Amberly a Král

26

Rozhodla jsem se na žádost, vydat jestě jesnu kapitolu.

Seděla jsem na jednom z křesílek a hučelo mi v hlavě. James chodil po místnosti sem a tam a tam a sem. Dělalo se mi mdlo.

,,Co... co budeme dělat?" zašeptám. James se prudce zastavil a otočil se na mě. ,,Nevím Amberly." odpoví a v hlase slyším ostrý trn. Bolest, která mě přepadla byla nesnesitelná.

,,Ty si to věděl..." ,,Co přesně?" znovu začne chodit. Jeho chlad v hlase, kterým semnou mluvil bylo jako by mi někdo vrážel osten do srdce. ,,Že nejsem Isbella." ,,Ovšem že ano. Jsem král této země. Byl jsem v Elendrii ověřit si, že si neodjela a že mi tě místo Isabelli dají." zamrkala jsem.

Potkali jsme se o den později protože byl v Elendrii. Zamrkám. ,,Proč jsi tehdy nic neřekl?" pokrčil rameny. ,,Čekal jsem až s tím příjdeš a nebo jestli mi budeš lhát do konce života." opřela jsem si hlavu o ruku.

,,Omlouvám se." ,,Trochu pozdě víš proč?" když mlčím mluví dál. ,,Protože tvá sestra si žádá nárok na trůn." ,,Cože!" vykřiknu a postavím se. Skoro hodinu spolu s mou sestrou o něčem jednali v jiné místnosti. Já s Isabellou ještě nemluvila.

,,Celé království si myslí že sis jí vzal." řeknu a taky jako on začnu chodit z jedné strany pokoje na druhou. ,,To ne o to jsem se postaral. Ty se totiž už dávno Amberly nejmenuješ. U oltáře si své nové jméno slyšela poprvé." zvednu k němu oči. ,,Tak o jakým právu mluvíme?" nechápu a zastavím se těsně u něj. James sklouze pohledem k mému břichu a unikne mu tichý povzdych než nasadí chladnou maskou a tvrdým pohledem mě probodne.

,,Ve smlouvě jak sama dobře víš je že mi Isabella musí dát dědice." na sucho polknu. A do háje!

Ruce mi okamžitě vyletí k bříšku, kde se schovával můj největší poklad. ,,Isabella je těhotná." nebyla to otázka přesto James přikývl. ,,Kdo je otec." ,,To se své sestry budeš muset zeptat sama." ,,Na čem jste se dohodli?" zeptám se.

James však zůstane z ticha. Krve by se ve mě nedořezalo, když mi hlavou prolétli různé myšlenky. Jedná horší než druhá.

,,Budu muset odejít?" zeptám se s hlubokým nádechem připravená, že kdyby náhodou mám za sebou sedačku. Pokud budu muset odejít a Isebella převezme mé místo. Mé dítě bude bez otce. Co budu dělat? Kde budu žít? Jak se užívím? Příjdu o Jamese... ta představa mě posílala do mdlob. Příjdu o Jamese!

Jamese se zastavil v půlce kroku a prudce se ke mě otočil. ,,Cože?"

,,Jestli budu muset odejít?" zvednu hlavu a snažím se vypadat klidná i když se mi do očí drali slzy. Zatracený hormony... nebo to nebyli jen moje hormony?

Jamese ke mě dojde a chytne mě za ruce. Oči se mu leksli. Položil si své čelo na to mé. ,,Nikdy... nikdy bych tě nenechal odejít. S mým dítětem nebo bez něho. Nikdy tě ode mě nenechám odejít." s úlevou se odtáhnu a  podívám se mu do očí.

,,Tak na čem jste se dohodli?" zeptám se opatrně a pevně mu stisknu dlaně. ,,Pokud se Isabelle narodí syn usedne na trůn. Na veřejnosti ho budu vydávat za svého prvorozeného a ona zůstane na zámku." napnu se. Chce vzít mému dítě jeho právo! Má sestra. Teta mého dítěte.

,,A co když bude mít dceru?" ostře se nadechnu. ,,Je skálopevně přesvědčená, že to bude syn." ,,Ale co když..." ,,Když se tak stane  a nám dvou se narodí syn. Odejde a....a nebo jak si budeš přát ty." přikývnu. Jistá naděje tu byla. Musím mít syna a Isabella dceru. Jenže co když budu mít dceru a ona syna?

S otázkou vepsanou ve tváři se na něho otočím. ,,Budu neskonale šťastný pokud se nám narodí malá princezna, ale pokud se tak stane a Isabella nějakým způsobem se  znovu dostane do očekávaní a narodí se jí syn bude žádat o to stejné znovu a já jí to podle smlouvy musím povolit." pevně zavřu oči. Zatracená smlouva.

Nemohu uvěřit, že mi tohle dělá vlastní sestra. Nikdy jsme nebyli nejlepší kamarádky, ale z naší rodiny jsem k ní měla nejblíž a ona to věděla. Často jsme spolu dělaly blbosti naučily jsme se spolu vyšivat a číst. To já jí pomohla se psaním, protože mě to vždycky šlo a jí ne. To já na sebe brala její průšvihy, protože ona pak probrečela celou noc.

Znovu oči otevřu a podívám se na svého muže. Na svého krále. Na muže, který mi  krade kus po kusu mé srdce až je to děsivé. Muže, který semnou strávil hodiny na zemi v koupelně. Na muže, který nikdy nenechal lidi aby o mě mluvili byť jen trochu špatně. Na mého muže.

Useměju se. My budeme mít syna. My to spolu zvládneme. Když si James všimnu, že se na něho snažím povzbudivě usmívat a i jemu se rozpustí kamená maska. Nakloní se ke mě a políbí mě na čelo. Jak já miluji, když tohle dělá.

,,Zlobíš se na mě?" zaváhá, ale na konec zavrtí hlavou. ,,Nejraději bych zaškrtil tvé rodiče a tvou sestru jak by smet. Ale neudělám to jen proto, že kdyby Isabella neutekla ty by ses nikdy nestala mojí ženou. Na tebe se nezlobím, Vím že sis mě vzít nechtěla a jsem rád, že jsi neutekla a šla do toho. A vím proč si tohle divadlo hrála a já oddanost a hlavně  k rodině ocenit dokážu."  kousnu se do rtu. Ulevilo se mi, že se na mě nezlobí přesto jsem v něm cítila zlost, kterou obracel na mou rodinu.

,,Ty a tvá rodina mě jednou dostanete do hrobu, Amberly." řekne. Bylo zvláštní, že mi konečně říká jménem. S lítostí se na něho usměju. ,,Už se na toho prcka těším." s těmi slovy se skloní a políbí moje bříško. Byl to tak krásný pohled. Bralo mi to dech a vhánělo slzy do očí. ,,Doufám, že bude jako ty." řeknu. ,,To taky doufám, protože jestli bude po tobě a tvé povedené rodině tak to tu nepřežijeme." řeken se smíchem. ,,Hele!" vykřiknu uraženě, i když jsem uražená nebyla.

James se však prudce narovná a zase tvrdým pohledem na mě pohlédl.
,,Měla by sis promluvit se sestrou." pronese a já přikývnu. ,,Mám na ní pár otázek." souhlasím. ,,Udělej to co nejdřív." ,,Hned zítra. Dal si jí nějaký pokoj? Nebo to mám jít zařídit?" ,,Už jsem to udělal. Dodělám poslední věci a příjdu za tebou. Běž si lehnout a zítra si s Isabell promluv ano?" ,,Dobře." James pokýval hlavou a bez toho, aby mi věnoval další pohled odešel a já se zhroutím do křesílka.

Do háje....

Líbí?

😇