Amberly a Král

8

Upřímě? Vážné se mi nechtělo vstávat. Nejdřív se mě pokusila vzbudit Maya a Melody, ale ty moc neuspěly. Pak přišla Evelyn a ta si nebrala servítky. Pustila do pokoje světlo a chlad a sebrala mi peřinu. To mě postavilo na nohy okamžitě. Nevrle jsem se na ní dívala jak se vítězně usmívá.

Melody i Maya v šoku stály v pokoji a  kmitaly mezi námi pohledem. Určitě čekaly, že se rozkřičím, co si to dovoluje, ale nic takového se nestalo. ,,Já tě vážně jednou zabiu." řeknu a Evelyn se rozesměje. ,,Taky tě mám ráda. Vypadáš příšerně nevěsto." ,,Stejně si mě vezme. Tak co nechat oblékání a česání na jindy a já se půjdu ještě vyspat?" ,,Na to zapomeň. Takovou ostudu si chceš ušetřit." jen zanaříkám, když mě popadne za ruku a vtáhne do koupelny, kde už byla připravená horká vana.

Vlezu si do ní.

,,Jak se cítíš Amberly?" zašeptá Evelyn, která si sedla na zem a zády se opře o vanu. ,,Mizerně." řeknu popravdě. ,,To zvládneš. Máš tady mě." ,,To jsem to vyhrála." řeknu z legrace. ,,Hej!" okřikne mě tiše a já se potichu rozesměju. ,,Ale aspoň se usmíváš." jakmile to řekne i hned mi úsměv zmizí z obličeje.

,,Co chtěl král?" narážela na jeho včerejší návštěvu. ,,Přišel se zeptat jak se cítím. Zeptal se na šaty a svým způsobem se omluvil za naší hádku, kvůli které jsem z koně spadla. Nabídl mi možnost předělat si přes noc svatbu." Evelyn pomalu přikývne. ,,Nepřijala si nabídku." ,,Ne." ,,Proč?" ,,Král Charlotě věří...." ,,Ale ty ne." skočí mi do řeči. ,,Ne, ale takhle svatba není jen má. Je i jeho." ,,Ach Amberly tebe  je pro dvůr škoda. Máš příliš měké srdce." ,,Jedna z vlastností, díky kterým se odlišuji  od ostatních." ,,Ty má milá se od ostatních lišíš hodně a to nemyslím jen tvou krásu." protočím nad jejími slovy oči.

,,Už bys měla vylést, nebo tě nestihneme připravit." řekne a odejde z koupelny pro můj župan.

Seděla jsem jen v županu a sledovala svůj odraz v zrcadle. Kolem mě pobíhali různé služebné, které si tiše a vzrušeně šeptali. Jedna z nich mi udělala vlasy. Přední prameny zapletla a spojila je vzadu na hlavě. (viz obrázek na hoře.)

Maya se vrhla na můj obličej a Melody s nějakou služebnou mi připravily šperky. Ostatní chystaly snídani a šaty. Evelyn po mé koupeli zmizela a teď se vrátila už oblečená do bílých šatů, aby vystřídala Melody, která se převléct musela taky.

,,Nejdřív se nasnídáš a pak tě oblečeme." oznámí mi Evelyn. Hlad jsem měla velký, ale kvůli staženému žaludku a kvůli křeči celého těla  jsem snědla jen dva tousty a zapila to čajem.

,,Určitě budete mít tu nejhezčí svatbu na světě." snaží se mě povzbudit Maya, když mě obléká do šatů. ,,Nebojím se  toho, že se něco zvrtne, nebo že se navždy připoutám k muži." ,,Tak čeho?" vyzvídá dál. ,,Svatební noci." odpovím potichu. Na to se rozprostře ticho. Jakoby všichni v místnosti chápaly význam mích slov. Maya mi zapne zip a pomůže mi ze stoličky, na které jsem balancovala. Nějaká černovlasá služebná mi přinesla střevíčky, které jsem si nazula. Evelyn mi zapne náramky a do vlasů vsune čelenku, která  se dotýkala mého čela. Nebyla to královská čelenka, ale ukazovala na mé postavení.

,,Sluší ti to." slyším Evelyn a Melody jen souhlasně přikyvuje. ,,Naliješ slečně vodu?" otočí se Melody na May. Ta ihned přikývne a sklenici s citronádou mi podá. Vděčně se na obě usměji a napiju se.

,,Paní. Mohu vejít?" ve dveřích se objevila Charlota se svými typickými deskami a malou krabičkou. Přikývnu. Hnědovláska vejde a podá mi krabičku. ,,Co to je?" chce vědět Evelyn. ,,Dárek od krále k dneší svatbě " odpoví Charlota jeodvatě. Skleničku vrátím May a krabičku otevřu. Byl v ní stříbrný prstýnek se smaragdem a diamanty. Tvořili takovou kytičkz.

,,Král si včera v noci uvědomil, že nemáte zásnubní prsten. Poslal mě tedy abych ho jela vyzvednout do rodinné šperkovnice v loveckém zámku. Tento prsten byl původně královy pra pra  babičky Alánie z Alárie." vysvětlí Charlota. Natáhnu si prstýnek na prst. Padl mi jako ulitý.
,,Vyřiďte králi, že mu děkuji. A děkuji i vám, že jste vážila takovou cestu jen kvůli mému prstenů." druhé poděkování jsem nemyslela vážně a byla jsem si jistá, že to poznaly všechny.

,,Vyřídím. Svatba začíná o půl desátý, oběd je plánovaný na druhou odpolední, pak bude následovat oslava. Večeře už bude je pro rodinu v osm."  seznámí mě s programem dneška. Jen přikývnu.

Dveře do mích komnat se dneska už poněkolikáté otevřou, začínala jsem mít strach, že to panty nevydrží a dveře z rámu vypadnou. Dovnitř vejde moje matka zavěšená do mého otce.

Charlota ihned opustí místnost následovaná Mayou. Evelyn a Melody však zůstanou. Na matce jsem viděla, že chce aby odešli, ale já to nechtěla a ony to poznaly. Obě si za mě stoupli, jako stráž v šatech.

,,Matko, otče."  pozdravím je. ,,Amberly, dnes je tvůj velký den." řekne matka. Uslyším tiché zalapání po dechu patřící Melody. ,,Ano já vím. Všimla jsem si." odpovím upřímě. ,,Vodu?" zeptám se a sama si vezmu skleničku, kterou jsem původně odložila kvůli prstenu. Vážně se mi moc líbil.

Otec zavrtěl záporně hlavou  a matka si nechala nalít od Evelyn. ,,Nesmíš nás sklamat. Nikdo nesmí přijít na pravdu, hlavně král ne. Je to jasný?" vtloukal mi do hlavy otec. ,,Ano otče." ,,Doufám, že uděláš naší rodině čest a ne ostudu jako většinu tvého života." Au, tak to vážně bolelo. ,,Vynasnažím se otče." ,,Dobře sejdeme se u kostela." řeken a odejde. Matka chvíli stála uprostřed komnaty. Jako by sbírala odvahu k nějakému činu. Rychle ke mě došla a políbila mě na tvář. ,,Buď silná Amberly." řekne a skoro uteče z mích komnat. Byl to snad největší projev lásky jaký jsem se od ní kdy dočkala.

,,Zdálo se mi to?" zeptá se Evelyn stojící vedle mě v šoku. ,,Chtěla jsem se zeptat na to též." odpovím. Možná, že pod tou tvrdou slupkou a opovrhovaní se skrývá žena, která má ráda obě své dcery, ne jen tu nejstarší. Přeci jenom každá matka svým způsobem  miluje své děti.

,,Ty... ty jsi Amberly?" koktala Melody. ,,Ano to je." souhlasí pyšně Evelyn. Jako kdyby být Amberly znamenalo něco úžasného. ,,Ale král si má brát Isabell." ,,To sice ano, ale Isabell vzala do zaječí." ujem se slova Evelyn. ,,Evelyn." okřiknu jí tiše. ,,Jejich rodiče nějak zakročit museli a tak šoupili místo Isabell Amberly, která nemá nejmenší zájem žít takoví to život. Nebyla k tomh vychovaná všechno vedlo k tomu že se jednou královnou stane Isabell, ale ta jim do toho hodila vydle."  ,,Takže Isabell je vlastně Amberly." snaží se to Melody pochopit. ,,Správně." souhlasím. ,, To vstřebáš a bude to dobré." ujistí jí Evelyn a já se neubráním k obrácení očí sloup.

,,Paní? Už musíte jít." ozve se z chodby Maya. Už musím jít...

Já už taky musím jít.🤣. Přeji hezké volno a hlavně Velikonoce 🐇🐰🎉 abych řekla pravdu, ještě pár dní bez volna a někde si lehnu a už se nezvednu. Takže díky bohu z volno.

😇