𝐀𝐯𝐚𝐭𝐚𝐫 𝟐 : 𝐍𝐠𝐚𝐫𝐢 '𝐞𝐟𝐮 𝐎𝐞 𝐓𝐮𝐧𝐮 - (Neteyam x Reader)

☰ 𝟏𝟏 - 𝐂𝐨 𝐬𝐞 𝐭𝐞𝐝𝐲 𝐝ě𝐣𝐞...?

y/n - tvé jméno

═══════════════════════════╍╍╍═════════════════════════

Y/N Pov

Podala jsem Zu poslední brašnu a odsedlala Kerubiho. Poplácala jsem jej, počkala, než se vznesl do vzduchu a popozvedla jsem sedlo, aby se mi lépe neslo. Neriah se svým dlouhým monologem stál hned vedle, ruce měl na hrudi překřížené a když jsem se dala do kroku, zaujal místo vedle mě. 

,,Můžete na těch pár dní bydlet vedle nás. Není to sice nějak extra velké, ale-"

,,To úplně stačí, bráško. Nepotřebujeme luxus. Stačí nám to co je, bohatě." ujistím ho s úsměvem, když mu opět začnu věnovat pozornost. 

Od doby, co jsme přišli nezavřel pusu. A že jsme tu teprve chvíli. Byla jsem ráda za jeho vyprávění, co všechno se tu za ty léta změnilo, ale už mi to lezlo jedním uchem tam a druhým ven. Naštěstí můj neustálý úsměv jej dokázal obelstít, že mou pozornost přeci jenom měl. 

Vyhnula jsem se skupince lovců, kteří mířili stejným směrem, ale s kořistí. Hádala jsem, že to byla naše večeře. Když se od nás oddělili a odešli tentokrát opačným směrem, věnovala jsem jim svůj pohled. Vlastně celému okolí. I když se tady stále držela ta bojovná nálada, nezměnili se. Proč by taky měli..

Přepadla mě nostalgie, při pohledu na modré Na'vi, jenž se věnovali každodenním pracím. Ať už tkali na typických Sa'ewrang, věnovali se dětem nebo se smáli při společných konverzacích. Mohli jste zaslechnout i hudbu, která ostatní doprovázela v jejich činnostech. 

Neriah se také zastavil, když si všiml, že jej nenásleduji a přistoupil zpátky ke mě. Věnoval mi pohled, než mi povzbudivě přiložil ruku na rameno. Snažíc se mě zbavit smutku se pousmál, ale já nemohla. Byly tady tváře které jsem znala od malička, věci jenž jsem se tady naučila a prostředí ve kterém jsem vyrůstala. 

Lhala bych, kdybych řekla, že bych tu nechtěla zůstat. Zůstat doma. Mé smutnění přetrhl Lavi, jenž se mi rukama obmotal kolem pasu. Automaticky jsem svou dlaň přiložila na jeho záda a koukla na něj. Jako by mi jeho dotek řekl, abych se přestala snažit otevřít ty staré zamčené dveře, jenž pochybovaly a připomněl mi, že ty, které jsou už dávno odemklé, stačilo jenom otevřít.

Bylo jedno jestli jsem byla tady nebo tam. Domov neznamenalo jenom místo. Byla to má rodina.. 

,,Mami! Pojď." S Neriahem jsme se pousmáli nad jeho nadšením a nechali se odtáhnout k našemu dočasnému příbytku. 

Neteyam vybalil poslední věc a spokojeně přikývl nad svou prací. Postavila jsem se jako on a když jsem k němu přistoupila, do úst jsem mu strčila malé ovoce. Přepaden mým pohybem nestihl hned zareagovat, ale když ovoce ochutnal, spokojeně pokýval hlavou. Pobaveně jsem si z mísy, jenž jsem držela v jedné ruce, vzala taky.

,,Zu je pomáhala sbírat.." nadhodím s úsměvem, než se stihl zeptat. Oba jsme se otočili ven, kde tma pohltila okolí, ale louče okolo poskytovaly dostatek světla k vidění. Mimo ostatních Na'vi, kteří se chystali na večeři a spánek, takže pochodovali sem a tam, se naše dvě děti zrovna seznamovaly s dětmi z vesnice. 

Bylo zábavné sledovat Laviho, který se div nešel schovávat za nás, když ho chudáka několik dětí zvědavě obklíčilo. S plachým úsměvem jim odpovídal na všechny otázky, doufajíc, že jej nechají aspoň nadechnout.