Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 13.

První, kdo reagoval, byl Levi. Trhl sebou a nakopl Erena do rozkroku, čímž ho poslal k zemi. Ten se schoulil do klubíčka za bílé dveře držící si svoji chloubu, zatímco v očích mu hrály zlostné plamínky. Šedé oči ho rychle varovaly pohledem, aby nic nenamítal, než se zaměřily na osobu ve dveřích.

,,Levi!" Ozvalo se hlasité zajásání. Černovlasý polonahý muž protočil očima tak silně, div mu nevypadly. ,,Čtyřočko." Konstatoval suše. ,,Co potřebuješ a co to máš za zrůdu na rameni?" Ukázal na opeřeného černého ptáka, co se zavázaným křídlem seděl na rameni mezi záplavou hnědých vlasů.

,,Kde máš Erena a triko?" Pozvedla na něj obočí brejlatá doktorka. Poznámku o zrůdě ignorovala.

,,Erena mám v posteli a triko někde na zemi, když ho ze mě serval, rušíš." Zkonstatoval suše a zabouchnul jí dveře přímo před nosem. Hanji zůstala stát jako opařená, než po chvilce s úsměvem zmizela.

,,Do prdele." Zaskučel vojín, zatímco se ztěží zvedal ze země. Černovlasý muž se ušklíbl. ,,Tam se ti fakt nevejde." Hnědovlásek na něj zamrkal zelenýma očima jako panenka. ,,To byste se divil, co všechno se zrovna tam vejde." Přejel stříbrnou kuličkou po vrchním rtu. ,,Ale nebojte, rád vám vše ukážu naučím vás to. Můžeme se klidně hned do postele přesunout, abyste své nadřízené nelhal."

Potlačil bolest a konečně se pořádně narovnal. Šedé oči ho bedlivě pozorovaly. ,,Ven." Pronesl jeho nadřízený nakonec ledově a otevřel mu. Odmítal s tímto spratkem na této rovině cokoliv řešit. Eren se na něj zazubil. ,,I dveře mi podržíte, vy jste takový gentleman. Cítím se poctěn." Usmál se na něj, než vyšel do chodby. Udělal purkle a pomalým krokem se vydal do svého pokoje. Kapitán se mírně pousmál, než dveře zavřel a po pár krocích vklouzl do měkké nemocniční postele s uvědoměním, že mu nový voják nebude až tak lhostejný jako všichni ostatní. S touto myšlenkou nakonec usnul.

Druhý den dopoledne stál mladík na balkónku. Díval se dolů na halu, která výjimečně překypovala lidmi a novináři, kteří byli dychtiví po nových informacích. Oka pořádně nezamhouřil už dva dny - tedy pokud nepovažoval za spánek dvouhodinové dřímání na stole v kantýně a minulou noc se vytratil na vzduch, protože ticho pokoje ho znervózňovalo. Zato jeho nadřízený byl vyspaný do růžova. Ono pomyšlení mu dělalo špatně.

Pozoroval jak se nějaký odpůrce války snažil dostat za zábrany, které lemovaly červený koberec. Jeden chvat a onen občan byl v poutech a kolegové ho odváděli pryč. Slyšel šustění křídel, než na sobě ucítil dotek ptačích pařátů. Pootočil hlavu, když se černé zvíře začalo lísat k jeho líci.

Na jakou parádu čekáme? Ozvalo se vedle něj. Trhl sebou a podíval se na havrana sedícího na jeho rameni. Třikrát zamrkal a zavrtěl hlavou. Usoudil, že se mu to muselo pouze zdát. Neignoruj mě, Erene. Ozvalo se to znovu. ,,Ty mluvíš?!" Zeptal se ho hnědovlasý mládenec vyděšeně. Opeřenec si upravil ocasní pírka a podíval se na něj. Jasně, že mluvím. Jsi snad blbej nebo hluchej? Zeptal se ho zvířecí kamarád, v očku záblesk inteligence. Zelenoočko otevřel němě ústa jako ryba na suchu, ovšem než se ptáka ale stačil zeptat, někdo na něj z davu zařval:,,Zavři tomu svému ptákovi zobák! Skřéká nám na celou halu, debile!"

Hnědovlásek se zarazil. Tohle bylo divné. Začínal snad šílet? Nebo ten pták doopravdy mluvil? Zavrtěl hlavou. Přeci slyšeli, že pouze kráká. Nechal tedy havrana na svém rameni být a čekal na pokyn od Mikasy. Všechno to bylo neočekávané. Včera došel telegram, že se budou přesouvat na velitelství. Někdo též vyslepičil, že je Kapitán v nemocnici, což zapříčinilo zvědavost celého národa. Museli předstoupit a udělat tiskovou konferenci. Sdělit informace, oddělit mýty od faktů a lži od pravdy - a samozřejmě ukázat živého a zdravého Kapitána.

Hned, jakmile se to dozvěděl, oježil se. Pro něj to znamenalo, že bude muset být spolu s Mikasou na pódiu, zatímco Levi bude mluvit. Poté měla mít proslov doktorka, aby ujistila všechny, že je vše v pořádku a oni měli dávat pozor na jejich bezpečnost. Stala se z něj personální ochranka člověka, kterým pohrdal, ale přesto ho jistým způsobem přitahoval.

Mikasa na něj kývla ze spodu. Věděl, že to je signál, na který čekal. Narovnal se a upravil si svoji slavnostní uniformu. Otočil se a zadním schodištěm vešel do lékařského pokoje. Samozřejmě nezaklepal. Potichu jako myška vklouzl dovnitř a objal zezadu menší postavu stojící u zrcadla. ,,Víš, že intimita s nadřízeným se trestá vyhazovem či smrtí?" Zeptal se ho černovlasý muž. Zelenooký zavrtěl hlavou:,,Vyhodit mě z armády, kde nechci být? O další důvod proč se o tebe mám pokoušet. Navíc si to nemůžete dovolit." Provokativně zkousl ušní lalůček černovlasého muže, přičemž tiše zašeptal:,,Už je čas jít."

Levi se vymanil z objetí a vydal se ke dveřím. Eren se rozhodl jednat, protože nyní nehrozilo, že by je někdo vyrušil. Čapl svého nadřízeného, přitlačil ho ke zdi a divoce políbil. Bylo to příjemné, až skoro vyzývací k něčemu víc. Ovšem když se Erenova ruka z kapitánových zad přesunula na jeho pozadí, sevřel mu bolestivě zápěstí. ,,To, že ti dovolím, abys mě políbil, neznamená, že na mě můžeš sahat."

Hnědovlásek se zlostně ušklíbl, avšak šedookého muže pustil. Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Netušil, proč pro něj byl Kapitán tak přitažlivý. Byl jako droga, kterou jednou zkusil a teď se jí nechce pustit. Snažil se udržet si chladnou hlavu. Byla to mise, ne dovolená. Nemohl to pokazit. Bylo to přece tak jednoduché - najít Holubici, zabít ji a zmizet. Proč měl tedy onen nepříjemný pocit v žaludku při pomyšlení, že tohle jednou skončí?

Eren vyšel první. Levi se ještě otočil a poupravil si vlasy i svou uniformu před zrcadlem, než vyšel za svým podřízeným. Pořád byli schovaní za schodištěm, ale už viděli stupínek i hafo novinářů, kteří zde byli promícháni s občany. Úroveň naštvanosti začala v hnědovláskovi stoupat rapidním způsobem. Neměl rád zvědavé oči a ještě víc nenáviděl ty, kteří dokážou překroutit pravdu.

Chůze Kapitána byla honosná a elegantní. Když se halou začal ozývat klapot jeho podpatků, dav pod tíhou očekávání ztichl. Levi šel přímo vpředu, vedle něj šla Hanji. Eren šel za nimi, rozhlížejíc se kolem. Slyšel šustění oblečení, ale ani jedinou hlásku. Neměl z toho ale dobrý pocit. Při průchodu ke stupínku se k jeho boku přidala Mikasa. Jeden po druhém vystoupili na pódium a zaujali své pozice - Eren na pravé straně a jeho kolegyně na levé. Když se dav uklidnil, Levi přistoupil k pultíku s mikrofonem a promluvil.

,,Drahé dámy a drazí pánové," začal svůj projev, který musel mít stoprocentně nacvičený před zrcadlem. ,,Jsem si jist, že jste všichni vyděšení ze zpráv, které jste se dozvěděli. Mohu vás ale ujistit, že jsem naprosto v pořádku. Bohužel, v těchto těžkých časech musíme držet při sobě. Věřím, že brzy porazíme mortemskou populaci, která nás již od dávných dob zahání do kouta." Erenovi se chtělo blejt. Nezaháněli nikoho do kouta, jejich vina to nebyla, vše to začala druhá strana! Na jeho obličeji se zračil vztek. Musel se ale uklidnit, pokud chtěl, aby jeho mise měla úspěch. Teď byl jeden z nich, musel se tak chovat. ,,Ujišťuji vás, že nedávný incident, který stál životy několika mých lidí, byl pouze nesmyslně naplánovaný útok mortemského odboje a byl úspěšně potlačen. Nehrozí nám tedy žádné nebezpečí. Právě v tuhle chvíli hledáme viníka, který bude co nejdříve popraven." Odmlčel se.

Erenovu pozornost zaujala postava v tmavém oblečení s kápí na hlavě. První stála a dívala se z dálky, tudíž jí nevěnoval ani pohled. Nicméně teď se plížila blíž k pódiu. Už dávno neposlouchal projev, nezaznamenal ani výměnu osob u mluvícího pultu. Postava byla blíž. Udělal nenápadný krok vpřed. Byl pár metrů od Kapitána a Hanji. Když dav začal tleskat a jásat, uviděl odraz světla od kovu. Vystartoval vpřed ještě dřív, než se to podařilo Mikase a strhl obě dvě postavy k zemi. Úspěch. Vrhací nože minuly určený cíl, ale zabodli se do jeho ramene.

,,Chyťte jej!" Zakřičel Levi hned poté, co se vzpamatoval ze šoku.