Autumn Plan [book 2]

Chapter 28

Ráno mě probudilo vyzvánění mého telefonu. Něco jsem zamručela, protože jsem chtěla spát. Včerejší večer mě docela unavil a protože je sobota, chtěla jsem si přispat. Jenže mobil nepřestal zvonit.

Začala jsem ho poslepu hledat na nočním stolku. Konečně jsem ho nahmatala a vzala ho. Volala mi Grace. Povzdechla jsem si, ale hovor jsem příjmula.

,,Ahoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se ji hned, co jsem hovor příjmula.

,,To musím něco potřebovat? Jen jsem ti chtěla zavolat. Nevím proč, ale mám pocit, že se něco stalo," vysvětlila mi do telefonu. Musela jsem se pousmát.

Ne, že bych věřila na nějakou komunikaci na dálku, ale vždycky když se něco stalo té prvé, vycítila to ta druhá.

,,Ano, tvoje intuice tě opět nezklamala," řekla jsem smutně.

,,Nemám za tebou přijet?" zeptala se mě.

,,Jo, přijeď. Udělám kafe," řekla jsem ji.

,,Dobře. Já koupím čoko donuty," řekla a závěsila.

Pomalu jsem se zvedla z postele. Na sebe jsem si přehodila župan. Do ruky jsem si vzala do ruky a šla jsem do kuchyně. Nikde jsem nikoho nenašla. Teda, když nepočítám vzkaz od rodičů.

Dneska jsme museli jet do Washingtonu, vrátíme se pozdě večer a nebo zítra ráno. Něco si objednej k jídlu.
Pa Máma

To je super, další den bez rodičů. Už začínám přemýšlet jestli náhodou nejsem sirotek.

Postavila jsem konvici s vodou na plotýnku, ale ještě jsem ji nezapnula a připravila jsem hrníčky na kafe. Zazvonil mi mobil, který mě upozorňoval na novou zprávu. Hned jsem po něm sáhla a když jsem zjistila, že mi píše Sam, objevil se mi na tváři velký úsměv.

Sam ♥: Dobré ráno, prdelko. Tak, právě teď se valím v posteli, v L. A. a snažím se usnout, ale nějak mi to nejde. :( - S.

Já: Dobré ráno. :* Je mi moc líto, že nemůžeš usnout. :( Bohužel ti nemůžu pomoct. :( Já teď čekám na Grace. - A.

Podívala jsem se na hodiny. Grace dorazí asi za dvacet minut, protože bydlí ode mě asi půl hodiny. Ještě k tomu asi musíme připočítat deset minut kvůli dopravní zácpě a několik minut kvůli pekařství, kde bude kupovat donuty.

Šla jsem si sednout i s mobilem do obýváku a pustila jsem si televizi. Zrovna dávali Mickey Mouse a tak jsem se koukala na něj. Z koukání mě vyrušila další zpráva.

Sam ♥: Zkoušela jsi někdy sexting? - S.

Vyvalila jsem oči a zprávu jsem si ještě několikrát přečetla. To myslí vážně?

Já: Ne. Proč, chtěl bys to zkusit? - A.

Nevím proč, ale zčásti se mi ta představa líbila.

Sám ♥: Ani nevíš jak. :* - S.

Já: Škoda, já totiž ne. :P Moc se mi stýská:( - A.

Napsala jsem mu. Odpověď mi přišla okamžitě.

Sam ♥: I mně. Ale neboj, co nevidět se uvidíme. ;) - S.

Chtěla jsem mu odepsat, jenže se ozval zvonek. Šla jsem otevřít. Když jsem otevřela dveře, vyskytl se mi pohled na usmívající Grace. Když si ale všimla mého výrazu, úsměv ji zmizel.

,,Co se děje? Sam tě podvedl?" zeptala se mě a vešla do bytu. Nad její otázkou jsem protočila očima.

,,Ne, nepovedl," řekla jsem ji. Došly jsme do kuchyně a já zapnula vodu na kávu.

,,Tak, co se stalo?" zeptala se netrpělivě. Hodila donuty na jídelní stůl a sedla si na židli.

,,Sam musel povinně odjet do L. A.," řekla jsem.

,,Jak povinně?"

,,Jeho táta mu dal, v závorkách, narozeninový dárek, který ho má v L. A. připravit na přijímačky na fakultu," vysvětlila jsem jí.

,,Tak, to je síla. Na jak dlouho tam je?" zeptala se mě.

,,Na měsíc a půl," řekla jsem šeptem. Pořád jsem stála u kuchyňské linky. Grace ke mně přišla a objala mě.

,,Neboj se, rychle to uteče," začala mě uklidňovat a já jsem se snažila tomu uvěřit.

____________

O 20 dní později

,,Slečno Wilsonová, zopakujte mi prosím moji poslední větu," ozval se u mého ucha hlas profesorky. Rychle jsem se snažila mobil schovat, jenže ona byla rychlejší a vzala mi ho.

,,Je hodina slečno. S panem Parkerem si můžete dopisovat až po hodině," řekla mi přísně, ale mobil stejně položila na moji lavici.

Už je to dvacet dní, co Sam odjel. Za tu dobu se nezmínil o žádném plánu, který má prý vymyšlený.

Povzdechla jsem si a podepřela jsem si hlavu rukou. Podívala jsem se na Grace, která něco zuřivě zapisovala do sešitu. Pak jsem se podívala na Jacka, který se tvářil stejně znuděně jako já.

Ještě měsíc a něco a budou Vánoce a 24. listopadu moje narozeniny. Vážně mi bude devatenáct? Připadám si spíš poslední dobou na třicet.

Konečně zazvonilo. Všichni se rychle zvedli a začali odcházet že třídy. Já jsem čekala na Grace a Jacka. Ano, už zakopali válečnou sekeru, ale i tak má Grace někdy na Jacka narážky. On si užívá její pozornost a nic ji neříká.

Zrovna jsme šli chodbou, když mi začal vibrovat telefon.

,,Můžete jít napřed," řekla jsem Grace a Jackovi. Oni přikývli a vážně šli.

Podívala jsem se na jméno volajícího a trošku se mi stáhnul žaludek. Zhluboka jsem se nadechla a přijala jsem hovor.

,,Dobrý den. Co potřebujete, paní Parkerová?" zeptala jsem se.

,,Amy, nevíš kde je Sam?" zeptala se mě vystrašeně. Cože?

,,Ehm, s vámi v L. A.?" odpověděla jsem otázkou.

,,Ale on...," začala koktat do telefonu.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se.

,,Sam zmizel," oznámila mi a začala brečet.