Nara Flare: Bledě modrá záře

I. Fanoušek (1/3)

Stále nemůžu spustit zrak ze své jizvy.

Ačkoliv se rána jevila jako uzdravená, okolní tkáň je stále velmi citlivá a při doteku pobolívá. Po pár týdnech by měla být fyziologicky v pořádku, ale ta odporná rudá skvrna ji bude strašit do konce života.

„Nuže?"

Nara sebou trhla a podala muži svoji astrix. Při jeho znechuceném pohledu srolovala vyhrnutý rukáv košile. Tvář muže se však nezměnila.

Nevěděla proč, ale jeho modré oči ji stále prozkoumávaly, jako by se chtěl o ní dozvědět úplně všechno. Od maličkostí, až po její nejstřeženější tajemství. Shlédl ji od jejích kožených bot až po blonďatý zakroucený drdol. Nebo to možná bylo proto, že měla co do činění s obyčejným starým úchylem.

To mě zkouší svádět? Kdyby mi ho Gedeon sám nedoporučil, už dávno mizím odsud. Tenhle alchymista vypadá minimálně tak na šedesát a mohl by si to už odpustit. Zase na druhou stranu by to nebylo tak daleko od mého skutečného věku, ačkoliv mi většina lidí hádá okolo jednadvaceti let. Ale nikde jsem se nedočetla, jak rychle stárnou děti andělů.

„Takže říkáte, že vás poslal glymerkin jménem Gedeon?" zeptal se nemeiseran, prohlížejíc čarodějčinu astrix.

„Ano, říkal, že jste na tohle nejlepší široko daleko," řekla Nara a otřela si do rukávu mokré čelo. Nejenže dnes pražilo slunce, jako v démoní sluji, ale měla na sobě novou košili, a potřebovala si na ni zvyknout. Gedeon jí chtěl koupit něco na rozloučenou a taky jako náhradu za její předchozí zničenou. Musela si ji však vybrat sama. Sice má Gedeona ráda, ale rozhodně nemá v lásce jeho módní vkus. Nakonec pod jeho dozorem vybral modrou košili s vypasovaným bokem a černými pruhoútvary, které jí připomínají plameny. Téměř stejnou, jako viděla ve Stredamoru.

„V tom případě vám naúčtuji dvojnásob," řekl nemeiseran s vážným pohledem.

„Co prosím?" vyprskla ze sebe. Co mu ten lafan musel provést? Prohlížela si nemeiserana, který na ni směřoval svůj strohý pohled skrz obroučky s tlustými sklíčky.

Odlion si z očí stáhl brýle na špičku nosu a z úst se mu linula slova, jež nečekala. „Dělám si legraci. Ha. Ha," řekl suše.

Naru přivedl do rozpaků, až jí z toho začalo cukat levé oko. Nevěděla, zda se má začít smát či jak nejlépe reagovat, aby jej neurazila. Nejraději by mu jednu vrazila, ale s tím by byl jejich obchod u konce. Nakonec svraštila obočí a zkřivila obličej v úšklebek.

„Právě teď jsem řekl šprým a vy se ani nesmějete? Ta dnešní mládež nemá vůbec smysl pro legraci," poodstoupil za pult a beze změny výrazu si od dalšího zákazníka převzal obsidiánový tlouček s třecí miskou.

„A nechcete si raději pořídit astrix novou? Přichází nový trend kouzelnických nástrojů, včetně těchto hůlek a s nimi i nové možnosti. Přišla by vás již plně nabitá na deset stříbrných mincí. Dnes se vyrábějí výkonnější modely, než máte vy. Navíc doplňování Aethery je u nich jednodušší a spolehlivější, tudíž pro vás i levnější. Takto vás pouze nabití bude stát mincí šest."

Čarodějce se mírně protočily panenky. I když jí Gedeon štědře zaplatil za její pomoc s epidemií ve Stredamoru, nelíbí se jí pomyšlení, že utratí tolik. Byla zvyklá na služby v akademii, kde jim dávali sakra velké slevy. Jenže dokud nezvládá čarovat, astrix je její jediná šance na obranu proti nepřátelům. Nic jiného tedy Naře nezbývalo.

„Ne děkuji, tahle je pro mě důležitá. Takže si kromě nabití vezmu ještě tenhle větší pytlík s magickou esencí."

„V tom případě jste to krásně zaokrouhlila na 10 mincí ze stříbra," usmál se nemeiseran a vycenil své zářivě bílé rovné zuby. Nara spíš předpokládala, že to měl být úsměv. „Přijďte zítra ráno."

„Dobře, přijdu," řekla a bez ostychu pelášila ven.

Co teď? Do zítřka se zabavit zvládnu, ale za tři dny mám mít tu schůzku s lovcem hlav, kterého najal Gedeon, jehož jméno se mi ani neobtěžoval sdělit. Vlastně to řekl pravděpodobně několikrát, když jsem ho neposlouchala. Ale to přeci není moje chyba!

Normálně by zbylé tři dny strávila v příjemné společnosti Gedeona. Jenže ten si odjel do nové Altaerie. Nara chápala, že tam musel, ale i tak měla právo si trochu pofňukat. Alespoň jí daroval pytlíček s bobulemi z Tambrie, díky kterým ho dokáže vystopovat, ať bude kdekoliv. Respektive netopýři, kterým je dá.

Navíc si nemůže ztěžovat ani na její třetí dárek. Pomohl jí znovu doplnit její brašničku s několika užitečnými lektvary a substancemi, které rozhodně využije.

„Knihovna?" Před Narou se náhle rozprostřela velká, sněhově bílá budova.

„Ale proč ne," zabrumlala si pro sebe. „Už je to dlouho, co jsem přečetla nějakou tu knihu."

Ahojky. Moc děkuji za otevření další povídky/novely Nary Flare :3. Ať jste již četli Rudou skvrnu nebo ne, doufám, že se Vám druhý díl (ze tří) bude líbit. Ačkoliv se jedná o pokračování, není 💯% nutné (ač je to lepší, protože rozhodně najdete spojitosti a podobně) mít přečtenou předchozí část Rudou skvrnu.
Pokud se Vám knížka bude líbit, budu moc rád, za každou ⭐, či komentář a rád odpovím na jakoukoliv zprávu (teď už asi spíš na e-mailu.

No nic, už Vás nehodlám nadále rušit, a ještě jednou děkuju za otevření knížky.

FoxenCrow 🦊