Teacher's Pet-Severus Snape

40.

Často ze zdí slyším nějaký hlas a dějou se opravdu zvláštní věci. Někdo proměnil paní Norrisovou v kámen a nevím proč si všichni myslí že za to může Harry. Nemyslím že by to dokázal. Čas rychle utíká, brzy budou vánoce. Dnes v noci se mi zdál opravdu zvláštní sen, líbala jsem se s profesorem Snapem a líbilo se mi to. Je to hrozné, je to přece učitel, nemůžu ho milovat. Je asi o dvacet let starší než já. Ale nemohu si pomoct, nejen že se mi o něm zdálo ale také o něm často přemýšlím. Nemohu ho dostat z hlavy. Profesor Snape mě toho za toto pololetí už naučil opravdu hodně, umým patrona a mnoho dalších věcí. Dnes za ním zase jdu, chci aby mi pomohl zapracovat na odolnosti vůči bolesti a použil na mě smrtijedy nejčastěji používané mučící techniky. Vím že to zní jakoby jsem byla masochysta ale pravdou je že jen nechci riskovat že dopadnu jako Nevillovo rodiče. Profesor Snape mi o nich říkal.
Zaklepala jsem na dveře kabinetu a vešla dovnitř. ,,Jsi si tím jistá?" ,,Ano." ,,No tak dobře, začneme z lehka. Posaď se." Sedla jsem si do křesla uprostřed místnosti, Snape mávnul hůlkou a připoutal mě ke křeslu tak že jsem se nemohla téměř vůbec pohnout. Postavil se přede mě a ukázal mi lahvičku plnou nějakého lektvaru. ,,Tohle je v podstatě kletba Cruciatus, v podobě lektvaru. Umožňuje způsobovat bolest v konkrétních částech těla. Většinou se používá když si černokněžník chce hrát se svou obětí. Hodně záleží na tom jakým způsobem je využita, může být horší než kletba Cruciatus ale také může být o hodně mírnější. Zvládneš to?" Přikývla jsem. Vyhrnul mi rukáv a nalil malé množství lektvaru na mou ruku. Pocítila jsem hroznou bolest, horší než cokoliv jiného co jsem za svůj život zažila. Snažila jsem se zůstat v klidu. Snape mě obešel a vyhrnul mi rukáv i na druhé ruce. Bolest na první už ustávala když lektvar nalil na druhou. Chvíli mě sledoval. ,,Myslím že to pro dnešek stačí. Když se to bude opakovat každý den, zvykneš si. Až si zvykneš, přitvrdíme." Přikývla jsem, po tvářích mi stékali slzy. Snape mě odpoutal a zvedl mě, pevně mě objal. Úplně mi to zamotalo hlavu, pomalu jsem ho také objala. ,,Jsi opravdu statečná, málokdo by tohle dokázal." Hladil mě po vlasech a já si užívala každou sekundu v jeho blízkosti. Když jsem se uklidnila, trochu se ode mě odtáhnul. ,,Jsi v pořádku?" ,,Myslím že ano." Prohlédla jsem si místa kde ještě před chvílí byl lektvar. Nebylo nic vidět. ,,Neboj se, nezanechává stopy." Znovu jsem ho objala, potřebovala jsem to.