Jen pro tebe

39. Ranč

Na ranč jsme vždy jezdili jen v létě. Teď, když je zima a je tu spoustu sněhu, vypadá to tu ještě kouzelněji. Stodola se bíle třpytí, dům také a já se těším až se podívam na všechny ty známé zvířecí tváře.

„Rodina Smithovic! Ale dobrý den!” přiběhne k nám náš soused pan Gusber.

„Pane Gusbere, dobrý den!” jdou se s ním všichni vítat. My s Tobym stojíme opodál. „Chceš dneska něco podniknout?”

„Dát si asi chvíli šlofíka, ale pak se jít určitě podívat do stodoly.” ukážu na ni.
Toby přikývne.

„Jessie?!” křikne někdo za mnou.

Pomalu se otočím a zjistím, kdo to je. Sundám si kanylu, dám ji stranou. „Skylere!” přiběhnu mu do náruče.

„Panebože, co tady děláte?” zeptá se a já lapám po dechu. Toby si toho všimne a tak mi přinese kanylu. „Ne..”

„Jo, ale to neřeš. Přijeli jsme na Vánoce.” usměju se. Všimnu si, že Skyler divně kouká po Tobym. „Promiň, tohle je Toby, kamarád, Toby tohle je Skyler, kamarád.” představím je. Podají si ruce a pak mi Toby zašeptá, že jde dovnitř. „Takže co tu děláš ty? Neměl bys být na vejšce?”

„No jo. Na vejšce už nejsem.” řekne a mě to překvapí. „Nejsi?!”

„Nejsem. Našel jsem si něco lepšího.” vytáhne telefon a ukáže mi fotku. Je na ní on s mikrofonem v ruce a za ním stojí kapela.

„Ty máš kapelu?!” dám si ruku na pusu.
S úsměvem přikývne.

Je nutno říct, že ke skládání písniček mě přivedl Skyler. Když jsme seděli na kopci a on mi předváděl jednu svoji.

„Ale jsi pořád v L.A.?”

„Jo to jo, jen si můžu dělat, co chci.” zazubí se. „Ale co ty? Stalo se toho asi dost.”

„To jo.” zatahám si za kanylu.

Vyprávím mu vše a mezitím dojdeme až do domu do obýváku. Jde vidět, že má Skyler v očích slzy, kdo by neměl, že?

„Já si jdu odpočinout.” oznámím všem a jdu do pokoje.

Můj pokoj se přesunul dolů, kde by měl bydlet Liam, ale díky tomu, že než bych vyšla ty schody, byla bych zadýchaná, tak on je nahoře a já jsem dole.

Šťastně si povzdechnu, když ten pokoj uvidím. Zasněžená zmrzlá okna, modré povlečení na posteli, na komodách plyšáci. Padnu na postel a za okamžik usnu.