vznícení

dítěti nepěti

víš, občas vzpomínám

na ty chvíle v dětství
kdy byla jsem jen já

smála jsem se stínu
neházela vinu
na sebe 'ni na tebe
a sledovala nebe

vzpomínej se mnou
na ty chvilky
odřeninky
kdy plakali jsme

kvůli malým motýlům
všem těm božským dílům

a slzy byli bez studu
vyplašili obludu
co schovala se pod postel

a spojovali momenty
kdy byli jsme jen já a ty
a taky naše máma
nebo táta

nebo teta, babička
dýchej, je to chvilička

svět je stejný
to mysl se změnila

tak pojď sem honem
běhat dole v trávě
smát se všem těm tvorům
a taky naší mámě

a brečet kvůli kostrám
malých mrtvých labutí
co už se nevzbudí