Viděla jsem pravdu...

2

   ,,Holky, v sobotu u mě," prohodila jsme rozhodně, když jsme se konečně dostali ze školy. ,,Proč jako," zajímala se hned Ami. Protočila jsem panenky. ,,Hele, Perinová nám už poslala instrukce a seznamy a další kravinky, jak líp to projít než společněy na karaoke párty!"
   Ami rozzářeně přikyvovala ale Bára vypadala nesvá. ,,Hele ale Sáruš, párty jako ok, ale karaoke? To nic neproberem," argumentovala. ,,Víš," opáčila jsem, ,,vlastně máš pravdu. Tak jako tak, dámičky za týden ve dvě odpo u mě." Bára už vypadala spokojená a já byla ráda, že přijdou všechny. Teda doufám.
   Vedle naší bezva partičky se najdnou objevili Kořenovci (=Mirda, Štěpán, Patrik, Robert). ,,Můžem taky na tu párty?" Zeptal se Mirda. Pozvedla jsme obočí. ,,A vy snad chcete na holčičí karaoke- ptomiň Baru- párty?" Mirda pokrčil rameny. ,,Jo," odpověděl Robert. ,,Tak to máte hoši smůlu," odtušila jsem a chtěla jsem už pokračovat do jídelny.
   ,,Hele Sofi," začal Štěpán, což je Sofi přítel. ,,Nechceš po obědě zajít na bubble tea?" Sofi ale zavrtěla hlavou. ,,Promiň zlato, já musím domu, Míša s Viky si zvou nějaký kamarádky a mamka nechce aby tam byli sami." Míša a Viky jsou obě Sofci mladší ségry, obě chodi k nám na Jírovcovku. Viky je z nich 2 starší, je v kvartě a dělá tancování. Michalka je teprve v sekundě, taky u nás a dělá gymnastiku.
   Štěpán vypadal zdrceně, že ho odmítla, takže Sofi ještě rychle dodala: ,,Ale zítra hned po škole nic nemám, tak jestli se ti to hodí tak můžeme zítra." Štěpánovi se skoro rozsvítili oči a přikývl. ,,Budu se těšit zlato." Kořenovci pak odešli a já si ulevila. ,,Tak zrovna Mirdu bych na párty nikdy nepozvala!" Holky se tomu zasmáli a společně jsme se vydali na oběd.
   ,,Sáruš jedeš dneska k Metráči?" Sofi se mě už vytrvale 7 let skoro každý den ptá, jestli jedu k Metropolu, neboli Metráči, protože nechce na bus čekat sama. ,,Hele dneska mi to jede z nádra- jo ale počkej," zarazila jsem se uprostřed věty. ,,Já dneska jedu do Litvínek, takže budu čekat úplně s tebou."
   ,,Jupí!" Pousmála jsme se a vyšla jsem pár schodů do jídelny. Skoro hned u dveří jsem si sundala aktovku a hodila jsem jí na zem, vedel aktovek Lils, Verči a Naty, protože ty - jako vždycky - totálně sprintovali do jídelny, bůh ví proč. I kdyz možná ani on ne, nejsem věřící.
   ,,Lokisi řekni mi, že máš jedničku," zaprosila jsme, protože tu minimálně dvacetimetrovou frontu se mi vážně samotné stát něchtělo. Anička se zasmála. ,,Dneska máš štěstí, zapomněla jsme si objednat obědy takže mam jedničku." Ulevilo se mi.

- Po asi tak 10 minutách -

   ,,Co je tohle sakra za dobrý jídlo, že ho chce tolik lidí," divila se Anča, ,,však na dvojku a trojku nechodí absolutně nikdo!" Zamyslela jsem se ale ani moje geniálně děravá pamněť mi neprozradia o jakou specialitu se jedná. ,,Nemam šajna," odpověděla jsem prostě po pravdě.
   ,,Počkej, já jsem taky inteligent!" Plácla jsem se do čela, když jsem si uvědomila, že jsem se celou dobu mohla prostě kouknout do mobilu. Hned jsme tak provedla. ,,Dneska je kolik? 25. května? Okey... prosimtě je kuřecí řízek s bramborem," přečetla jsem nahlas dnešní oběd.
   Aničce se rozzářili oči, miluje řízky. Já ostatně taky. ,,Tak to hude ono," opověděla na svojí otázku ohledně množství lidí ve frontě. Přikývla jsem. ,,Takžeee... v sobotu ve dvě odpoledne jo?" Anička byla takový ten člověk, který začne bezva konverzaci i v tu nejtrapnější chvíli. ,,Jasný! Doufám že přijdeš!"
   ,,Neboj, přijdu. Příští tejden nic nepíšeme, takže mi to mamka dovolí," odpověděla jistě.  Pak ale na půl úst dodala: ,,Doufám." Založila jsem si ruce na hrudi: ,,To teda doufej, protože jinak budeš vědět úplný kulový!" Anička zvedla ruce v obraném gestu. ,,Klídek, klídek... i kdybych nepřišla, mam tebe. Ty mi řekneš úplně všechno!"
   ,,To ale neni výmluva, proč bys neměla chodit," protestovala jsem. ,,Ale já chci přijit!" Už jsem to nevydržela a rozesmála jsem se. ,,Prosimtě jasný, já tu věřím, jenom si z tebe dělam trochu srandu!" Anča se taky zasmála.  Otočila jsem se a narszila jsem přímo do stojanu s tácy a příbory.
   ,,Jau... dnešek je ve znamení padání a narážení, fakt že jo," stěžovala jsem si pro sebe. ,,Jestli přežiju celý odpoledne s Lučinou, tak normálně budu oslavovat." Sice mám po obědě namířeno do Litvínek, kde bydlí moje sestřenka, ale poslední tyden jsme u ní byla, zakže od ní zamířím na trénink a z něj přímo domů.
    Anička se na ně přísně koukla. ,,Hele víš, že když se zabiješ, tak ta párty nebude?"  Zahrála jsem strašně překvapenou. ,,A jo! To musim přežít, jinak máš výmluvu nechodit." Anička mě trochu bochla do ramene a já se jenkm zasmála a vzala jsem si tác s vidličkou a nožem.
  
- U stolu s holkama -

   ,,Musíme si pustit nějakej film," přemýšlela jsem nahlas, když jsem se posadila ke stolu k holkám. Bára na mě koukla uplně jakože: myslíš to vážně? Pokrčila jsem rameny. ,,Je to ostatně skoro tradice, tak to nebudeme porušovat ne?" Lenka energicky zavrtěla hlavou. ,,Jo prosim film! Na ty se vždycky těšim!"
   Mrkla jsme na ní. ,,Nebooj ja bych ti nikdy neudělala něco jako vynechání filmu," Léňa se na mě ba oplátku usmála a já pokračovala: ,,Jakoby ale teď co za film?" Všichni jsme ztichly jak usilovně jsme přemýšleli. Všechny nás ale složila Anči hlaška: ,,My už snad viděly všechny filmy pod Sluncem!"
   Pak mě konečně něco napdalo. ,,Viděli jsme Lucy?" Všichni příomní zavrtěli hlavami. ,,Sakra já jsme chytrá, zak kouknem na to." Anička vypadala ráda, že bude filmík ale stejně si neodpustila svojí smršť otázek: ,,Je tam někdo známej?" Přikývla jsem. ,,Jo, hlavní postava je Scarlett Johanson."
   Anče se rozzářili oči. ,,Začíná se mi to líbit čím dál víc! O čem to je?" Překvapeně jsme nadzvedla obočí. ,,A to jak mam vědět? Počkej já to najdu na Netflixu..." a pustila jsem se do hledání. Léňa s Aničkou mezi tím rozproudili poměrně živý hovor. To na ně tak sedí. ,,Počkej, mam to! Jo a bacha předčítám to z googlu. Tak jo:
   Normální člověk ovládá 10 % kapacity svého mozku. Když se však Lucy díky nešťastné náhodě ocitne v těle nebezpečná droga, náhle zjišťuje, že dokáže ovládat větší část svého mozku a dokáže tak nadlidské věci. Její schopnost však stále stoupá a mohla by se stát nebezpečnou. Lucy proto vyhledá experta přes funkce mozku a prosí ho o pomoc. V patách jí ovšem je komando pašeráků drog, kteří chtějí drogu zpátky a Lucy zabít."
   První se odvážila promluvit Amina. ,,No," prohodila, ,,zní to zaujímavě, o tom žádná." Usmála jsme se a uklidila jsme mobil do kapsy. ,,Díky za podporu Amino a těšte se dámičky!" S těmito slivy jsem se zvedla od stolu a popadla jsme tác s prázdným talířem. Vlastně jsem si moc nevšimala toho, co jsem jedla, ale talíř jsem perfektně vyluxovala.
   ,,Sofi, jestli chceš jít se mnou, mákni!" Jakoby vyznělo to strašně zle a já ani zlá být nechtěla, niceméně to fungovalo a Sofča se téměř hned zvedla ze svého místa a už jsem spolu odnášeli tác. Dál jsme totálně běželi na 5 aby jsme se dostali k Metráči.

Tak jo, duhá kapitolkay zatím se toho nic moc nestalo. Ale ono to přijde. Jednou.

Díky Callypso1 Filomengaaaaa Lemurkavy Lilinkatoptop Lunchmeat23 a nagalkaaaaa

(1196 slov)

<3 Sáruše