vznícení

trať ztrát

nevinná duše, krásná dívka
prochází tudy, prohlédni z blízka
si její tvář, než stane se nezvěstnou
šaty bílé má, však není nevěstou

okolo bídáci, lidí co trpí
všichni ti, co blíží se smrti
a ona v podpatcích šlape uličkou
přála by si být zase maličkou

ani krev ty šaty neušpiní
i když okolo jsou všichni vinní
vytéká odevšad ta rudá krása
pro dívku je on jediná spása

v bílých šatech a rukách od krve
táhne rudý cár, nikoli poprvé
dívej, jak z bezmoci vytváří září
s korunkou na hlavě a úsměvem v tváři

a slzami na duši...