Nara Flare: Bledě modrá záře

II. Opuštěný (3/4)

* * *

Na tohle si asi nezvyknu. Čarodějka si donesla dříví, které nalezla popadané v lese a vyhloubila menší ohniště.

Nejen, že se ocitla poprvé sama v divočině, ale také si musela rozdělat oheň. Dříve by to pro ni byla hračka. Mávnutí hůlkou, jedno dvě slova a oheň by již měnil dříví v uhlíky. Teď se však musela spoléhat na jiné dovednosti, než ty magické.

Naštěstí jí Gedeon připravil spoustu alchymistických lektvarů a směs a nelze opomenout ani třaskavé kamínky, které jí daroval pravděpodobně pro pobavení. Mezi přípravky se vyskytovala i substance nesoucí název tekutý oheň.

Dříve by si v žádném úkolu nedovolila podvádět, ale dnes si nechtěla hrát na poslušnou studentku a dala by raději přednost teplu a zahnání hladu.

Vytáhla z brašny zadělanou zkumavku se světle modrou tekutinou, na které se třpytily černé obrázky. Na jednom z nich plál plamen ohně v kosočtverečném červeně ohraničeném poli a na druhém se v obdobném pozadí vznášela lebka s dvěma překříženými kostmi.

Položila na hromádku dříví list buku tak, jak jí její glymerkiní přítel instruoval a zakápla jej přesně třemi kapkami.

Nic.

Pamatovala jsem si správně postup. Co to povídám, jasně že jo. Hubovala si, že chtěla vůbec zpochybnit svoji paměť. Jestli si ze mě ta hyena vystřelila, tak ho...

Avšak nestihla dokončit své myšlenky, když z lístku začal sálat kouř, který se po chvíli změnil v plamen. Čarodějka se zaradovala a sama sobě si zatleskala, nad svým prvním nemagickým ohněm. Skoro nemagickým.

Natáhla ruce, aby nasála teplo do konečků prstů. Sice byl teprve začátek hodovce a dny bývaly stále teplé, ale o nocích se to stejné říct nedalo.

Když přidávala i větší kusy dříví, pustila se do přípravy zeleninového vývaru. Cesta jí bude trvat pár dní a měla by se proto pořádně nasytit. Nakrájela si mrkev, kousek celeru, pár ukořistěných brambor a petržel. Zahýbala nosem při uvědomění, že má s sebou i speciální polévkové koření z Iskary, co koupila na trhu.

Pak ale vyvalila oči, protože jí došlo, že jí chybí hlavní ingredience. Voda. Ne že by žádnou neměla, ale ne dost na dokončení lektvaru na zahnání hladu.

"Tak ohni, chvíli tu na mě počkej a já se za chvíli vrátím," přiložila nějaké dříví do ohně navíc, doufajíc, že se co nevidět vrátí.

Když si razila cestu, aby nalezla tekoucí vodu, zaslechla zvláštní zvuky. Jakmile je uslyšela potřetí, uvědomila si, o co se jedná.

"Promiňte. Vím, že máte hlad, ale netrestejte mě za to, že to chci napravit," promluvila ke svému břichu.

Chvíli na to však její uši zachytily další zvuky. Usmála se, když jí došlo, že to zaslechla zurčení vody.

"Paráda," zaradovala se a přidala do kroku, než narazila na potok.

Ten měl průzračně čistou vodu tak, že na dně mohla pozorovat barevné oblázky. Ale byl mělký. Vodu do hrnce musela nabírat na několikrát pomocí měchu.

Když už nabrala potřebné množství vody, zachvátil ji pocit, že ji někdo sleduje.

Zvedla hlavu a zjistila, že pocit měla správný. Jen s tím, že to nebyl někdo. Ale něco.

Na druhé straně břehu potoku zahlédla bledě modrou záři. Přesně tu stejnou, která se jí zjevila v knihovně. Čarodějka si promnula oči, aby se ujistila, že se jí to nezdálo.

Ne! Stále před sebou sledovala levitující kouli světla. Ta se však lekla, jako by o krok ustoupila a najednou začala prchat do lesa.

"Hej, počkej!" Zařvala, když se za ní rozeběhla.

Světlo kličkovalo mezi stromy, odhodlané čarodějce zmizet. Nara mu však byla v patách. Jenže vždy, když se k němu začala přibližovat, koule zrychlila a ještě zvýšila náskok.

Najednou se Naře zastavila noha a padala na zem.

Naštěstí skončila obličejem v mechu. I tak se nejednalo o příjemný pád, ale lepší do mechu než o tvrdý kámen.

Zvedla hlavu, aby zjistila, jak daleko doběhlo světlo, ale to již zmizelo. Rozhlížela se panicky kolem sebe, ale nikde jej neviděla.

Namísto něj si však všimla kouře, který v nedaleké dálce vystupoval nad špičky jehličnatých stromů.

Možná o to mu šlo, co myslíš Naro. Navíc... mé připravené tábořiště už zaručeně nenajdu. A co když se to světlo zjevilo, protože někdo potřebuje pomoc?

Vyskočila na nohy a oprášila ze sebe jehličí. Zkontrolovala si, zda měla všechno potřebné a nic jí nevypadlo. Na chvíli čarodějkou projel pocit úzkosti a stáhla se jí hruď jakoby se měla smrsknout dovnitř. Ale když nahmatala i astrix stále schovanou v pouzdře, ulevilo se jí a mohla si oddechnout. Jediné, o co přišla, byla její přikrývka a zapomenutý hrnec s vodou.

Nenechala se znechutit svou zbrklostí a zapomnětlivostí a vydala se vstříc kouři. Naře se hlavou promítaly scénáře, co asi tak uvidí. Bála se, že možná šla vstříc lesnímu požáru a bude muset rychle utíkat, ale stejně tak mohla jít vstříc oheň prskajícímu drakovi.

Drak? To už jsi se nechala takhle brzy naočkovat Bersillem Kernbellem? Vždyť to víš.

Ale zase vážně to je tak bláznivá myšlenka? Co když skutečně jen sbírají sílu, než se konečně ukážou vyzbrojeni až po zuby, či dokonce představí svou zničující sílu před zraky nevěřících, kteří si byli jisti jejich skonem.

Zapudila svůj vnitřní monolog, když došla za původcem toho štiplavého kouře.

Před Narou se rozprostíral tábor.