Osm let, dva měsíce a dvanáct dní. Tak dlouhá byla moje cesta. Ta nejlepší škola na světě, jediná, kde ostatní ocenili mé dračí znalosti, končí. Za tu dobu se mé hnízdo rozrostlo o neuvěřitelných 540 draků. Každý je jedinečný a má i svůj jedinečný p...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
***
Já: "Mé nejdražší a nejvěrnější hnízdo, svolala jsem vás, abychom se oddali ještě jednomu poslednímu dobrodružství, než padne rozsudek o našem společném osudu."
Vrhač:"Ha! To je vtipné, když se jmenuješ Destiny!"
Šipka:"Vrhači."
Vrhač: "Promiň, ale je to vtipné."
(Šipka s bručením protočila oči.)
Já: "Ne, má pravdu, Šipko."
(Všichni draci zpozorněli.)
Já: "Tohle setkání má být o zábavě. Předtím jsem vyzněla moc vážně." (Pokrčila jsem rameny.) "Chci si jen s vámi zavzpomínat na společné chvíle, než se rozhodne, co s námi všemi bude dál. V následujících chvílích bych si vás tedy rád postupně svolal a oslovil, jménem našich společných chvil minulých i současných. Jste pro pro to věnovat chvilku našim vzpomínkám?"
(Celé hnízdo propuklo v jeden mohutný dračí jásot, který musel být slyšet na kilometry.)
Já: "Dobře dobře. Lekníno?"
(Hnízdo utichl a Leknína si ke mně přilehla, abych ji mohla pohladit.)
Já: "Tys... byla můj úplně první drak, a tak jím budeš i teď."
Leknína: "Je mi ctí."
Já: "I když jsme toho všichni spolu prožili hodně, když si vybavím své začátky, spojuju si je s tebou. Nejen protože jsi tehdy byla můj jediný drak, ale protože jsem si i tenkrát myslela, že jím i navždy budeš. Byla jsi pro mě to, co byl Bezzubka pro Škyťáka, Buřina pro Astrid, Flákota pro Rybinohu. Zkrátka chci říct, že navždy budeš mít v mém srdci tuhle speciální vzpomínku, i když teď mám a miluju všechny členy svého hnízda. Doufám, že tomu rozumíš, a nezlobíš se na mě, že jsme nezůstali jen my dva."
Leknína: "Destiny, nikdy bych se nezlobila. I když nejsme jen my dvě, i ty máš v mém srdci speciální místo. A stejně jako ty i já miluju všechny v našem hnízdě. A to se nikdy nezmění. Jsme rodina."
(Obejmu ji, a abych zahnala slzy, ještě jsem se rozhodl na něco zeptat.)
Já: "Co je tvoje nejoblíbenější vzpomínka? Moje to, jak jsme se učili létat. A jak jsme se nevzdávali, i když jsi kvůli mně měla problém dospět, protože jsme si obě přáli okusit nebe."
Leknína: "To je i moje nejoblíbenější společná vzpomínka! Tolik jsem si přála létat a věděla jsem, že i ty. Proto jsme byli dokonalý pár jezdce a draka."
(Pohladila jsem ji po hlavě.)
Já: "To ano. A to si vzpomínám, že jsem se původně, ještě před nástupem do školy, s nodrem smrťákem neviděla. Rozhodl o tom až vstupní test. Ale zklamaný jsem nebyla. Při vyplňování testu jsem nevěděla, co chci za druh draka, zvláště když jsem měl povoleného jen nodra, garvana, děsovce nebo zipáka, tak jsem to nechal rozhodnout osud. A nelituju. Protože výcvik nikdy není o výběru druhu. Je to o tom poutu. A jak jsme si už řekli, to my dvě máme díky prvním chvílím školy jedinečné."
Leknína: "To opravdu máme."
(Spojili jsme svoje čela.)
Já: "Mám tě ráda."
Leknína: "Já tebe taky."
Šipka: "Ó. To je tak sladké."
Vrhač šeptavě:"Mám říct, že zase zmínila osud jako svoje jméno?"
Všichni okolo: "NE!!!"
Já se smíchem: "To je jedno. Kdo chce být další?"
***
POZNÁMKA AUTORA:Tak a první vzpomínky byly sepsány 🥰. Tahle část byla krátká, protože jdu podle svých bývalých stájí a WaterLilly je spolu s (chybně druhou) malou Dart v mé začátečnické stáji o dvou místech. Snad to dává smysl.
Nevím co bych víc řekl. Snad, že se vám to líbilo a snad brzy u dalších draků, tak zatím ❤️.
