19.5.2024
je to jako
včera.
a ani to není tak dlouho,
vlastně to je jenom
jeden jediný týden
a moje hlava už tolik
nebolí,
ale proč s druhýma řešit,
kolik
jsme zaplatili za chipsy,
když mě to tolik
ovlivnilo.
už vlastně ztrácím tvou tvář
a nevím čím to je,
že už ani nevím,
co jsi zač
a co jsem zač já
a jestli to byl fakt žvýkací
tabák nebo jenom
nějakej obyčejnej shit,
ale co na tom sejde,
když jsme se museli
rozloučit.
všichni už zapomněli
a všichni už jsou jinde,
tak proč já se zastavuju
a rozhlížím se na cedule,
který nedokazujou nic
než jen mojí vlastní
zoufalost,
to nevíme.
jo, moje stavy už jsou
zoufalý,
vlastně ani nevím,
jak jsme se k tomu dostali,
ale pomůžeme mi aspoň lok
toho rudýho vína
připomínající krev
z mojí vany,
nebo tu zůstanu a budu
litovat každýho činu,
kterej stál za nic?
upřímně, všechno stojí za nic,
všechno buď zvadlo
nebo čeká na popravu
od kata, kterej je už dávno
pohřbenej ve vlastním
loži,
tak jak dál žít v životě,
kterej nevede nikam jinam
než zpátky k minulosti?
(stála úplně stejně za nic)
je to marný a už je to vlastně
týden zpátky,
začalo to špatně
a bylo to krátký,
tak se furt vracím tam a
zpátky
k věcem, který už se nevrátí
ani když pošleš
prosebný dopis.
tak proč,
když to nemá jediný
význam?
