31. Černá propiska

42 4 0
                                    

Probudím se s divným pocitem na hrudi. Sednu si a dýchám. Dýcham nepravidelně a bolí to. Nechám to být. Udělám si svou každodenní rutinu a jdu do školy. Jediný, co mě uklidňuje, že jde se mnou Liam.

Jde potichu, jen nám pod nohama křupe sníh a já se snažím nerozbrečet ze vzpomínky na sněhový fotbal.

Liam mě chytí za ruku. „Je vše v pořádku?”

„Jo jasně. C-co dneska máš odpoledne?” odvrátím téma.

„Nic nemám. Jdu na ten tvůj koncert.”

Usměju se. „A jo.”

„Tys na něj zapomněla?”

„Ne, jen jsem…mám toho hodně…ve škole.” vykoktám.

Přijdu tam odhodlaná jít za ním a vyslechnout si ho, jak mi říkala Emma. Jenže ve třídě není. Nepřišel ani na první hodinu a já si dělám pořád naděje s tím, že přijde. Ale nepřišel.

„Kde je Toby?” zeptá se učitelka Austinová.

Všichni pokrčí rameny. Na mě svraští obočí. Pokrčím ještě víc rameny a ona se začne věnovat látce.

Když sníh nám padal do tváří, vždyť víš
Jsem si myslela, že jiskra září, nemyslíš?

Na sešit mi ukapne slza. Rychle ji setřu než si toho někdo všimne a snažím se ji setřít i z papíru. Marně. Rozmažu celý text. Mám ruku celou od černé propisky.

Tak když je ten štědrý den, dám vám sem takový menší dáreček. Čtyři kapitoly navíc!!

Jen pro tebeTempat cerita menjadi hidup. Temukan sekarang