Moře pod hvězdami

LXV.

Následně jsem se objevili ještě v Austrálii, Vietnamu, a pak jsme se přesunuli zpět domů do Estonska. Měla jsem plno práce se zařizováním své svatby. Musela být jedním slovem dokonalá. Představovala jsem si sama sebe v krásných šatech se závojem a s korunkou, a Marka v nádherném slušivém obleku. Vše, jako z romantického filmu. Nic jsem neponechala náhodě.

Bylo už hodně pozdě v noci. Romina odešla domů přesně v pět, kdy ji končila pracovní doba, a Dario zatím ještě nepřišel. Hospodyně mi vysvětlila, jak funguje zabezpečovací systém, ale já ji poslouchala pouze jedním uchem. V duchu jsem si představovala tetinu svatbu, její šaty, celkovou výzdobu a ostatní věci. Měla ji přesně takovou, jakou si vysnila. A ty šaty! Překrásné, líbili se i mě. Dokonce jsem byla schopná představit si je i na sobě. Rozhodla jsem se, že se naložím do vany, a trochu se uvolním. Celý den jsem byla ztuhnutá, a vyslechnutý rozhovor mezi Dariem a jeho otcem mě také zrovna dvakrát neuklidnil. A další zjištění, že jsou velevážení šlechtici mě dorazilo. Cítila jsem se méněcenná. Oni všichni byly někdo, a já nic. Na druhou stranu jsem si zase říkala, že mě Dario má rád takovou jaká jsem. Kdyby ke mě nic necítil, jistě by si se mnou nic nezačínal. A už vůbec by se mě nezastával, a dokonce si mě nestěhoval sem. Takto jsem se uklidňovala. Jeho nepřítomnost mě však docela zneklidňovala. Nebyla jsem na toto velké prostředí zvyklá, a každé lupnutí mě děsilo. Hned jsem si představila toho nechutného démona z toho hororu, co jsme si před nedávnem pouštěli. Otřásla jsem se.

Ponořila jsem své tělo do příjemně horké vody, a malinko se mi ulevilo. Na mysl mi přišla i Rominina sdílnost. Řekla mi o této rodině dost věcí. Budu si muset dávat pozor na pusu, abych Rominu nepřivedla do nějaké svízelné situace za to, že jsem si pustila pusu na špacír. Jak tak jsem se válela ve vaně, čas utíkal, a dokonce ani nad ránem nebyl Dario doma. Už jsem si dělala obavy. Oči se mi zavírali, ale samotné s vědomím, že Dario je kdoví kde, se mi do postele nechtělo. Volat, či psát mu jsem mu úplně nechtěla, aby si nemyslel, že jsem nějaká stíhačka. Jen v županu v kuchyni jsem si uvařila čaj, a přemýšlela, co mám dělat. Došlo mi, že zde nemám ani kamarádku, s kterou bych mohla trávit aspoň nějaký ten čas. Popovídat si, postěžovat si. Cokoliv. Jen, aby to však byla ta správná kamarádka. Falešní lidé se kolem pohybovali ve velkém množství. Nějakou, jako je třeba Mihael. Povzdechla jsem si, a koukala z okna na upravovanou zahradu.

"Copak ještě nespíš?" optal se Dario. Vykřikla jsem a upustila hrnek s čajem na zem, kde se rozbil snad na trilion kousíčků. Strašně jsem se ho vyděsila. Myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi.

"Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit," ihned se omlouval Dario a políbil mě na čelo.

"Měla jsem o tebe starost, mohl jsi aspoň napsat zprávu, že přijdeš takto pozdě," řekla jsem, když jsem hledala lopatku se smetáčkem, a nějakou hadru na utření rozlitého čaje.

"Já ti psal," řekl nechápavě, a vzal mi z rukou lopatku, a pomohl mi s úklidem. Ihned poté jsem se podívala na telefon. Nic tam nebylo, prohledala jsem veškeré zprávy, a nikde nic.

"Podívej, nic mi nedošlo," opáčila jsem. Podíval se na svůj telefon a praštil se do čela.

"Omlouvám se Ingrid, já tu zprávu neodeslal," zaúpěl.

"To je v pořádku, hlavně, že už jsi zde," řekla jsem a doutírala poslední rozlité kapky od nápoje.

"Jak to šlo?" zeptala jsem se zvědavě.

"Nakonec jsem zjistil, že je tam snad milion chyb v těch smlouvách. Valnou většinu měl na starosti Nikola, takže jsem ho kvůli tomu naháněl snad po všech čertech, až jsem ho našel v posteli s nějakou holkou. Za hodinu a půl si doráčil přijít, a dali jsme to do pořádku. Můžu ti říct, že mám pocit, že jsem zestárl snad o deset let," hovořil Dario o událostech poledních hodin.

"Tak to muselo být o nervy, to ti nezávidím," řekla jsem chápavě. Jen kývl.

"Máš hlad? Romina zde nechala nějaké jídlo. Mě to docela chutnalo," řekla jsem a pokrčila rameny.

"Půjdu se nejdříve osprchovat, ale jestli chceš, můžeš mi to nachystat," opáčil unaveně Dario a já jen kývla.

Mezitím, co já jsem Dariovi nachystala jídlo, které jsem nevařila, jsem bloumala někde jinde. Představovala jsem si nádheru míst, kam zavítala Jannika. Představila jsem si to tak silně, že jsem měla dojem, že vůni vzduchu na Kanárských ostrovech cítím, až sem. Zjistila jsem, že ta vůně byla Dariova sprchového gelu, a že už je dávno osprchovaný, a jak jinak má na sobě pouze ručník.

"Jak ty ses měla?" optal se mě a sedl se ke stolu a vzal do rukou vidličku.

"Vcelku se to dalo. Romina je docela příjemná společnice," řekla jsem. Nastala chvíle ticha.

"Odešla po páté, a já si poté četla v albu od tety. A pak jsem na tebe čekala," hovořila jsem.

"Co všechno ti, Romina o nás povykládala?" optal se Dario.

"Nic, co bych už dávno nevěděla," řekla jsem rychle. A dál jsem se o tom nechtěla bavit, měla jsem obavy, že by to mohlo Romině uškodit. Dario jen kývl a mě se malinko ulevilo. Dojedl a talíř dal do dřezu. Já ho umyla a dala na odkapávač.

"Pojď, půjdeme do hajan," řekl mi Dario, chytil mě za ruku a stáhl na svůj klín. Seděla jsem na něj obkročmo a dívala se do jeho očí. Šlechtici do očí. Jeho pohled se mi zavrtával snad až do kostí. Kousla jsem se do rtu, a hned na to jsem podlehla.

Přisála jsem se na jeho chutné rty, a brala si vše, co dával. Ruce jsem si položila na jeho mocnou hruď a vnímala všemi smysly, jak se mé ruce na jeho hrudi pravidelně zvedají, a zase klesají. Svlékl ze mě saténový župan, a razil si cestu dál. Ty jeho doteky, měla jsem z nich husí kůži. Razil si cestu dál, až se stalo to, co před tím. Spojil nás, a užívali si jeden druhého. Slast, rozkoš, a nakonec i samotný vrchol, který nás vyšťavil do poslední kapky sil. Oba jsme pak spadli do postele, jako pytel brambor a usnuli v objetí.