Moře pod hvězdami

XXXIV.

Když jsem přišla k sobě, docela jsem se vyděsila. Ležela jsem nahoře bez na břiše Traceho, který klidně oddechoval, a nezdálo se, že bych mu nějak překážela. Podívala jsem se kolem. Rusti spala schoulená a zkřivená v křesle. Určitě ji bude bolet za krkem. Yannick spal na druhé straně docela prostorného gauče, a Valeri spal na stole. Jen paže mu viseli dolů. Proboha, co se tady dělo! Naposledy, co jsem si pamatovala bylo to, že jsme hráli svlékacího pokera. A dál už nic. Jako by vzal někdo gumu, a všechny moje vzpomínky smazal, jako tužku na papíře.

Zvedla jsem se a Trace nespokojeně zamručel, ale poté se otočil na bok, a dál klidně spal. Dopotácela jsem se do koupelny, kde jsem vykonala potřebu, umyla si ruce a poté se dala trosku do pořádku. Následně jsem vyšla z koupelny, a rukama si zakrývala ňadra.

"Můžeš dát ruce dolů, tvoje skvělé kozy stejně už všichni viděli," řekl Trace, promnul si oči, a zívl.

"Dej mi pokoj, absolutně nemám páru co se tu dělo!" vypískla jsem, klesla na kolena a jednou rukou si zakrývala holý hrudník a druhý hledala podprsenku, a halenku.

"Pěkně si to rozjela. Byla to nádhera," rozplýval se Trace.

"Nelži!" zavrčela jsem a konečně jsem našla to, co jsem hledala. Oblékla jsem si podprsenku, samozřejmě zády k němu a hned jsem se cítila o něco líp.

"Vyspala ses se mnou, a pak i s Yannickem! Nevím jak Yannick, ale byl to ten nejlepší sex v mém životě!" mluvil zasněně Trace.

"To snad nemyslíš vážně! Nevěřím ti ani slovo!" vyprskla jsem a konečně jsem našla svoji halenku. Oblékla jsem si ji, a konečně jsem byla v klidu. Musela jsem být opravdu hodně opilá.

"Buď v klidu Ingrid, se mnou si nespala, a s Tracem už vůbec ne. Hráli jsme jen svlékacího pokera, pak jsme to ukončili a jen chlastali dál, až jsme všichni usnuli," řekl Yannick.

"Proč mi to kazíš!" zavrčel na Yannicka Trace a mě se ulevilo.

"Uff, to se mi ulevilo. Jsem ráda, že aspoň někdo si něco pamatuje," vypískla jsem.

V puse jsem měla jako na sahaře, a nebylo mi nějak moc dobře. Hlavně jsem měla prázdný žaludek, díky čemuž mi bylo ještě hůř. Musela jsem rychle něco vymyslet. A tak jsem se podívala Valerimu do ledničky, a našla tam vše, co budu na lívance potřebovat. A tak jsem se pustila do díla.

"Vstávej, ospalče! Ingrid je úplně nahá!" řekl hlasitě Trace Valerimu do ucha a plácl ho přes holá záda. V tu ránu  byl vzhůru a první se podíval na mě.

Jenže já už měla skoro hotové lívance, a byla jsem oblečená. Valeri se zatvářil velice zklamaně, a slezl ze stolu a protáhl se. Poté k nám přišla i Rusti a byla celá rozcuchaná.

"Měla jsem překrásný sen, že jsem měla k snídani lívance. Dokonce ještě teď tu jejich vůni cítím," řekla zasněně.

"To není sen, ale realita!" řekla jsem vesele a donesla talíř na stůl.

"Páni!" všichni vypískli a sedli si ke stolu.

"Doufám, že ti nevadí mé přidrzlé chování, a vlezla ti do lednice. Po tom včerejším alkoholovém tornádu, mi žaludek málem vypověděl službu. Musela jsem rychle něco sníst," řekla jsem Valerimu.

"Klidně se sem i nastěhuj, za takové lívance, tě klidně budu i na rukou nosit!" huhlal s plnou pusou Valeri. Rozesmála jsem se.

Snědla jsem dva lívance a byla jsem spokojena. Zapila to vodou, a moje břicho bylo v pohodě. Vždycky jsem to takto měla. Opici jsem si vyléčila jídlem.

"No nic, měla bych jít. Moje knihovna je stále rozbombardovaná, a měla bych ji uklidit. A pak? Potřebuji sprchu," řekla jsem a sebrala ze země svoji kabelku, a zkontrolovala, že v ní je úplně všechno.

"Tak už půjdu. Napíšeme si!" řekla Rusti, a také posbírala svoje věci. Rozloučili jsme se a šli.

S Rusti jsme měli kousek cesty společný. Rusti se zdála nějaká zamýšlená, a já ji nechtěla rušit. Zdálo se, že přemýšlí nad vážnějším tématem. Za to já se moc do svého bytu netěšila. Uklízet knihovnu se mi nechtělo a tetin deník pro mě byl dvěma slovy noční můrou.

"Jsem zoufalá," řekla po chvíli ticha Rusti.

"Z čeho?" Byla jsem zvědavá.

"Již nějakou dobu miluju Valeriho, ale je to neopětované," sykla.

"Snažila jsem se z toho nějak dostat, odmilovat se, najít si někoho jiného, ale marně. Co je na mě tak špatného?" optala se. Nečekala jsem, že by se mi svěřila.

"Nevím, jestliže jsem ta správná osoba, která by ti měla radit. Já to s mužskými také moc neumím," řekla jsem smutně.

"To jsem viděla. Trace a Valeri by se mohli přetrhnout, jak tě obletovali. A Yannickovi se líbíš ze všech nejvíc, akorát není takový drzoun a svůdník, jako Trace. Valeri je spíše takový romantik," hovořila Rusti.

"Toho si nevšímej. Trace je taková běhna, ohnul by každou, která by před ním neutekla, a nezamkla by na deset západů. Myslím si spíš, že toho hodně nakecá a skutek utek. Valeri je takový nepoučitelný romantik, také se mi takto jeví," odpověděla jsem jí.

"Líbila by ses mi po boku Yannicka. Hodíte se k sobě, a navíc Yannick je hodný mužský, když se zamiluje, pro svou drahou je snad schopen zázraku," mluvila Rusti.

"Já se ale zamilovat nemůžu Rusti. Zanedlouho budu na cestě někam jinam. Po stopách tetiného dědictví, a až budu na konci cesty, rozhodnu se, kde vlastně jsem se cítila jako doma," mluvila jsem.

"To by byla věcná škoda. Možná by Yannick putoval společně s tebou," řekla zamyšleně Rusti.

"Je to složitější, Rusti. Po cestě musím jít sama, alespoň takto to Jannika na mě ušila," řekla jsem a usmála jsem se.

"Řekla jsi Valerimu, co k němu cítíš?" optala jsem se po chvilce ticha.

"Zbláznila ses? Vůbec mě nevidí! Jsem vzduch!" vypískla nešťastně.

"Zkus mu to nějak naznačit. Překvap ho, a udělej první krok. Co můžeš ztratit?" poradila jsem ji, a modlila jsem se, abych jí tou radou neuškodila.

"Máš pravdu, takto bych se trápila do nekonečna!" dala mi za pravdu. Následně jsme se rozloučili, a každý si šel svojí cestou.

Těšila jsem se na sprchu, jako malá holka. První, co udělám bude, že ze sebe všechno shodím a pustím na sebe horkou vodu. Určitě se mi bude přemýšlet o něco lépe.