Nara Flare: Bledě modrá záře

II. Opuštěný (1/4)

„No ták, nebuď nervózní. He-he."

To se mu snadno řekne. O jeho osudu nerozhodne, co řekne tenhle... „Co že je vlastně zač?" Tázala se čarodějka, přičemž si okusovala nehty na rukou.

Glymerkin se zadumal a poškrabal si svou hyení hlavu. „Je docela podivín, ale myslím, že je to nemeiseran."

Nara se zasmála. Netušila, zda jí to Gedeon dělá schválně, aby ji rozptýlil, nebo to bylo nevědomky. „Myslela jsem, jestli je doktor, nějaký kněz, nebo alchymista jako ty."

Čarodějčin chlupatý společník se napřímil a vypnul hruď. „Nikdo není alchymista jako já. Ale mám takový pocit, že je čaroděj. Jako ty!" Řekl s úsměvem a pyšně na ni vystrčil své ostré zoubky.

„Ha ha," řekla čarodějka a zkřivila na něj obličej až svěsila horní ret.

Vtom se otevřely dveře. Nara vyvalila oči. Původně očekávala někoho, jako Gedeon. Akorát Nemeiserana. Ze dveří však vyhlédla mladá nádherná dívka. Na sobě měla střapatou šedou sukni až po kolena a kostkovanou košili převázanou cípy nad pupíkem. Čarodějka se otočila na svého společníka, a ten na ni zíral úplně stejně.

Dívka pohlédla na Naru svýma zelenýma očima a řekla. „Pojďte dál, už tu na vás čekám."

Nara s Gedeon na sebe nevěřícně čuměli, ale nakonec jen pozvedly rameny a následovali ji.

Usadila je do překvapivě pohodlných křesel a sama se natáhla na pohovku a zvedla své hubené nohy nahoru.

Gedeon se v křesle zavrtěl a spokojeně si zavrněl. Nara se oproti tomu porozhlédla po místnosti. Ihned ji zaujaly přesýpací hodiny, které sypaly písek vzhůru. Také ji upoutalo akvárium, s malou manuretkou, která při plavání měnila barvy. Moc dobře si vybavovala tuto rybku. Říká se, že pět těchto rybiček zvládne lidskou nohu ohlodat až na kost za pouhou minutu. Při tomto pomyšlení čarodějku vyděsila lidská hlava, kterou rybka proplouvala. Na druhou stranu kabinety jejích kolegů bývaly ozdobeny daleko horšími a děsivějšími mazlíčky s bizarnějšími domečky, tudíž nad tímto přimhouřila oči.

Nakonec se však zahleděla na čarodějčino tetování na pravém spánku. Tam jí zářil znak yrva tmavým modrým světlem, který jí dokonale ladil s tmavými kudrnatými vlasy, černějšími než nejtemnější noc. Znak nebyl ničím zvláštní, na akademii jej měl vyobrazen každý dvanáctý absolvent, ale posledního půl roku Nara neviděla žádné jiné než to své vybledlé. Cítila se o trochu lépe být opět v přítomnosti jiné legitimní čarodějky.

„Neboj Gedeone, Trisha je vždycky připravena," řekla čarodějka a ladnými kroky došla ke stolu i s hnědým kufříkem. Ten položila na stůl a postupně z něj vytahovala různé nástroje, ale i magické lektvary a předměty. Naru nejvíce zaujaly blyštivé modré kameny s runou Falton a Ubren.

„A kde je Glinski?" zavrčel na čarodějku Glymerkin.

Trisha položila poslední nástroje na dřevěný stůl a napřímila se ke Gedeonovi. Chvíli si prohlížela jeho podezíravý obličej, jako by se v něm snažila číst, než se rozhodla odpovědět. „Bohužel Tibor musel nečekaně odjet na neodkladnou cestu. K vašemu štěstí jsem více než kompetentní jej zastoupit."

Gedeon nespokojeně zafuněl a založil si ruce na hruď.

„Těší mě Naro, že vás tu mám. Jmenuji se Trisha Caldera a podívám se vám na to," řekla s úsměvem směrem k zadumané čarodějce.

Nara si všimla jejího pohledu, který jí sklouznul k bledému znaku na levém spánku. „Co prosím?" Vyhrkla ze sebe.

Trisha se najednou začervenala a začala trochu koktat. „Myslela jsem samozřejmě na ten... kouzelnický problém, co máte."

„Ona se ale opravdu ptala," skočil jí do řeči lafan a vycenil zoubky. „Určitě vás celou dobu nevnímala," řekl směrem k Naře.

Blonďatá čarodějka hodila po Gedeonovi vražedným pohledem. Ten se jen spokojeně opřel o opěradlo a samou radostí mu nadskakovalo břicho.

Trisha se pokoušela alespoň trochu zachovat profesionální atmosféru a mezitím si svázala své neposlušné vlasy do culíku. „Tak bychom tedy mohly začít." Přešla přímo naproti Naře. Pak se ale zastavila a nehnutě stála, jako by se jí maso proměnilo v kámen a namísto jejích křišťálových očí, pohlédla do žlutých očí samotného baziliška. „Nara Flare," řekla spíš naprázdno sama pro sebe. „Nebude vám vadit, když vám budu říkat například... Světluško?"

Do čarodějky, jako by uhodil blesk. Pouze jediná bytost jí tak říkala. Avšak se snažila na sobě nedat nic znát. Navíc je blízko k zapomenutým vzpomínkám, ve kterých se není vhodné přehrabovat před někým, kdo je nositelem znaku yrva. „Ovšem, jak je libo," chtěla říct úsečně, ale sama sebe nachytala, jak se při tom usmívá.

No tak Naro uklidni se a přestaň být sentimentální. Vždyť o nic nejde.

„Tak se tentokrát skutečně dáme do toho," uzavřela Trisha.