8

289 22 3
                                    

*Tom Kaulitz*

„Čau kluci, omlouvám se za zpoždění" zadýchaně jsem vešel do místnosti. Zase jsme u nás doma, ale kluci tu byli dřív, protože jim odpadla poslední hodina.

Proč já jediný chodím do jiné třídy než oni?

„Si byl s Ruby ne?" Zavtipkoval Georg, a všichni se tomu zasmáli, teda až na mě. „Co jsem říkal ráno?" Dal jsem si ruce v bok, a díval se na něho.

„Jo jasně, už přestanu..." sklopil hlavu. No, radši jsem jeho "vtipkování" ignoroval, a šel si sednout ke stolu.

Dneska máme schůzku hlavně kvůli Billovi, který zjistil nějaké nemilé informace. Bill se tedy zvednul ze židle, a začal mluvit.

„Náš dlouhodobý nepřítel se rozhodl nám zase zaplést do obchodů" povzdychl si, a něco hledal na mobilu.

„Tady" položil svůj telefon na stůl mezi nás, a na něm byla fotka z kamerového záznamu našeho domu.

Vypadá to jakoby něco hledal kolem našeho baráku, a hlavně u oken vedoucí do kuchyně.

„Trochu jsem si to prověřoval než jsem vám to řekl, a myslím si že hledal v kuchyni nějaké stopy po drogách" znovu promluvil Bill.

„A tady" ukázal nám další fotku z kamery. „Se motá kolem oken do sklepa, kde ty drogy doopravdy máme" semkl rty v úzkou čáru.

„Nejhorší je, že zrovna je mimo město s ostatními agenty, a bude rozhodně těžké ho chytit"

„To je v prdeli" zamumlal jsem, a obličej si skryl do dlaní. „Myslel jsem že mu otec vyhrožoval dost!" Zvednul jsem se ze židle.

Ten týpek mě zas tak netrápí, ale to co udělá můj otec až zjistí že nás chce zase napráskat, to už mě trápí.

„Tome klid. Jestli to zjistí, tak ho tvůj táta zabije, a bude klid ne?" Utišoval mě Gustav, a Bill se na něho podíval zklamaným pohledem.

Nic jsem neodpovídal, a nechal radši mluvit mého bratra. „Jestli nás Isaac prokoukne, a otec to zjistí, tak nezabije jeho, ale Ruby..."

Nastalo ticho.

„Cože?! Proč jí?!" Vykřiknul Georg. „Táta věděl už od začátku že Ruby se na konci srpna přistěhuje, a tak zašel za Isaacem, že jestli bude řešit naší rodinu, tak odpráskne jeho dceru" vysvětlil jsem.

Georg s Gustavem se na mě překvapeně podívali. Proč jsem z toho tak špatný? Vždyť to je jen blbá holka kterou ani neznám. Ale sexy blbá holka...

„A co s tím budeme dělat?" Prolomil ticho Gustav. „My s Tomem se to pokusíme skrývat před tátou, a smažeme záznamy z té noci. Ale taky musíme pro jistotu chránit Ruby, a mít jí vždy na dozoru" odpověděl mu Bill.

„Na dozoru? To jí jako budeme furt sledovat?" Zasmál se Georg, a já s ním. Musí uznat že to opravdu znělo debilně vtipně.

„Pokud chceš... ale spíš mě napadlo se s ní bavit, a když budeme něco jako kamarádi, tak to nebude tak divný že jsme furt v její blízkosti" navrhnul Bill.

„Já mám teď s ní doučování, možná bych se o to mohl pokusit?" Řekl jsem, a radši si sjel kluky pohledem. Nevypadali tak, že s tím nesouhlasí, a tak jsem i bez jejich odpovědí věděl že jim to nevadí.

„To zní dobře. Takže ty Tome máš na starosti Ruby, a já s Georgem a Gustavem zajistíme její bezpečnost, a nějaké mírumilovné zbavení Isaaca" usmál se Bill, a tak ukončil naší krátkou schůzi.

Gustav, Georg, a Bill zůstali dole v obýváku. Já jsem šel do svého pokoje, upřímně jsem neměl vůbec náladu se s někým bavit, kromě jedné osoby.

T: Ahoj Ruby

Napsal jsem jí zprávu. Její číslo jsem získal z donucení Elsie. Těžké to nebylo, jen jsem jí trochu podplatit trávou.

R: To jsi ty Tome?
T: Jop, to jsem já...

Odepsala překvapivě rychle. Psali jsme si asi tak hodinu. Víc jak polovinu toho času jsme hlavně domlouvali naše první "doučování".

Nakonec jsme se dohodli na zítřek, hned po škole u mě. Snad nebude mít Bill s její přítomností problém, ale jestli jo, tak mi je to jedno.

Hlavně jsem starší, a vůdce našeho gangu, takže by si na mě moc dovolovat neměl.

„Tome?" Vlítnul mi do pokoje bez zaklepání Bill. Nemluvil jsem zrovna o tom že by mě měl respektovat? A vůbec, co kdybych si zrovna třeba honil?

„Ty debile!" Okřiknul jsem ho, a on se nad mojí reakcí pousmál. „Píšeš si s nějakou holkou nebo co?" Kývnul hlavou směrem k mému telefonu který jsem odhodil vedle mě.

„Do toho ti nic není. Co chceš?" Sednul jsem si na kraj postele, a čekal co z něho vypadne.

„Jen že jdeme objednávat pizzu, tak jestli nechceš" pokrčil rameny. „Jo klidně... vezměte mi třeba s olivami" zamumlal jsem, a zpátky si lehnul do postele.

Bill beze slov odešel z mého pokoje, a tak jsem měl konečně klid. Po dlouhé době nic nedělání, a přemýšlení nad vším, jsem se rozhodl jít dolů za kluky.

Cítil jsem jak už na mě jde únava, a tak jsem každý schod scházel pomalým krokem.

„Tom se rozhodl jít sem?" Slyšel jsem Gustavův smích už za rohem z obýváku. Zastavil jsem se v chůzi, a schovával se za stěnou.

„No jo no, zázraky se někdy dějí... poslední dobou je takový divný, jako by se zamiloval?" Mluvil teď Georg.

Cože? Co furt mají s tou láskou? V lásku a vztahy nevěřím, a asi nikdy věřit nebudu. Vždycky mi stačí uspokojení na jednu noc, a pak už nemám žádné starosti s nějakou "přítelkyní".

„Čau" rozhodl jsem se jim narušit konverzaci, a sebevědomě vkročil do místnosti. Bill tu nebyl, asi jel pro tu pizzu.

Bohužel v téhle díře světa není nějaký dovoz jídla, a tak si to objednáte, a pak si pro to musíte dojed. Hádám že dnešní obětí je Bill, normálně to bývá Gustav.

„Co děláte?" Usmál jsem se, a sednul si mezi ně na gauč. Nevím kam zmizela moje únava, ale moc mi ani nechybí.

„Nic moc, jen probíráme... holky" odpověděl mi s nejistotou Gustav, a pak se nenápadně podíval na George.

Je vtipný vědět pravdu, a vidět je jak se vymlouvají. „Jo, jo... jaká se líbí třeba tobě" přidal se ke hře i Georg, a já málem dostal záchvat smíchu.

Dělal jsem jak nad svojí odpovědí přemýšlím, ale v realitě jsem měl jasno. „Zoe není špatná" znovu jsem se usmál, a všimnul si jejich překvapených výrazů.

Last Note {Tom Kaulitz}Kde žijí příběhy. Začni objevovat