Vypadni

200 15 0
                                    

Už 15 minut kráčím po různých ulicích Prahy a už ani pořádně nevím kde jsem, ale vím, že to co řekl Láďa mě strašně zasáhlo ani nevím proč, ale strašně to bolí. Bude to možná protoze, od mého bývalého jsem věřila jinému muži než byl David a můj táta.

Po pár dalších ulicích dal jsem si našla bar a šla se opít tak abych nemusela na nic myslet a vypnout svoje myšlenky.

Když jsem vešla do baru tak t byl barman s hnědými vlasy a konečky vlasů měl odbarvené na blond.

" Dobrý den jednoho panáka prosím dvojitého děkuju" řekla jsem hned jak jsem došla k baru.

" Hned to bude slečno. Špatný den?" Odpověděl mi mile muž, který mi připravoval můj drink.

" Jak to víte?" Zeptala jsem se ho.

" Moc holek jsi dvojitého panáka vodky nedává jen tak." Odpověděl a pousmál se na mě.

" Strašný den to byl. Co vy?" Zeptala jsem se ho na oplátku, abych moc nezaostala.

" Jde to zachvilku končíme takže konečně budu moc domů. Jo a tykej mi jsem Adam ." To je dobrej nápad potykám si s ním.

" Těší mě Adame jsem Nicol." Teď to bude lepší pomýšlela jsem si a pousmála jsem se.

Po pár panákách a dalších drinků jsem byla úplně mimo. Adam pil ke konci se mnou začla jsem mu mlít opile o Ladislavovi.

Když Adam vyklidil celý podnik tak jsem začla hledat peníze abych mu mohla zaplatit.

" Tady máš 500 a dělej si co chceš." Řekla jsem opile a hodila na něj svůdný pohled.

" Já nevím kde bydlím." Zničeho nic jsem řekla když jsem šli z baru pryč a Adam se na mě podíval a začal se smát jako pominuty.

" Já tě vezmu k sobě chceš?" Zeptal se mě můj vypitý mozek samozřejmě zakrýval na souhlas a šli jsme k němu domů. Příště mi radši poraďte ať nepiju.

Po pár ulicích a zatáčkách jsem konečně byli u něj a já padla do postele a Adam hned vedle mě.

" Nechceš si sundat aspoň boty?" Zeptal se pochvilce co jsme leželi já na břichu a on na zádech.

" Když mi pomůžeš." Mrkla jsem na něj a otočila se na záda abych si mohla sednout.

" Levou zvedni." Sundal ji.

" Teď pravou." To už šlo hůř, ale nakonec se mu to povedlo.

" Chceš ještě něco podniknout?" Zeptal se.

" Ne chci spát." Zabrblala jsem do polštáře a za pár minut usla.

~ráno~

" Doprdele mě bolí hlava a kde to kurva jsem." Rozhodla jsem se kolem sebe a uviděla vedle sebe Adama ze včerejška to jsem musela vypadat když jsem musela u někoho koho ani neznám spát pomyslela jsem si.

Fotr mě zabije to byla další myšlenka, která naběhla v hlavě.

Mobil kde mám sakra mobil.

"Mám ho" zaradovala jsem se, ale nechtěla jsem vzbudit Adama takže jsem musela potichu.

15 zmeškaných hovoru táta
5 zmeškaných hovoru Ladislav
8 zmeškaných hovoru Kara

" Do hajzlu" zaklela jsem.

První papír co jsem viděla tak jsem popadla a napsala tam svoje telefonní číslo a poděkovala, že jsem u něj mohla spát.

Když jsem vyšla z baráku tak jsem hledala kde jsem.

Velký nápis STARÉ MĚSTO.

" Tyvole jak jsem se sem mohla dostat." Už poněkolikáté co jsem dneska zaklela, ale bylo to nutný.

Vzala jsem si první tágo a jela domů táta mě zabije tohle mi nikdy neodpustí.

"Tak jste tady slečno bude to 1000 korun" řekl mi po dlouhé době když jsem se dívala do mobilu a přemýšlela co budu dělat.

"Tady máte i s dýškem." Dala jsem mu peníze a vystřelila jsem jak smyslu zbavená do paneláku.

Snažila jsem se být strašně potichu, aby mě moc nebylo slyšet ani nevím proč.

" Nicolo?!" A kurňa táta.

" Ahoj tati nekřič prosím." Snažila jsem se pousmat, ale moc to nešlo bála jsem se jak malá holka, která dostala pětku z matiky.

Když jsem se rozhlížela po bytě byl tady Ladislav a měl strašně kruhy pod očima.

" Co tady dělá?!" Skoro jsem zakřičela, protože jsem nechtěla, aby tady byl nechtěla jsem teď snjim mluvit.

" Bál jsem se o tebe to co jsem řekl nebylo dobře nic jsi neudělala neměl jsem ti to říkat promiň." Ladislav spustil a já jen kroutila hlavou, protože to bylo jak kdyby se mi to všechno zdálo.

" Takže ty mě nejdřív pošleš do prdele a teď se mi tady omlouváš to je fakt super vypadni a uděláš nejlíp ti říkám." Ukázala jsem na dveře. Nejvíc mi může ublížit když mi někdo nadává.

" Nicola takhle se chovat nebudeš!" Táta mě okřikl.

" Vůbec mě nechápete jdu do pokoje nazdar." Flakla jsem dveřma a šla si lehnout nechci poslouchat ani jednoho.

~ahoj další kapitola je na světě snad se líbí do komentářů napiš jak se líbí děkuju. Zase někdy 🫶🏻.

Od Nenávisti k Lásce Where stories live. Discover now