Mé hnízdo aneb Vzpomínky na School of Dragons

2. stáj: Nodří bouře (Nadder Storm)

Temple:

Falkónie (Falconia):

Blue:

Dawn:

***

Já: "Blue, co ty a tvoje rodina? Nechcete jít další?"

Blue: "O-Ovšem! To jsem nečekal. Lásko, Falkónie, pojďte. Ty taky, Dawn."

(Jeden obrokřídlý nodr smrťák spolu se svou družkou obrokřídlou bouřkořezkou, dcerou vichrolamkou a nejlepší kamarádkou obrokřídlou dramilionkou přilétl blíž a udělali jeden rodinný chumel. Obzvláště Blue s Dawn mi vykouzlili úsměv na tváři.)

Já: "Ráda vidím, že jsi přizval i Dawn, Blue. Vzpomínám si, když se ve škole poprvé objevil dramilion. A já při hledání jí našla tebe. Bylo to zprvu trochu k vzteku, to přiznávám, ale teď jsem ráda, že jsi součástí hnízda. Bez tebe by to tu nebylo stejné. Jsi tak laskavý, odvážný, starostlivý a rodinně založený. Bojuješ za své emoce a nebojíš se je dát na odiv. Ať už jde o přátelství s Dawn, které máte od dráčat, nebo tvá láska k Temple a vaší dceři."

Blue: "Proto jsi mě pojmenovala Blue, že ano?"

Já: "Ano. Podle postavy v milostném příběhu, co jsem tehdy četla a zamilovala si." (Trochu jsem se zasmála) "Vzpomínám si, jak ses do Temple poprvé zamiloval. Uháněl jsi ji celé měsíce, než si tě všimla."

Temple: "Nebylo to tak, že bych si ho nevšimla. Jen..."

Blue: "Tvé srdce patřilo jinému."

(Temple mlčela.)

Falkónie: "To jsem nevěděla. Tys před tátou milovala jiného, mami?"

Temple povzdechla: "Ano. Já nikdy nebyla na emoce, ale přiznávám, mé nedobytné srdce patřilo tomu největšímu samci mezi bouřkořezy."

Já: "Mrakošlapovi, že ano?"

Temple opět povzdechla: "Ano. Avšak bylo to jen z jedné strany. Mrakošlapovo srdce bylo ještě nedobytnější než moje."

Blue: "To můžu potvrdit. Tedy... Ne že bych JÁ zkoušel balit Mrakošlapa. Jenom... No nic."

Falkónie: "A jak jsi tedy mámu nakonec získal?"

Já: "Povídej, Blue."

Blue stydlivě: "No... Musím se přiznat, že za tím byla spooooousta dolézání. Občas jsem i věřil, že mě tady tvoje máma izapálí, jestli toho nenechám."

Falkónie: "Proč jsi to dělal, když milovala jiného?"

Blue: "Snadno. Protože já ji TAKY miloval. Tady Destiny mi jednou řekla, že když je láska skutečná, vždycky vyhraje. A moje láska skutečná byla."

Temple: "To byla." (Přitulila se.) "Skutečnost jeho citů mi nakonec pomohla uvědomit si, že si zasloužím někoho, kdo mé city opětuje. Vzal mě tedy na výlet na ostrov Ledové bouře, a tam, v ledových jeskyních, jsem pochopila, že patříme k sobě. Bylo to dokonalé. Miluju tě, Blue."

Blue: "Taky tě miluju, Temple."

(Všichni draci okolo udělali dojaté óóó.)

Já: "Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem si myslel, že z tebe taková slova nikdy nevyjdou, Temple. Vždycky jsi byla nejvážnější dračicí celého hejna."

Temple: "Za tím místem si pořád stojím."

Já: "Ovšem že. Jinak bych to ani nechtěla. Vždycky jsi mi tím dávala pocit, že jsem v bezpečí. A za to jsem rád. Vzpomínám si, když se z tebe stal obrokřídlec. Tehdy to bylo ještě celkem nové ve škole. Bála jsem se, že se změníš, ale ty ne."

Temple: "Nikdy se nezměním. Se mnou budeš vždycky v bezpečí. Stejně jako moje rodina a zbytek hnízda."

Falkónie: "A já pomůžu. Pořád tak nějak hledám svoje místo v hnízdě. Ani barva mých šupin není stálá. Ráda bych byla jako tady máma. Ta vždycky měla ve všem jasno." (Vypadala vážně smutně.)

Já: "To ale neznamená, že musíš být stejná. Tvá máma to má holt v povaze. Ty jsi zase o něco jiná. Pořád se hledáš, jsi mladá, to je normální! Věř mi. Nemusíš mít strach."

Dawn: "Destiny má pravdu. Já si třeba vždycky přisla provinile, že se kvůli mně tvůj otec dostal do hnízda omylem. Nebo že jsem si změnila jméno, nebo že jako obrokřídlec nevypadám o moc jinak. Ale bez tvého otce ani nového jména bych to nebyla já, a Destiny se mé nové já líbí. Obrokřídlé, novojmenné. Celkově. Co se snažím říct je, že kdysi mi řekl, že máme užívat dne, tak ho užívej! Netrap se teď budoucností, kým budeš a kdo bude tvé místo. Teď jsi tady, jsi úžasná, a to je to hlavní. Jedno s jakou barvou šupin. Já teď žiju přítomností a je mi díky tomu mnohem lépe."

Falkónie: "To jsi řekla hezky. Děkuji, Dawn." (Taky se přitulila.) "Jsem ráda, že jsi součástí rodiny."

Dawn: "Taky jsem jí ráda součástí. Díky, že jsi na mě nezapomněl, Modrásku."

Blue: "Na tebe nikdy, Mračando."

(Blue a Dawn si dali svůj speciální pozdrav ocasy.)

Já s úsměvem: "Tak jo, myslím, že tohle hezky zpečetilo další vzpomínky. Měli bychom ale jít dál. Kdo chce další?"

***

POZNÁMKA AUTORA: Ahoj! Omlouvám se, že mi to tak trvalo. Měla jsem teď nějaké problémy. Bála jsem se vydávat a... Prostě škoda mluvit. Doufám, že to brzy napravím a vyjde i třeba nějaká jiná kniha. Nechci ale na sebe tlačit, snad to bude dobré. Každopádně doufám, že se vám nové vzpomínky líbili a snad brzy u další. Zatím!