Viděla jsem pravdu...

19

   Ráno jsem se vzbudila s doslova strašnou náladou. Jenom myšlenka, že tři z mých nejúžasnějších kamarádek už nikdy neuvidím mě ničila a i představa, že místo 30 lidí bude do naší třídy příští rok chodit 22 byla strašná.
   Konečná nás zkontrolovala po budíku, když jsme se mlčky oblékali. Nikdo neměl dobrou náladu... aby taky jo... Konečná nám řekla ještě že Šimonovo tělo se našlo kus od bazénu směrem k bazénovým sprchám a masážím.
   Do snídaně jsme nepromluvili ani slovo, až když se nás zbývaících 7 holek sešlo, popřáli jsme si dobré ráno... nazvala bych tohle ráno hodně přídavnými jmény ale fakt né dobrý.
   ,,Víte to? Šimon je fakt..." prohodila Anička směrem k Barunce, Verče a Sofi. Všechny tři skoro nazár přikývli.  Když jsme si posedali ke stolům, uvědomila jsme si, jak prázdná ta jídelna teď je... osm prázdných židlí...
   Ve snaze rozproudit nějaký hovor jsem se zeptala jestli mají holky zableno. Odpověď zněla všude stejně: ne. Že sjme se vůbec ptala.
    Na mojí otázku ale navázala Amina. ,,Co sakra uděláme s věcma holek?" Trochu nevrle jsem jí dopověděla: ,,Ptáš se dobře ale špatnýho člověka." Nakonec jsme se schodli  že holkám věci zbalíme a odvezeme domu, i když je už nebudou potřebovat.
   Teprve teď mě něco napadlo. ,,Holky... ale jak mohlo být tolik lidí zavražděnývh? Od nás ze třídy na to nikdo  nemá a taky by to nikdo neudělal."
    Najednou jsme si místo s věcma dělali hlavu s vrahem. Vážně, kdo by to mohl být?  Nic jsme ale nevymysleli, tak jsme za řídkého hovoru dojedli snídani a vrátili jsme se na pokoje.
   Zabalili jsme si kufry a já s Aničkou jsme se vrhli na shromažďování věcí Barunky, což ve mě vyvolalo velmi silné emoce... u toho zůstaneme.
   Dopoledne se táhlo jako šnek a já se nudila. Chvíli jsem byla na instagramu ale perfektní životy ostatních lidí mi na náladě moc nepřidali. Pak jsme si četla ale i to mě brzy přešlo.
   ,,Pokďme hrát slovní fotbal," napadlo Aničku. Diky bohu, konečně budeme něco dělat. ,,Tak já začnu, pak Ančíča, Lednice a Amina. Třebe garáž." Jakoby jak mě sakra napadla garáž?
   ,,Želva." ,,Autobus." ,,Sleva." ,,Amerika." ,,Arktida."  ,,Austrálie." ,,Estonsko." ,,Optimus." ,,Hej Sáruše dej pokoj s Transformerama! Slepice." Takhle jsme pokračovali asi dvě hodiny, konečně byl čas na oběd.
   Hned za dveřma jsme narazili na trojku ze druhého pokoje a společně jsem došli až k jídelně. ,,Co jste dělali? Nám třeba z nidy tak hráblo, že jsme dráli slovní fotbal,"pochlubila se Lednička.
   ,,Vy jste fakt něco dělali? Třeba my jsme se doslova flákali a maximálně jsme prohodili pár slov." Divila se Sofi.
   Na obědě jsem se moc nenajedla, chuť mě opustila už na snídani. ,,Je 14:00 tak za tři hodiny přibližně budeme odjíždět z hotelu na letiště. Nic tady nezapomeňte a hlavně buďtě v 18:50 nejdýl na recepci."
   Ještě tři úmorný hodiny slivního fotbalu a jedeme domu. Nikdo Perinový neodpověděl a všichni se dál hrabali v jídlech.
   Po chvíli se mi začalo chtít na záchod tak jsem se zvedla že půjdu. ,,Kam jdeš," zastavila mě Lenička. ,,Na záchod," odpověděla jsme po pravdě. ,,Neměla bys jít sama,"napaldo Aničku.
   Jen jsem nad tím mávla rukou. ,,Ale prosimtě." Na chvíli jsme asi zapomněla, co se tady děje a sama jsem se vydala na jídelní záchody.
   Došla jsem si a když jsem si myla ruce, někdo vešel na záchody. Vzhlédla jsme od umyvadla a byl to... náš průvodce? Wtf jsem na ženských záchodech že jo?
   Zrovna jsem ho chtěla upozornit, že je na dámách, když zpod bundy vytáhl pistoli a namířil mi jí na čelo.
   Záhada vyřešena... škoda že se to nikdo nedozví. Když jsem měla smrt před sebou, před očima mi přeběhly všechny dobré vzpomínky a když průvodce vystřelil, moje poslední myšlenka byla, že jsem žila  dobrý život.
   Miluju vás všechny.

Tak jo, taky máme decentně depresivní konec mýho příběhu😭❤

Na jednu stranu jsme ráda, že se teď múžu pustit do dalších mých rozpracovaných projektů, ale ukončit temhle příběh je trochu smutný, jelikož mimo mojí Harry Potter FF (určitě omrkněte🤗) je tohle jeden z mých prvních příběhů, zveřejněných tady na Wattpadu.❤

(743 slov)

Moc si vážím všech, kdo se dostali až sem a podporovali mě i když jsme se rozhodla dát si měsíční pauzu nebo si rozříznout prst a nemoct psát apod🤗❤😊😘🤩🤣😅

Největší díky patří:

BangtanGirlyGirl
bara_hepijunikorn
Callypso1
Filomengaaaaa
Lemurkavy
Lilinka-top-top
Lilinkatoptop
Lunchmeat23
nagalkaaaaa
tokyo_love_

Díky, díky, díky a ještě jednou díky❤❤❤❤

Vaše Sáruše❤🔥💅😻