Black Raven [Ereri/Riren]

Kapitola 23.

Mortemský mládenec se procházel po kampusu pomalým krokem. Neměl kam spěchat. Navíc se mu tam vůbec nechtělo. Představa popíjení alkoholu se mu nepříčila tolik jako pravděpodobnost, že se prozradí. Ačkoliv měl vysokou toleranci na alkohol, pořád se mu na mysl tlačilo varování, že je na nepřátelském území. Zvyklý byl pouze na jejich alkohol, tudíž netušil, jaký efekt na něj bude mít elisejské víno, neboť ho nikdy neokusil.

,,Kam jdeš? Je po večerce!" Zastavila ho kolemjdoucí hlídka. Slyšel zvednutí pistole a cvaknutí odjištění. Zvedl proto ruce vzhůru a otočil se opatrně čelem. ,,Jméno Eren Jeager, jsem na cestě za Kapitán a Poručíkem." Pronesl. Byla to otrava, se kterou se musel potýkat. ,,V pravé kapse mám doklad. Jsem neozbrojen." Dodal poté. Jeden z vojáků mu svítil baterkou do obličeje, tudíž neviděl, kdo před ním stojí. Druhý se natahoval pro doklad, ale byl zastaven autorativním hlasem:,,Říká pravdu, nechte ho jít." Po jeho boku se objevila brýlatá doktorka. Mladíci zasalutovali a s hlasitým 'madam' se odklidili zpátky na svou trasu. Hnědovlásek se otočil na ženštinu. ,,Děkuji." Kývl na ni. Ta ho pouze čapla za ruku a s úsměvem ho odvedla do jídelny.

,,Je zajímavé, jak se dokážeš dostat vždy do nějakého průšvihu se svými kolegy." Zkonstatovala Hange, jakmile byli v budově.

Byl to malý podlouhlý barák s okny, postavený z pálených cihel s doškovou střechou. Uvnitř byly pouze stoly a lavice. Vzadu se nacházela malá místnost, kde se vařila vojenská strava - nebylo to nic moc, nicméně lepší než jídlo v kantýně. Jediné, co ho každým dnem sralo čím dál víc bylo to, že Elisejští konzumovali hlavně ovoce, zeleninu, luštěniny a těstoviny. Když se na jídelníčku objevilo maso, bylo kuřecí a též nebývalo často. Byl to přesný opak od toho, co jedl doma - tam nebyly podmínky pro farmaření, tudíž jedli hlavně maso. Mortemský jinoch se posadil do jedné z lavic, zatímco brejlička donesla skleničky a velkou flašku tvrdého alkoholu. Nalít stihla ještě za stoje, skleničku do sebe obrátila a posadila se naproti mládence.

,,Kde je Levi?" Padla otázka od zelenookého zvěda.

Než ale stihla jeho nadřízená odpovědět, objevila se vedle nich menší černovlasá postava, od pohledu vytočená jako mixér. ,,Náš útočník, co byl ve vazbě, byl zabit. Otráven, přesněji řečeno. Mortemským jedem."

Eren se zamračil, tak tohle byl důvod, proč se Kapitán zpozdil. Černovlasý muž chňapnul mladíkovi z ruky skleničku s alkoholem a najednou ji vypil. Nečekal na nic, dolil si z otevřené flašky a dal si druhého panáka. Posadil se až poté, co vypil třetího. Eren byl tak v šoku - jednak z toho, že umřel jejich jediný svědek a také z toho, že mu Kapitán vzal jeho pití - že mu ruka zůstala ve vzduchu tak, jak byla, než o sklenici přišel - přímo na cestě k jeho rtům. Rezignovaně povzdechl a vzal si poslední, stále čistou skleničku a nalil si zlatou tekutinu bourbonu.

,,Jak otráven? Byl v polstrované cele." Odpověděla mu brejlatá doktorka.

,,To bych též rád věděl." Zavrtěl hlavou Kapitán a opět si nalil. Snědý mladík pouze opatrně usrkával alkoholu a poslouchal debatu těch dvou před ním. Zvěd mohl na stříbrnookém muži oči nechat.

Večer postupoval pomalu. Po několika skleničkách se i Kapitán uvolnil a z původního depresivního tématu se skupina přesunula na životní příběhy, ba se dokonce začali i smát. Snědý asistent se snažil mluvit a pít co nejméně - byl pořád v pozoru, jednak sám před sebou a též, kdyby se náhodou něco stalo. Moc dobře věděl, že ty otravy nejsou prací ani jeho, ba ani Anne. Ta bojovala brutálně na blízko a on sám jedy v kulkách nepoužíval, protože jeho preciznost byla sama o sobě dostatečně efektivní. Navíc nechtěli být nehumánní a nenechávali své oběti trpět, pokud to nebylo třeba.