Holka z děcáku [ ff s one direction ]

21.KAPITOLA

Kluci mě probudili až jsme přistávali na letičti v LA. Vzali jsme si taxíka a dojeli k pěknému velkému domu. Vystoupili jsme a já se kochala pohledem na ten dům. Nia mi vzal věci a druhou rukou chytl tu moji. Vešli jsme dovnitř a Harry nám řekl, kde budeme mít pokoje. Já si okamžitě zabrala s výhledem na moře a samozřejmě s Niallem. Niall mě nechal, aby jsem se v klidu převlékla a osprchovala. Já se tedy osprchovala, převlékla do pohodlného oblečení a sešla dolů za klukama do obývacího pokoje. Přisedla jsem si k nim na gauč a lehla jsem si Niallovi na klín. Musela jsem se trochu prospat, tak jsem zavřela oči a nechala Nialla, aby mě hladil po vlasech. Po chvilce jsem usnula.

Pohled Nialla

El mi usnula na klíně a já se usmál. S klukama jsme se snažili být potichu  překvapivě sem i to dařilo. Louis mi vzal opatrně El z klína a odnesl ji do její ložnice. Když se Loui vrátil, úplně jsem si vzpomněl ne to, jak jsme ji tenkrát přinesli k nám domů.

"Kluci pamatujete si, jak jsme si ji donesli domů?", zeptal jsem se kluků a oni přikývli.

"Tenkrát to bylo jiné. Teď jsme si už zvxkli na to, že El mluví. Upřímně si myslím, že když mluví, je to lepší. Má vážně moc pěkný hlas.", řekl Harry a já přikývl.

"Lily je vyjímečná a taková i zůstane.  Je pravda, že se kvůli nám změnila, ale stále je to ona. Já ji proto jaká je mám rád.", řekl Liam a Harry s Louim přikývli.

"Snad ji brzo bude opět líp, aby mohla zase zpívat. Díky ní jsem i zapomněl na to, co udělal Zayn.", řekl jsem klukům a oni se na mě podívali, ale moje tvrzení podpořili.

"Je pravda, že to, co Zayn udělal se jen tak odpustit nedá, ale vždyť už jsme o tom mluvili. Byl to náš kámoš a stále je. Je jen na něm jestli se s námi bude chtít usmířit nebo bude hrát stále naštvaného. Musíme mu dát ještě čas. Soph mi říkala, že Perrie ho přemlouvá, aby se nám alespoň omluvil, ale on má pořád svou hlavu. Snad se umoudří.", řekl Liam a my jsme věděli, co tím myslí. Od té doby, co Zayn oznámi, že odchází se s námi nebavil, i když jsme se snažili. Třeba se ještě umoudří. Třeba bude chtít poznat El, nevím, třeba jednou bude vše jako předtím, i když už s námi nebude zpívat stále bude patřit mezi nás. Tuhle svoji myšlenku jsem řekl nahlas a kluci se mnou souhlasili. Snad dostane Zayn rozum, chybí nám. Teď, ale není čas přemýšlet o Zaynovi, ale jak pomoci El, aby ji bylo, co nejdřív zase lépe.

Tady je další kapitola, při psaní téhle kapitoly jsem poslouchala Zaynův rap, tak jsem neodolala taky o něm něco napsat. Prosila bych vaše názory jestli chcete, aby jsem ho tam také přidala. Za váš názor budu moc ráda. ;)