! SPOILERS Avatar 1, 2, 3 ! ( Neteyam x Y/N )
! Pokračování 1. knihy 𝐀𝐯𝐚𝐭𝐚𝐫 : 𝐎𝐞𝐥 𝐧𝐠𝐚𝐭𝐢 𝐤𝐚𝐦𝐞𝐢𝐞 - (Neteyam x Reader) !
.
Život není pohádka. Tam žádné "Šťastně až na věky" neplatí.. Vždy budou dvě strany. Ta dobrá a Ta špatná...
,,Tey a Azzari jsou u vrcholu sopky!" Y/n slova mnou projely jako elektrický proud. Proběhla kolem nás, ale můj pohled padl na onu zuřící horu s kráterem. Jako by se nám vysmívala, jako by mě chtěla potrestat za všechny mé hříchy, vybít si zlost na mém dítěti.. Když se kousek před námi o zem roztříštila žhavá hornina, tehdy jsem se z šoku probral.
Už jsem chtěl vyběhnout za Y/n, kdyby mi do cesty neskočila udýchaná Tuk. Zmateně jsem jí popadl za ramena, abych ji pomohl udržet se na nohou, když mi vlastně došlo, kdo to je a že tady být nemá.
,,.. Oni-.. Lavi-.." pokoušela se ze sebe dostat nějaká slova ale její plíce jí to ztěžovaly. Zhrozen obavami jsem s ní lehce zatřásl, dožadujíc se důvodu její přítomnosti.
,,Tuk! Co se stalo?!"
,,..Utekli! Chtějí je zachránit..!" dostala konečně ze sebe a přivodila mi další panický záchvat. Okamžitě jsem se opět podíval na sopku a spojil si dvě věci dohromady..
,,Ma Eywa.." vydechl jsem se strachem, když mi došlo, kam se vydali. Pustil jsem její ramena, zrovna když se k nám dostal otec a Lo'ak. Proběhl jsem kolem nich, ignorujíc všechny nářky kolem.
,,Neteyame! Vrať se!" vysmekl jsem se svému otci a vyběhl střemhlav za svou ženou. Byl to závod s časem a já věděl, že jsem mnoho času už ztratil. Y/n byla o hodně napřed, bylo nemožné ji dohnat, ať bych se snažil jakkoliv.
Zatnul jsem svou pěst i čelist nad představou, že by to ani jeden z nás nestihl.. Proklínal jsem se za to, že jsem je nezachránil dříve. Že jsem tohle vůbec nechal dopustit.. Zahleděl jsem se k nebi a opovrženě nakrčil nos nad špinavou barvou kouře, jenž se přejmenoval na nebe.
,,Velká matko!" zaječel jsem, snad jako by naše božstvo mělo živou formu a mělo mě slyšet.. Chtěl jsem křičet, do něčeho praštit.. Přišel jsem si kompletně jako idiot.. Jak jsem si mohl myslet, že to zvládnu.. Nad přírodní katastrofou jsem vyhrát nedokázal, nad samotnou rukou života...
Nemohl jsem si dovolit věřit na zázrak, ani čekat na něčí smilování.. Myslel jsem, že jsem byl připravený. Stát se někým jako je můj otec, hrdinou, bojovníkem. Silným a vždy vědět, co je nejlepší rozhodnutí.. Ovšem krutá pravda byla až moc bolestivá..
Nejsem on. Přeskočil jsem překážku, jenž mi stála v cestě, a málem se srazil s šestinohou bytostí. Prudce jsem zastavil, obezřetně na ní upřel oči. Nebyl jsem tak daleko od sopky samotné a neměl jsem čas ztrácet jej soubojem o můj život.
