Teacher's Pet-Severus Snape

31.

Znovu jsem se začala po nocích potulovat po hradu a přes den chodit k vrbě mlátičce. Dnes jsem se ale rozhodla jít jen na obyčejnou procházku po pozemcích. Pořád mi to spojení mezi mnou a třemi bratry leží v hlavě. Nejsem bezcená, mám nečistou krev ale přes to je jedinečná a je v ní moc. Má matky prý měla opravdu jedinečnou magii kterou jsem po ní zdědila. Nejsem si jistá co to je. Ale Brumbál říkal že ji mám. Po těch letech u mudlů kdy jsem se cítila bezceně, konečně nacházím kdo opravdu jsem a fakt že nejsem bezcená je k nezaplacení. Posadila jsem se do trávy a začala jsem sbírat květiny kolem mě. Našla jsem i krásnou Lilii, přidala jsem ji k ostatním květinám a sbírala jsem dál. Ztratila jsem se v myšlenkách, když jsem měla dost květin, začala jsem s nich plést věnec. Právě jsem ho dokončila když jsem zaslechla hlas profesora Snapea. ,,Lenoro?" Byla jsem moc mimo na to zareagovat, chvíli mi trvalo než jsem se vrátila do reality. ,,Lenoro, všude jsem tě hledal. Už máš být dávno ve svém pokoji." ,,Promiňte." Rozhlédla jsem se kolem, už je skoro úplná tma. ,,Nějak jsem ztratila pojem o čase." Postavila jsem se a vzala jsem s sebou i věnec a Lilii. ,,Jsi v pořádku?" ,,Ano, jen jsem se zamyslela. Zjistila jsem že bratři Perverellovy byly moji a Harryho předchůdci, specificky nejmadší bratr. Je to zvláštní." ,,Tvůj otec nebyl dobrý člověk ale byl z velmi dobré rodiny, o tom není pochyb. Mě na tobě ale přijde nejzajímavější tvá vlastní magie a magie kterou jsi zdědila po tvé matce. Máš něco co ti nemůže zaručit krev ani titul."