41. Podpora

29 3 0
                                    

Toby se drží mého pasu, mezi sebou máme mojí kyslíkovku bombu a jedeme na Kanyem přes louku. Zapadá slunce a vytváří tak krásné barvy na obloze. „Kam vlastně půjdeš na vysokou?” napadne mě.

„Na vysokou? Ehm, vlastně by mě vzali do Asie. Tam, kde jsem minulý rok strávil. Byl jsem skoro nejlepší student tam a říkali, že by mi dali stýpko na matematickou padegogickou.” cítím na rameni usměv.

„Matematickou pedagogickou?! Toby, to je skvělý! Být učitel by ti nesmírně šlo.”

„Jo i tobě.” řekne posmutněle.

„Běž tam! Musíš! Nařizuji ti to.”

Zasměje se. „Nevim, měl bych ještě šanci na sportovce ve městě. Bylo by to blíž.”

„Běž za tím, co cítíš, ale byla by výhodnější ta první možnost. Já to z tebe cítim, Toby! Jak jsi nadšený.” usměju se.

„To jsem potřeboval.”

„Co?”

„Tu tvoji podporu.”

Trošku se začervenám. „Vždy tu je.” zazubím se.

Jen pro tebeKde žijí příběhy. Začni objevovat