Co se to se mnou děje| Ranboo ff |

2.

Probudil jsem se. Nevěděl jsem, kolik je hodin, tak jsem se podíval na svůj mobil, který se pod pohybem postele rozsvítil. 23:56. Skoro půlnoc. (Takový to že tohle píšu v 16:45) Zvednul jsem se, protože mě trochu bolely nohy.  Asi jsem si  je přeležel. Postavil jsem se, že se protáhnu. „Au!" Sykl jsem bolestí, když jsem se praštil hlavou o strop.

Vždyť normálně mi chybí do stropu tak metr. Tak jak se teď můžu praštit? Začal jsem si hlavu třít rukou na místě, kde jsem se praštil. Něco se mi pořád nezdálo.

Rozešel jsem se do koupelny, podívat se do zrcadla. Otevřel jsem dveře, sklonil hlavu, ale stejně se mi o něco zadrhla. Neřešil jsem to. Došel jsem do koupelny, podíval se do zrcadla a strnul.

"Tak teď už vím, o co jsem se zadrhl v těch dveřích." Řekl jsem si pro sebe s pohledem upřeným na moje rohy. Byl jsem barevně rozdělený na černou a bílou stranu. Oči jsem měl taky každé jiné. Na černé straně bylo oko zelené a na bílé straně červené. Vypadalo to zvláštně, ale zároveň i pěkně.

Uši jsem měl prodloužené. A měl jsem ocas. Dlouhý, s (nečekaně) černo-bílou chocholkou na konci. Tak to je povedený. Prosím ať se teď probudím, prosím ať se teď probudím! Nic. Tak asi budu doufat že se do rána změním zpět.

Tak co tohle tělo ještě umí? Řekl jsem si a začal si prohlížet svoje ruce. Od dveří se najednou ozvalo klepání a následně i zvonek. Lekl jsem se. Byl jsem z ničeho nic na druhé straně bytu. Kolem mě poletovaly malé fialové částečky. Takže 100% nějak spojenej s endermanem.

Došel jsem pomalu a opatrně ke dveřím. Koukl jsem se kukátkem (tou věcí na dveřích bytu) ven. Ku*va! (Proč slyším BBH co na mě křičí 'Language!'-) Byl tam můj soused. Shodou náhod jsem sousedil s Alexem (pro ty kdo neví, quackityho reálný jméno je alex). Asi jsem ho vzbudil, protože jsem dělal hluk.

Došel jsem si pro mobil. Napsal jsem mu, že se omlouvám, pokud jsem ho vzbudil. Alex ale místo toho, aby mi odepsal zpátky, na mě začal mluvit přes dveře; „Ranboo? Proč mě nepustíš dovnitř, nebo prostě jenom neotevřeš? Chci si promluvit o tom co jsi tam dělal.". Tak teď jsem nahranej. Vymýšlet výmluvu zabere dlouho, plus quack to zjistí, tohle on umí.

"Ty už jsi u mě v bytě byl, že? Tak až ti otevřu, běž ke mě do pokoje a sedni si na postel. Dojdu za tebou." Napsal jsem mu. To, že jsem měl koupelnu hned za dveřmi, mi docela hrálo do karet. Otevřel jsem dveře a rychle se schoval do temnot teď zhaslé koupelny.

Quackity mě poslechnul, a šel rovnou směr postel(vzkaz pro moje úchyláčky, protože vím, že tady nějací budou. Ranboo mu řekl ať si jde sednout na postel, nebudou dělat TO.).

Quackity pov (protože chci a bude se mi to psát líp):

Už jsem tady byl. Jsme s Rabooem kamarádi, takže mě jednou pozval na návštěvu. Vešel jsem pomalu dovnitř. Nikdo tady nebyl, tedy, Ranboo tady byl, ale skoro to tak nevypadalo. Dveře se za mnou zabouchly. Šel jsem bytem k posteli. Posadil jsem se a začal se trochu rozhlížet. Měl to tady útulné. Něco se mihlo přede mnou ve tmě. Zbystřel jsem.

Postava se opět objevila a začala se přibližovat. Byla vysoká. Měla pravděpodobně rohy a oči jí svítily ve tmě. Jedno zelené, druhé červené. Začínal jsem se bát. Posunul jsem se víc dozadu na posteli.

Ranboo pov (ano, to bylo vše co jsem chtěla napsat v Quackityho pov :]):

Začal jsem se k němu pomalu přibližovat. Asi se mě bál, protože se na posteli posunul víc dozadu. Rozhodl jsem se na něj promluvit. „Alexi?" oslovil jsem ho. Vypadal ještě vystrašeněji. „O-odkud znáš moje j-jméno?  A k-kde je Ranboo?!"„Quackity, to jsem já! Já- já sám nevím co se to se mnou děje."  Quackitymu se rozšířily trochu zorničky. Od strachu se mu stáhly.  „Ranboo? Ale- jak? Vždyť vůbec nevypadáš jako ty!" řekl pořád mírně rozklepaným hlasem.

„Já vím, nevypadám tak jako normálně. Ale prosím, nebo se mě! Pořád jsem to já!" řekl jsem a podíval se na něj. Nedíval jsem se mu raději do očí. Z nějakého důvodu jsem nechtěl. On se jenom zvedl a beze slov mě obejmul. Dobře, tuhle reakci jsem nečekal.

„Ráno zjistím co se s tebou děje, Ran. Teď běž spát. Možná to ráno bude pryč." řekl mi a při tom se odtáhl z objetí. Doprovodil jsem ho ke dveřím a popřál mu dobrou noc. Zavřel jsem dveře a šel pomalu k posteli. Lehl jsem si na ni a zavřel oči.

Nešlo mi usnout. Tak tohle bude ještě dlouhá noc. Opět jsem vstal a tentokrát účelem se jít napít. Začal jsem odpouštět vodu. Sáhl jsem si, jestli je opravdu studená, ale rychle jsem zase ruku stáhnul. Měl jsem ji úplně rudou.

Byla spálená. Teprve teď jsem si to uvědomil. Endermani nemůžou do vody, nebo s ní mít jakýkoli fyzický styk. No, ale co teď se spálenou rukou od vody? Zašel jsem do koupelny pro lékárničku a vytáhl obvaz. Opatrně jsem si ruku obvázal. Tak jo, co teda teď?

Chtěl jsem si ohřát zbytek oběda, co mi zbyl. Dal jsem to do mikrovlnky a čekal. Mikrovlnka zapípala a já z ní vytáhl jídlo. Vytáhl jsem taky příbor a začal jíst. (Potřebuju nějak natáhnout kapitolu)

Po jídle jsem si vzal mobil a koukl se na youtube. Bylo tam pár úryvků ze streamu a nějaký edity. A taky hodně lidí co mi přálo k narozeninám. Hodně jsem toho olikoval a napsal díky do komentů. Lidi se mohli zbláznit. Začal jsem se nad tím trošku smát.

2:34. Tak teď už vážně musím jít spát, pokud chci alespoň trochu zítra fungovat normálně řekl jsem si a zachumlal se do peřiny. Už jsem si ji předehřál, takže tam bylo pohodlně. Chvíli jsem jenom čuměl do stropu, ale pak se mi konečně podařilo usnout. Naštěstí bezesná noc. Klidná bez dalších endermaních snů. Konečně jsem se zase v klidu vyspal.
————————————————————-
Word count: 1 003 slov
Žiju! Po skoro týdnu vychází další kapitola. Omlouvám se že nevyšla dřív, ale jak už jsem psala na začátku, ne vždycky se najde čas. Doufám že jste si kapitolku užili, jezte, pijte, hlavně to pití v těchhle vedrech. Mějte hezké ráno/dopoledne/poledne/odpoledne/večer/noc. Nebo pokud jíte, ať vám chutná :]

PS: omlouvám se pokud jsem někoho vzbudila oznámením o publikování kapitoly!

                                                       -Naty♡