Rozděleni osudem

15.

„Existují i země, které si vytvořil člověk sám. Sám pro sebe.” zeptám se Rodriga příští den, když nacvičujeme nové kroky.

„Sám pro sebe? Jako, že by v něm žil jen jeden člověk?”

„Třeba. Nebo on a jeho nejbližší, kteří mu nedělají potíže.” pokrčím rameny.

„Ne, ale vím o někom, kdo o tom tajně sní.” zašeptá.

„Opravdu? Kdo?” vykulím oči.

„To ti nemůžu říct.” zavrtí hlavou a zatočí mě do té otočky, kterou jsme zkoušeli včera. „Vidíš, už to jde líp.” sehne se ke mně a jsme si zas tak blízko, až cítím jeho srdce bít.

Pomaličku se odtáhnu a on pak řekne. Naopak všem. „Dnes si vyzkoušíme přenos do země důvodů.” prohlásí a všechny holky se můžou zbláznit. „V části, kdy se odehrává otočka a objevíte se s partnerem těsně u sebe.” vezme mou ruku do své a ukáže to, co popisuje se mnou. „Je dokonalá pozice na teleportování.” přitiskne se ke mně ještě blíž a ja trošku znervózním. „Aby to nebylo jen tak, tak jsme do téhle části přidali jemný polibek na tvář, který je pro zemi důvodů dost důležitý, aby jste projevili vaši důvěru.” lehce se nakloní a polibí mě kousek pod spánek. Naskočí mi husí kůže, kterou se snažím zahnat, ale pozdě. Rodrig si jí všimne, ale nějak to neprojevuje jen mě pohladí po předloktí a usměje se. „Zatím si zkoušejte tenhle úsek a až pak se teleportujeme.” řekne zrychleně a hned se zahledí na mě. „Jsi v pořádku?” zeptá se a mě zamrazí ještě víc. „Ano. Jistě, proč bych nebyla?” nervózně se zasměju.

„Přišlo mi, že jsi úplně někde jinde.” zatřese hlavou.

„Jsem v pohodě.” velká lež.