Rozděleni osudem

33.

A opravdu to bylo jen pár dní nebo jen jeden den. Když jsem se vedle něj probudila až jsem se lekla. Jeho oči se na mě dívaly, tak krásně, že jsem v té chvíli chtěla políbit. Ale udržela jsme se.

„Už ti je líp.” řeknu chraplavým hlasem.

Přikývne.

„Proč si sem šel?” zeptám se na otázku, kterou mám v hlavě od té chvíle, kdy jsme ho viděla na té lavičce.

Povzdechne si. „Chtěl jsem, chtěl jsem se ti přizpůsobit. Jsem na tebe až moc..jiný. A já chci být stejný jako ty. Ze stejného světa.”

„Rodrigu, ale proto jsem se do tebe zamilovala. Že jsi jiný! Nemusíš se kvůli mě měnit. Zvlášť v tomto.” až se zasměju.

„Opravdu mě miluješ?” zeptá se nejistě.
Trošku mě to zabolí za Andyho, ale přikývnu.

Pomalu se usměje a přiblíží. „Můžu?”

„Jistě.” a naše rty se dotknou. Je to stejný jako poprvý, akorát teď v posteli. Zavřu oči a snažím si ten okamžik vychutnat, ale v tu chvíli se ve dveřích někdo objeví. Ten někdo je Andy.

„Lily?”

„Andy?! C-co tu děláš?” zvednu se do sedu a uhladim si vlasy.

„Šel jsem tě jen pozdravit.” povolí se a zamračí.

„Andy, já ti to vysvětlim.” po tváři mi stéká jedna slza.

„Není co, Lilian.” zavrtí hlavou a odejde z pokoje.

Podívám se na Rodriga a ten přikývne.
Vyběhnu ven, kam Andy rovnou zamíříl. „Andy!” volám na něj a on se konečně otočí. „Já..” snažím se ze sebe něco vydat.

„Že mě podvádíš celou tu dobu? Že všechno, co bylo, bylo falešný? Kdy to začalo, Lilian?!” křičí na mě.

„Nebylo to falešný! A já tě mám, mám tě ráda, ale ne tak moc, jak jsem si myslela. Myslela jsem, jak jsi dokonalej a pak jsem přišla na pravdu, že jsi opravdu skvělej a asi jsi na mě až moc. Andy, nebuď naštvanej.” kousnu se do rtu.

„Lily, já jsem se do tebe zamiloval. A myslel jsem, že by si mi tohle nikdy neudělala, ale jseš teď šťastná a já se s tím smířím. Pokusím se.” sklopí hlavu a udělá pár kroků ke mně. „Nechci se ale s tebou přestat bavit. Děláš mě..tak nějak šťastnější tím, že si se mnou třeba jen povídáš.” řekne a já se usměju.

„Pořád máš pozvání na svatbu.” ujasním a on se zasměje. „Já se omlouvám.” řeknu nakonec a on mě políbí. Jeho horké rty na mých suchých studených. Je to poslední polibek.