" tati asi bych ti měla něco říct" zvážnila jsem. " Mám se bát? " řekl trošku zděšeným tónem " no jako asi ne ale trošku jo" vypadlo ze mě " dělej už to řekni!" Okay tato když to chceš vědět tak to budeš vědět. " Napsal mi Ondra můj ex jestli se nechceme vidět a že ne nebere jako odpověď tak jsem ho blokla." Řekla jsem mu to na tvrdo nebudu chodit kolem horké kaše už nejsem malá " cože a to mi to říkáš jako až teď?!" Pokrčila jsem rameny na tutu otázku mám odpověď, ale radši ji říkat nebudu. " No nic pojď dořešíme to doma" na to jsem jen kývla
" Takže tobě napsal Ondra a blokla jsi ho to jsi udělala dobře, ale co když ti bude něco chtít udělat a najde si tě co potom budeš dělat nemůžeš teď chodit moc sama hlavně večer." Koukala jsem na něj jak z jara co chce jako mi dát domácí vězení nebo jako co. " No a to jako nemůžu chodit ven nebo co?" Táta si jen povzdechl " ne můžeš chodit ven, ale prostě ne sama nebo aspoň ne tak často." Tak to nechci žádnou hlídku fakt ne.
" Hele jdi už spát půjdu taky něco vymyslím." Dal mi pusu na čelo a šel k sobě do ložnice. Já chvilku zůstala ještě sedět, protože fakt nevím co mám dělat nic mě nenapadá mě vždycky něco napadne, ale teď nic prostě nic prázdno v mozku.
Když už jsem si udělala své potřebné věci tak jsem si šla lehnout abych mohla aspoň na chvilku zapomenout a proklidit si své myšlenka v hlavě.
Ráno jsem měla trošku čistější hlavu takže kdyby to táta chtěl ještě řešit taku budu moc odporovat líp.
" Dobré ráno" usmál se a šel hned ke kávovarů. " Čauuu" mrkla jsem na něj a zasmála jsem se u toho. " Už jsem to vymyslel a domluvil nechci prostě, aby jsi tedkom chodila někde sama nechci aby se ti prostě něco stalo takže jsem včera volal Karovi a ten tě podobu aspoň 2 týdnů bude aspoň tak nějak hlídat."
Jediný co jsem dokázala byl povzdech "tati tohle nemůžeš však ty kluci mají svojí práci dost nemůžeš je zatěžovat ještě když jsem to já mám spousty kamarádů, který to můžou vzít za Adama a hlavně bych to zatím tak moc neřešila napsal mi jednu zprávu když se začne něco dít tak to budem řešit až potom Okay?" Dořekla jsem to co si myslím, že bude teď nejlepší.
" No nelíbí se mi to, ale co s tebou mám dělat jseš už dospělá můžeš si dělat co chceš a teď promiň,ale už musím mám svý povinnosti tak čau" to je poprvé za docela dlouhou dobu co jsem viděla tátu naštvaný ho.
Už bude půl 12 takže jsem se rozhodla, že se půjdu zkulturnit a půjdu někam na oběd.
Musím jít pěšky, protože řídit teď nemůžu a tramvají se mi jezdit nechce. Takže jsem vybrala nejbližší hospodu a půjdu na oběd tam.
Když jsem došla do hospody tak jsem si objednala jedno pivo a špagety. Ani jsem dlouho nečekala a oběd byl na stole celou dobu jsem přemýšlela proč se táta tak naštval však jsem neřekla něco špatně nebo jo?
To je otázka kterou jsi kladu už docela dlouho.
Nějak kolem 1 jsem měla dojezeno takže jsem se rozhodla, že bych mohla jít dneska na ten zápas co hrajou kluci, ale budu muset zavolat tátovi.
O 5 minut později:
" S tímto telefonním číslem se právě nedá spojit"
Sedla jsem někde v parku na lavičce a poslouchala jak to ten stupidní telefon říkal do uší. Lezli mi to na mozek. Co když se mu něco stalo?
(Pardon, že to trvalo dlouho napsat další kapitolu teď by měli kapitoly vycházet obden. Doufám, že se líbí a pardon za chyby a kdyžtak do komentu můžeš napsat jestli se ti zatím knížka líbí 😉)
