Kamarádky Až Do Smrti

VII.

"Tery, neochutnáme to nejdříve? Však víš, než začneme uklízet? Hodně mě totiž zajímá jak to chutná." Zeptala se mě Timča. Podívala jsem se na ni a ona se dívala na mě s tázavým výrazem.

"Jako asi by to bylo ideální vědět jak to chutná a ujistit se, že všechna tahle práve nepřišla vniveč." Odpověděla jsem zamyšleně, hned po tom co jsem to dořekla jsem vzala dvě cookies a podala jednu Timče. Ta se na mě usmála. "Tak jo, na tři." Oznámila jsem. "Raz, dva.. Tři." Na tři jsme si obě najednou kousli a mohli se roztéct nad tou chutí. Byli vynikající.

"O.. Můj.. Bože! To je lahodné jak já nevím co! O hodně lepší, než před těmi několika lety!" Oznámila Timča s obrovským úsměvem od ucha k uchu.

"Páni! No že jo! Máš pravdu!" Souhlasila jsem s ní.

"Měli bychom cookies péct častěji. Je to až příliš dobré." Oznámila mi Timča a já přikývla, jelikož jsem věděla, že má pravdu.

Jak jsme snědli jednu cookie tak jsme si vzali další a další, dokud nebyl plech naprosto prázdný.

*později*

~ pohled třetí osoby ~

Terka s Timčou seděli společně v obýváku a povídali si jako obvykle, předstírající, že se nic nestalo. Bavili se spolu o různých věcech, jako obyčejně, úplně zapomínající na všechno kolem a všechny lidi kolem, i když nikdo na světě nebyl úplně člověk, až na pár vyjímek. Jako jsou třeba ony dvě. Zavládlo ticho, ale ne trapné, pouze znuděné. Moc dlouho ale netrvalo, jelikož slyšeli klepání na dveře. Ty dvě se na sebe navzájem podívali a šli společně ke dveřím jako to dělali vždycky.

Jakmile došli ke dveřím a otevřeli, byli trochu v šoku když uviděli své matky, které dlouho neviděli. Ale byli trochu rády, i když nebyli zrovna nejmilejší k nim, když byli pouhé mladé puberťačky. Jejich matky se skoro vůbec nezměnili.

"Ahoj holky, tak co, stýskalo se vám?" Usmála se na ně Terčina matka po chvilce.

"No jako moc ne, ale to je jedno." Řekla upřímně Terka. Její mamka se na ni trochu zamračila, ale nic neříkala.

"Pojďte dál." Pozvala je vzato Timča, i když nechtěla. Chtěla být jen trochu slušná. Jejich mamky se na ně usmáli a všechny ženy šli do obýváku.

Jakmile se všechny posadili Timča spustila. "Tak jaký je důvod vaší náhlé návštěvy?" Řekla to trochu otrávená tím faktem, že tam vůbec byli.

"Copak vás nemůžou navštívit vaše matky?" Zeptala se moje matka s menším manipulativním úsměvem.

Vyklopte to, určitě jste nepřišli sem jen tak. Co po nás chcete?" Zavrčela Terka na ně. Jejich matky se na ně ušklíbli.