Mé hnízdo aneb Vzpomínky na School of Dragons

Začátek konce

Ten moment, kdy jsem se to dozvěděla, mám stále živě v paměti. Ten den nebyl nijak zvlášť velkolepý. Nebyl takový, kdy si řeknete, tohle si budu pamatovat až do smrti. Prostě jsem přes den dělala domácí práce, večer vařila, a když jsem se tak ve chvilce volna podívala na poštu ohledně oznámení ze školy, tam to prostě bylo.

Oznámení, že Škola Draků na konci měsíce skončí.

Byl to šok. Zprvu jsem to brala statečně, řekl jsem si, že je to jen škola, ale se vším, co se tou dobou v mém životě dělo, to byla rána, která mi hned druhý den způsobila nefalšovaný panický záchvat. Asi se vám to zdá přehnané, ale nešlo jen o samotnou školu. Šlo o tu nečekanost. O tu ztrátu. Najednou mě totiž napadlo, že můžou zničehonic skončit i jiné věci, co mám v životě rád. Třeba psaní, rodina přátelství s ostatními. A nejen to. Byly to věci, které mi pomohly si uvědomit, že v mém životě bez školy není už nic jiného, co mi zajistí nějakou budoucnost. Žádné vzdělání, ani práce. Co si o mě měla myslet rodina?... Byl to zkrátka moment, kdy se mi změnil celý pohled na můj dosavadní život.

Ale nešlo jen o mě. To nejhorší bylo, že v mém hnízdě, v tom úžasném hnízdě plném jedinců, kteří si po těch osmi letech našli cestu nejen ke mně ale i do mého srdce, bylo víc jak pět set draků, kteří spoléhali na mé vedení a na to, co s námi všemi bude po škole dál. Mezi studenty a učiteli se proslýchalo něco o návratu do Skrytého světa, ale upřímně, nemyslím, že takového kroku budu někdy schopna. Tu chybu jsem už jednou udělal.

Po měsíci plném nahánění všech členů mého hnízda do jednoho rodinného chumlu tu teď stojím, na útesu Vyhlídky, v obležení všech svých dračích přátel, a upřímně, i když kolem mě poletuje a hraje si přes pět set draků, přijdu si sama jako nikdy. Vím, že bych si měla užívat poslední den školy, a dost možná poslední chvíle se svými draky, ale já v tuhle chvíli nezvládám nic jiného, než jen stát, hledět na Slunce, a přemítat nad tím, co teď bude s námi všemi dál.

Pochopitelně mé osamělé přemítání nemohlo utéct mému úplně prvnímu drakovi, teď už obrokřídlé nodřici Lekníně. Její mohutné černé, na špičkách narůžovělé spáry přistály jen kousek za mnou a pak si to po pěkném oklepání a začepířením všemi trny i rohy nakráčela přímo vedle mě. Sice jsem se za ní neohlédla, ale koutkem svých modrozelených očí jsem jasně viděla, jak se její elegantní kovové sedlo s černou kůží v stále ucházejícím slunečním světle leskne.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě.

"Nad vším," odpověděla jsem a stále přitom hleděl na obzor. Jediné, co se hýbalo, byly mé krátké platinově blond vlasy ve větru. "Umíš si to vůbec představit? Žádná Škola Draků? My dvě jsme tu byli přes osm let."

"Já vím," teskla.

"Tehdy tu nebyli lovci, válečníci, hybridi ani obrokřídelci," vzpomínal jsem. "Žádné velké dobrodružství. Byli tu jen studenti a jejich draci. Taky farma, rybaření a závodění. Vzpomínáš, když jsme spolu poprvé vyletěli nad Góthiinu chýš, abychom zjistili, jaké bude počasí pro naši úrodu?"

"Ano, moc dobře si to pamatuju," odpověděla se smíchem. "Tehdy jsme byli letečtí začátečníci. Ani jedna z nás nevěděla, co vlastně děláme."

"Doteď nevím, zda jsem ty mraky určil správně."

"Já taky ne."

Teď jsme se smáli obě, ale jen krátce. Pak mě zase popadly ty moje myšlenky.

"Stalo se toho vážně hodně. Zběsilci, lovci, pirati. Dokonce i Kruťas. Pořád nevěřím, že je konec. Vždyť toho zbývá ještě tolik vyřešit! Khan a Ragnar jsou pořád na svobodě, Nikora a Kruťas někam zmizeli a a... co ty nové informace o ploutvonohovi zářivém a o úplně nových hybridech?! Divoký pekelník, karmínový vřískot a a co ten břitošvih s buvolordem a trojčák s královnou žahavek?! Do toho ta nová území pro stáje! Hlava mi jde z toho všeho KOLEM! Vždyť já jsem blpská hlídka i Ochránce Skrytého světa! Přece nemůžu dopustit..."

"Destiny, Destiny!" začala na mě Leknína volat. "Jen klid. To vyřešíme. Dobrodružství můžeme podnikat a řešit problémy i bez školy."

"Nevím, zda to bez podpory školy zvládnu."

"Zvládneš. Máš nás."

"Za předpokladu, že zůstaneme spolu."

Teď mlčela. Ani jsem se jí nedivil. Taky jsem nevěděla, co říct. Co taky říkat? Život, jak jsme ho znali, měl každou chvílí skončit.

Znovu jsem se obrátila ke Slunci a tentokrát místo tesknění se neubránila jen pouhopouhým vzpomínkám.

"Bylo to krásných osm let, že ano?" snažila jsem se to pozvednout po chvilce ticha.

"To ano," souhlasila nodřice a taky pohlédla na Slunce.

"Jako by to bylo včera, kdy jsem ti viděla setřepávat ze sebe tu skořápku v té líhni. Byla jsi tak malá. A růžová!" Zase jsme se smáli. A pak jsem pohlédl na ni.

"A teď... teď tu jsme, já jen Ochránce Skrytého světa, a ty, ty jsi obrokřídlec!" Pořád jsem tomu nevěřil. "A nejen ty! Spousta našich přátel je!" Tentokrát jsem se ohlédla za hnízdem. "Poklad, Beruška. Dokonce Severka!" Všechny jsem je viděla. "Tolik vzpomínek, a tolik příběhů!" Úplně mě to zahltilo. Skoro jsem nemohla popadnout dech. "Každý drak... tady má svůj příběh! Všechny se mi teď honí hlavou! Je toho zkrátka..." Až jsem ztratila slova, jak jsem se všechny zuřivě rotující myšlenky snažil urovnat. Koukal jsem na všechny ty nodry, plíživé smrtě, hromohlasy a prostě se nemohl ubránit tomu na všechny jejich příběhy vzpomínat. Tolik jsem na ně nechtěla zapomenout.

A pak mi došlo. "Tolik...?"

Došlo mi, že nejlépe vzpomínky urovnám a nezapomenu na ně, když jim dám volný průběh.

"Pomoz mi všechny zavolat," prohlásil jsem najednou a zcela klidně. Už jsem totiž věděla, co přesně musíme udělat.

"Je načase si naposledy pořádně spolu zavzpomínat."

***

Ahoj. Tohle jste asi nečekali, co? No, zkrátka s tím náhlým odchodem School of Dragons se nešlo pořádně nerozloučit. Vím, že mám i jiné projekty, ale tohle je něco speciálního. Jedná se o knihu věnovanou mým drakům z SoD a vzpomínkám na ně. V následujích budoucích kapitolách naleznete fotky a také rozhovory mé postavy se svým hnízdem. Dozvíte se v nich staré i dosud neviděné příběhy, které se od mého působení na YouTube dosti změnili. Je to kniha hlavně pro mě, ale doufám, že i vám se bude líbit a třeba si i vy vzpomenete na své draky ❤️. A ano, má postava ve School of Dragons umí s draky mluvit. Neptejte se 😇.

To je asi všechno tak tedy u příští části a zatím.