Amberly a Král

23

Probudila jsem se schoulená v něčí náruči. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila kde to vlastně ležím a co se stalo. Nevolnost byla pryč. Můj polštář se pohnul.

,,Dobré ráno." zazní jeho rozespálý chraplavý hlas. Zvednu hlavu a střetnu se s pohledem, který patřil mému polštáři a zároveň králi. ,,Dobré ráno." zopakuji a cítím jak mi rudnou tváře. ,,Já se moc omlouvám...." už se začnu zvedat na rukou, když mě prudce strhne zpátky ke své hrudi. ,,Mám tě radši, když mi spokojeně spíš v náruči." oznámí mi. Překvapeně zamrkám ale nakonec se usměji.

,,Je mi líto co se stalo a že jsem to nezvládla." ,,To nevadí. Nebylo ti dobře všichni to pochopili. Už je ti lépe ne?" ,,Už je mi dobře." souhlasím a znovu se uvelebím tak jako předtím. James si spojil ruce za mými zády. Cítila jsem jak si obličej opřel do mých vlasů. ,,Nechám tě prohlédnout u nás doma ano?" ,,Dobře." ,,Dneska pojedem domů." řekne. Překvapeně se na něho podívám. ,,Neměli jsme jet ke mě domů?" ,,Ke tvému bývalému domovu." opraví mě. ,,Ano měli ale zrušil jsem to, aby se na tebe doma mohl podívat doktor." schválně zdůraznil slovo doma....

Doma. Zámek byl teď mím domovem. On byl mím domovem.

,,Dobře pojedeme domů." hlasnu a nasaju jeho vůni. Cítím jak se uvolnil. ,,Máš hlad?" zašeptá. ,,Trochu včera jsem nejedla." ,,Fajn tak já něco  nechám přinést." začne se zvedat. A  Tím ze mě sklouzne deka. Zachvěju se a víc se k němu natisknu.

,,Když mě nepustíš nic nám nepřinesou." řekne, ale v jeho hlase slyším smích. ,,Ještě tu chvíli zůstaň." zaprosím. ,,Ještě nemám takový hlad." řeknu, ale můj žaludek měl jiný nápad. Protože zakručel. Zrudnu a zabořím si hlavu do jeho košile. Ucítím jak se mu zvedá hrudník, když se směje. Můj obličej nabere barvy mé rudé červené noční košile. No moment on mě převlékl!

,,Ty jsi mě převlíkl!" vykřiknu a a vytřeštím na něj oči aniž bych se od něho odtáhla. ,,Možná?" řekne a já si všimnu jak mu zčervenají uši. Kousnu se do rtu. On se červená! Nic roztomilejšího jsem v životě neviděla!

,,Dojdu pro to jídlo." políbí mě na čelo a vyprostí se z mého sevření. Sleduji jak se zvedá a rozcuchanou hlavu vystrčí ven ze dveří. ,,Přineste nám snídani." někdo na druhé straně dveří mu odpověděl a odešel.

,,To tam někdo stál celou noc?" zeptám se. ,,Ano." ,,Cože?" ,,No co, co kdyby se ti přitížilo. Vážně jsem měl velký strach." obhájí se. ,,Byl tu Jesper?" ,,Ano." zavrčí. Kousnu se do vnitřní strany tváře. ,,Co chtěl?" ,,Jak se cítíš..." ,,A?" ,,A poslal jsem ho do patřičných míst." pevně zavřu oči. Ovšem že to udělal... ,,Co jsi čekala že udělám?" jen zavrtím hlavou. ,,Nic." od této konverzace nás naštěstí zachrání ťukání na dveře.

James přiskočí ke dveřím ubohé služebné vytrhne tác s jídlem a zabouchne. Chci vylést z postele, ale zadrží mě s tím že se v posteli najíme.

James tedy zaleze pod deku  ke mě a nabídne mi sladké pečivo. Při představě, že bych měla sníst něco tak sladkého mi udělal žaludek kotrmelec i když jsme oba věděli že sladké miluji. Zavrtím hlavu a radši si vezmu slanou housku. James nadzvedl obočí, ale nic neřekl když jsem se s velkou chutí pustila do housek, které byli přenesené pro něho, protože jemu sladké nechutná.

Nakonec mu nezbylo nic jiného než si sladké pečivo dát. Omluvně jsem se na něho zaculila a dál jsem žvýkala svou housku. James chvíli s odporem sledoval sladké pečivo a pak ho s nelibostí snědl.

,,Vážně musíš k doktorovi" zamumlá, když spořádám čtvrtou housku. ,,Včera jsem skoro nejedla! Jasně že mám hlad." ohradím se a náthnu se po poslední housce. ,,Na to zapomeň bude ti zle. Už jsi spořadala čtyři housky dvě jablka hrušku a misku hroznového vína." zamračím se. ,,Brzo budeme dojíždět nesmíš se nacpat." odloží tác a přitiskne své rty na ty mé. Usměju se. Milovala jsem když to dělal.

Bylo neuvěřitelné jakou vazbu jsem byla schopná si vytvořit s takovým sucharem jako byl on.

,,Pojď." ukáže mi prstem abych se přiblížila. Uposlechnu. ,,Ještě." znovu se nakloním. Už jsme se dotýkali skoro nosem. Všimla jsem si jak Jamesovi zablísklo v očích, ve stejný moment mě povalí pod sebe a přitiskne své rty na ty mé. Při tom dotyku v mém těle vybuchne energie.

Bylo celkem vtipné  jak mé tělo přehnaně reaguje na Jamese. Jeho polibky k jemným rozhodně měli daleko. Byli plné energie a dravosti a taky touhy která jak se zdála byla vzájemná. Za chvíli to bude měsíc co jsme spolu strávili svatební noc a mé tělo po něm žalostně toužilo.

Ucítím jak se uvelebil mezi míma nohama a jak mi polibky začíná vkládat na čelist, na tvář a na krk. Blažně vydechnu a vzdychnu, když se zakousne do jemné kůže na mém krku. Vjedu mu rukama do vlasů.

,,Tohle jsem chtěl udělat už tolikrát." řekne, když mi unikne tichý sten. ,,Pokaždé když ses ke mě přiblížila a mě ovanula tvoje vůně." polibek na nos. ,,Pokaždé když se usměješ." polibek na čelo. ,,Pokaždé kdy promluvíš chci mít tvé rty jen pro sebe.'' polibek na bradu. ,,Pokaždé kdy vstoupíš do místnosti mám chuť tě někam odvléct a udělat tě mnohem šťastnější." polibek na rty, který prohloubím, protože si ho přitáhnu za zátylek. Mluvil tak nádherně!

Náš polibek přeruší zaklepání. Stuhnu. A krásná atmosféra je pryč.
James se odtáhl. ,,Přísahám bohu, že pokud to nebude důležité uškrtím toho kdo klepal." zavrčí. Kousnu se do rtu, abych se nezačala smát. Toho si James všimne a skloní se ke mě a ret, který jsem si původně zkousla já, nasajé a kousne do něho sám.

Další klepot. Skloní se k mému uchu. ,,Tyhle rty patří jenom, opakuji jenom mě." usměju se. Zase klepot. James frustrovaně a pěkně neslušně zakleje. Zvedne se z mého klína, kde se tak hezky uvelebil a vydal se ke dveřím. Hned jak odešel mi začalo scházet jeho teplo, jeho vůně, prostě on sám.

James prudce rozrazí dveře. Stál tam jeden z vojáků naší ochrané jízdy.
,,Jsme připraveni k odjezdu můj pane. Chtěl jste, abych vám přišel říct." James přikývl a zabouchl dveře přímo vojákovi před obličejem. Chudák.

,,Vypadá to že to budeme muset dokončit doma. Hned po tom až se na tebe koukne doktor." protočím oči, ale nic nenamítám.

○○○

,,Já zvladnu jet na koni sama!" naštvaně se otočím na svého muže. ,,Ne to teda nezvládneš. Včera jsi skolabovala, já nebudu riskovat,  že spadneš z koně a rozsekneš si hlavu."  naštvaně si založím ruce na hrudi a jako vždy když jsem nervózní, naštvaná a nebo v rozpacích kousnu se do rtu.

Jamesovi sklouznou oči k mím rtům. Na prázdno polkne, ale rychle zamrká a znovu nasadí masku tvrdého krále. ,,Pojedeš semnou." ,,Ale co kůň nemůže nás nést oba." ,,Tak je budeme často měnit. Pojedeš semnou to je poslední slovo." naštvaně se ještě více hryznu do rtu.

Chápu že to myslí dobře, ale já nejsem žádná chudinka, která se neudrží v sedle, navíc když už je mi zase dobře!

Nakonec se vyšvihnu do sedla a James si sedl za mě. Naposledy se podívám Jesperovím směrem. Jeho bolest by se dala krájet. I mě bolelo ho takto vidět.

James popohnal koně. ,,Jestli  budeš pořád dělat to s tou tvou  pusinkou  přísahám neručím  za sebe." zaslechnu James varovný hlas, ale já se ho nebála a místo toho se usmála a uvelebila se v sedle, tak že jsem se zády opírala o Jemse, který měl kolem mě natáhnuté ruce a držel otěže.

Ahoj! Jak se líbí?  Chtěla bych vám moc poděkovat, že mě podporujete. Děkuji za každou ☆ a každý komentář. Moc si toho vážím. Vím že tam jsou gramatické chyby a omlouvám se.

Budu ráda poku napíšete co se vám líbilo, nebo co si myslíte, že se stane dál. Nějaký typ proč je Amberly špatně?