Kamarádky Až Do Smrti

III.

"Konečně jsme tady," oddechla si Timča, jde vidět, že už má hlad. Se jí nedivím, já taky.

"Jo, já už mám hlad," přiznal se Nikolas.

"Co si objednáte?" Zeptala jsem se jich ze zvědavosti.

"Já si dám nejspíš cheeseburger," odpověděl Nikolas.

Timča se zamyslí. "Já nejspíš taky," usmála se Timča, to se snaží mít s ním co nejvíce společného? Jak chabá taktika. Pomyslím si a vysměju se jí v hlavě.

"Já si objednám kuřecí nugety s kečupem a sladkokyselou omáčkou, k tomu si dám i velkou colu," řeknu a usměju se na ně.

Potom co jsme si objednali, odešli jsme, jelikož jsme si to vzali s sebou. Samozřejmě to nějakou dobu trvalo připravit, ale to je jedno.

"Hele, nepůjdeme do parku?" Zeptá se nás Nikolas.

"Jasně," odpověděla Timča.

"Nevidím žádný problém." Řekla jsem, v čemž jsem si uvědomila jestli vůbec ví kde park je, "a víš vůbec kde je?" Zeptala jsem se.

"Jo no, říkal jsi, že ses nedávno přistěhoval, ne snad?" Uvědomila si Timča.

"Přeci jsme šlo kolem parku, ne?" Odpověděl a zeptal se docela nechápavě.

"Jo to máš pravdu," přiznala jsem, jelikož doopravdy měl pravdu.

"Vlastně, promiň," zasmála se potom trochu trapně. Se ho teď bude snažit sbalit smíchem jo? Však ona vždycky rozesměje polovinu třídy. Pomyslím si.

"To neva," usměje se na ni tím dokonalým úsměvem. Jak já jí jen závidím. "Jsi v pohodě?" Zeptá se mě.

"Co? A jo, jo jsem." Odpovím mu trochu naštvaně na Timču i s úsměvem, aby nebyla poznat moje žárlivost.

~ Timča POV ~

"....." Popravdě, nechci aby se mé a Terčino přátelství zničilo kvůli nějakému klukovi, přeci jen, jsme kamarádky od dětství. "Haló, země volá Timču!"

"Co? A jo sorry, zamyslela jsem se," jejda.

"A nad čím, jestli se mohu zeptat?" Zeptala se Terka.

"Ále, jen přemýšlím o škole, jinak, když jsem se teď tak zmínila o tý škole, co by jste chtěli dělat až vystudujete?" Změnila jsem téma a sedli jsme si na lavičku v parku.