vznícení

už dál ne

se zatajeným dechem
čekám
až kyslík mi dojde
nebo mi dojde
že svět mizi

se zatajeným dechem čekám
a doufám
že umřu
a ty se ptáš proč

nedokážeš představit si
že všechny ty věci
už nedávaj smysl

bez pomoci bližnému svému
protože dávno zmizel smysl
a moje mysl
mě přeceňuje
když mě odměňuje za žití

přeceňují mě i ostatní
prý že to zvládnu
ale já ne
já nevládnu

nezvládnu to
protože přehnuto
bylo tělo papíru
jenž na míru
určuje osud

někdo zmačkal můj život
vyhodil ho do koše
a ptá se tiše
proč je to bez rozkoše
bez radosti

byl by to určitě propadák
a proto jdu si pro padák
abych skočila z mostu