tamhle u baru, ano?" políbil mě Lou na tvář a ukázal do zadní části hotelové haly. Jen jsem přikývla. Když se ode mě odvrátil, naposledy jsem se podívala na Hannah a vykročila hledat toalety.

Ona se do mě však, k mému nemalému překvapení, zavěsila a začala nadšeně štěbetat. "El, já jsem tak ráda, že ses nakonec rozhodla přijít! Jistě tě Jess ještě dnes bombardovala telefonáty a chtěla tě přemluvit, abys vyrazila na ten mejdan." Trošku ve mně hrklo. Zřejmě šlo ze strany mých kamarádek o velkou akci.

"Ale takových ještě bude!" pokračovala. "Jste s Louisem krásný pár, jen se ukažte..." s tím na mě mrkla, odpojila se ode mě a běžela se přivítat s nějakým mladým mužem v černém obleku.

Sledovala jsem její vzdalující se siluetu, v duchu uvažujíc, jestli to vážně celé zvládnu.

Než jsem se nadála, ocitla jsem se na místě.

Vklouzla jsem dovnitř, rychle se upravila a poté se s bušícím srdcem vydala hledat Louiho.

Vlastně až při návratu do haly mi to celé došlo. Kde jsem, s kým, v jaké situaci. Mému životu se to ani trochu nepodobalo, vůbec bych tam neměla stát! Sakra, musím udělat správnou věc. No jo... Jenže... To je jaká?