Amberly a Král

25

,,Já si myslím že to bude kluk." řekne Sophie. ,,Proč myslíte?" zeptám se a zamyšleně se podívám na své bříško, které se po utrápeném třetím měsíci ještě zvětšilo. Aspoň že ty nevolnosti ustoupili. Sem tam ještě zvracím ale není to tak hrozné.

,,Protože, když jsem čekala Jamese měla jsem šílenou chuť na Slaný." odpoví. Byla pravda  že sladký jsem zrovna dvakrát nemusela ale Slaný to u mě bodovalo.

,,Takže vsázíš na kluka matko?" zeptá se James a nalije si do poháru rudé víno. ,,Ano ovšem že." James přikývl a na pergamen napsal k Sophii velkým čitelným písmenem KLUK. Jen jsem nad tím pobaveně kroutila hlavou.

,,Jenže ty nevolnosti... to je spíš k holce." ozve se Melody. ,,Když moje máma byla semnou těhotná prý pořád zvracela. Takže mě prosím zapište ke klubu Holčiček."

Natáhnu se a vytrhnu Jamesovi pergamen.

Jamesova sestra,  její služebná, komorník a stajník si teď i s Melody vsadili na Holčičku. Zatímco co Maya, Evelyn, švadlena, kuchařka a Sophie si vsadili na Kluka.

Tým, který prohraje bude muset vyplatit peněžní odměnu těm co vyhrají. Vrátím Jamesovi pergamen aby mohl zapsat Melody a napiju se horkého čaje.

,,A co ty James co mysliš?" zeptá se Jamesova sestra. Můj muž pokrčil rameny. ,,Já to nevycítím jako moje žena..." zamračil se na mě. Věděl že mám jisté podezření na jisté pohlaví věděl že jeho matka byla schopná předvídat pohlaví u všech svých třech dětí jen díky pocitu. ,,tak doufám že bude hlavně zdravé." Při těch slovech mi položí ruku na břicho. Byl to pro něj už skoro automatický pohyb.

,,Měl by se někdo zeptat žalářníka a kapitána stráží." řekne Evelny, které se rozlil po tváři úsměv.  ,,Kapitán si vsadí na děvče a žalářník na chlapce." řekne Melody a napije se svého čaje. James jen zavrtí hlavou a postaví se.

,,Ve vaší společnosti je mi samozřejmě krásně dámi, ale mám také své povinosti." pronese chladně.  Věděla jsem že to myslí vážně, že to jen neumí dát na jevo. Otočí se k matce a tu políbí na tvář pak se otočí ke mě a k mému překvapení mě před ostatními políbil.

,,Budu v pracovně." zamumlal tak, abych to slyšela jen já a odešel.

Už jsem si měla zvyknout že dával na jevo svou náklonnost ke mě i před ostatníma. Myslím, že to nemělo ani spojitost s tím, že jsem v očekávaní. Od té doby co jsme se vrátili se choval jinak. Dával mi polibky kdykoliv to šlo. Trávil semnou čas, i když my bylo dobře. Ukázal mi své oblíbená místa, knihy, dokonce jsem s ním pozorovala hvězdy. Já své city a hlavně srdce do tohohle sňatku dala už dávno a myslím, že i on. Před svými poddanými mi věnuje polibek na ruku nebo na tvář, například jako v den kdy jsme oznámili, že jsem těhotná. A před lidmi u dvora mu nevadí mě třeba políbit a ukázat tak svou slabost. Mě. Možná nejsem jeho slabost ale jeho síla...

,,Můžete nás nechat s královnou o samotě?" požádá Sophie. Stuhnu. Nikdy nechtěla semnou mluvit o samotě vždycky byla spokojená  stím jak vedu zámek, jak se setkávám se ženami vlivných lidí a i když mi strašně lezou na nervy tak si s každou dámou na dvoře dělám "přátelství".

Kývnu hlavou a tím Melody a Evelyn propustím.

,,Chtěla bych vám poděkovat." promluví Jamesova matka, když mé dvorní dámi odejdou. Překvapeně na ní pohlédnu. ,,Za co?"

,,Za to jak to tu zvládáte a...." odmlčí se. ,,A?" vybídnu jí. ,,A za Jamese. Od té doby co zemřel Luk, jeho bratr a jeho otec Erien jsem ho nikdy neviděla takhle šťastného. Nedává to najevo, ale teď jste pro něj vším. Nezvládl by kdyby přišel i o tebe. Chci ti poděkovat že je díky tobě uvolněný, občas se upřímě zasměje což už dlouho neudělal. Opravdu ti děkuji." ,,Není důvod děkovat. Já nic vážně nedělám." Sophie se na mě laskavě podívá. Jako matka na dceru.

Takhle se na mě má matka nikdy nepodívala. Maximálně na Isabellu, ale na mě nikdy. Ten úsměv, ten pohled byla doměna sama o sobě.
,,Jsem moc ráda, že mohu být v této rodině." svěřím se. ,,A já jsem ráda, že tu jsi."

Se Sophii jsme si dloho povídali. Vyprávěla mi jak měla větší část dam ze dvora chuť uširtit a že měla vždycky poci, že jí vymluvili díru do hlavy, což jsem mohla jedině souhlasit. Taky mluvila o své sestře a jejich vztahu.  Bylo to příjemné povídání.

Zbytek dne jsem strávila u papírů a účtů. Jak je možné že toho utratili zase tolik? Rezerva, kterou jsem měla se stále tančila. Kam ty peníze šli? Nic jsem nového neobědnávala. S námahou jsem se zvedla. Ten malý u vnitř mě, mě brzo zabije. Bylo zvláštní jak rychle se zvětšovalo.

Dojít do Jamesovi pracovny bylo čím dál těžší. Jestli to takhle půjde dál v devátém měsíci už se nezvednu vůbec.

James měl zavřeno. Natáhnu ruku a zaklepu. ,,Zásadně jsem řekl, aby mě nikdo nerušil!" uslyším naštvaný hlas. Kousnu se do rtu. ,,To jsem já." zavolám. V tu chvíli uslyším prudké odsunutí židle  a rychle kroky. Dveře se rozlítly a ve vnitř stál James. S rozepatou košili s rukávy vyhrnuté až nad lokty a přesto špinavé od inkoustu. Na hlavě už na rozdíl ode mě neměl korunu.

,,Co se děje? Není ti dobře? Něco s malým?" vyhrkl a ve tváři se mu zaleskl strach. Jemně jsem se usmála a zavrtila hlavou. ,,Mě se nic neděje a malý je taky v pořádku..." ,,Malý... takže kluk?" skočí mi do řeči. Ušklíbnu se. ,,Tak malé je taky v pořádku, ale jsem tady kvůli něčemu jinémum." James věřil že jsem vycítila pohlaví jeho dítěte, jen mu ho nechci říct. Sklamání bylo celkem hmatatelné.

,,Tak kvůli čemu?" zeptá se a vpustí mě do své pracovny. Vypadalo to tu jak po výbuchu. Všude leželi pergameny, knihy a  mapy. Posadí se za svůj stůl a přitáhne si mě k sobě, takže jsem mu nyní seděla na klíně.

,,Tak?" vybídne mě a při tom láskyplně začne hladit moje zvětšující se bříško. ,,Jde o finance. Někam mizí hodně peněz." ,,Ano, nedávno jsem na to také koukal. Nějaké peníze jsem si musel vzít, kvůli armádě, ale většina odchází do kuchyně." v tu chvíli zrudnu až na zadek. Založím si hlavu do dlaní a doufám, že James nevidí můj stud.

Chytne mě za ruce a sundá je z mého obličeje. ,,Jsi nádherná, má královno." zašeptá a políbí mě na spánek. ,,Jsem nateklá, mám břicho jak balón a ty řekneš že jsem nádherná." zakroutím hlavou. ,,Ano, to přesně jsi. Jsi moje..." polibek na čelo. ,,Krásná královna." polibek na rty. ,,Myslím, že chci hodně dětí." zamumlá mi do rtu a já se musela usmát.

Ozve se zaklepání. Stuhnu a pohlednu na Jamese. ,,Dále." pronese pevným hlasem a přitáhne si mě k sobě ještě pevněji. ,,Do místnosti vejde Alfred, stará se o chod služebnictva a podává mi informace o běhu zámku. ,,Alfrede." usměju se na něj. ,,Má paní, můj králi." řekne a ukloní se.

,,Proč jsi přišel." chtěl vědět James, který měl tvář kamennou. ,,Máme hosta veličenstvo." ,,Cože?" vypadne ze mě i Jamese na jednou. ,,Ano, čeká v hale." James mi pomůže se postavit. Rychle si upraví košili, přehodí kabátec a na hlavu dá korunu. Pak mi nabídne ruku. Ne rámě, ale  ruku. Pevně se ho chytím a propletu si sním prsty.

Návštěvu jsme nečekali to vím jistě, tak kdo to byl? Navíc za chvíli bude večer.

Šli jsme tak rychle jak mi to můj stav dovolil.

V místnosti stála žena.

Žena

Stuhnu a vytřeštím oči, musím se pevně opřít o Jamese, abych se nesložila k zemi. Ten však také stál jako přibitý.

,,Isabell." řeknu neschopná uvěřit svým očí. To musí dělat to těhotenství. Žena, mě tak podobná až na oči, které měla tmavé se otočila a  s rukou na zvětšeném bříšku se usmála.

,,Ahoj Amberly."

😇