Grey Mouse 2 [1D]

7. Christian

Louis

,,Kdo jste?"  V tu chvíli se mi zastavil dech. Jakoby všechno, na čem mi kdy záleželo, vybuchlo. Ztratilo se, nebo uteklo. 

,,T-ty jsi nás.. N-nepamatuješ?" Zamrkal jsem, abych zahnal slzy. Zakroutila hlavou a podívala se na ostatní. 

,,Ani vás". 

,,T-teri-".

,,-Měli byste jít. Všichni." Skočila mi do řeči. Hned, co jsme odešli na chodbu, jsem se svezl na zem a dal ruce do dlaní. Všechna naděje a láska na lepší život, se rozplynula jako vítr. Byl to konec. Konec naší pohádky. Byl to horor. Horor, který stále nekončí. Samé problémy. Jakoby to ještě nestačilo. Je to jako bychom se propadali v stále nekončící propasti. Padali a padali, a nevěděli, kde je konec.

,,Loui.. Je 10%ní šance, že si vzpomene". Utěšoval mě Harry. Klekl si ke mně a objal mě.

,,10% není nic, v porovnání, že je 90%ní šance, že si nevzpomene. Už není pro co žít. Žil jsem jenom pro ni. I v armádě jsem na ni myslel. Sice jsem se snažil na ni zapomenout, ale nešlo to. Ale teď se podívej. Ani neví, kdo jsem. Její láska, její bezstarostná povaha je fuč! Napamatuje si mě". Vyjel jsem na něj a utíral si slzy.

,,A ty si mysliš, že nám to je jedno? Myslíš si, že když se po půl roce vrátíš, budeš dělat, jakože nic? Nejsi jediný, komu chybí! Podívej se na Lucy. Minulý týden porodila, ještě by se měla šetřit. A Niall? Jak si myslíš, že se mu skrývají slzy? Byl to její nejlepší kamarád. Liam? Ten se drží kvůli Lucy. Ale kdyby tu nebyla malá Teri, tak by brečel, a bylo by mu jedno, že se na něj všichni dívají... a já? Ty si myslíš, že když na mě moje sestra zapomene, tak mi bude okay? Všichni tady, dnes večer přijdou domů, lehnou si do postele a budou brečet! Tak si laskavě nech ty tvoje nálady!" Křičel Harry se slzami v očích a máchal před sebe rukama. Vstal, prohrábl si vlasy a šel si sednout na opačný konec chodby. 

,,Vím, že to máte všichni těžké, ale vy jste ji nemilovali tak, jako já! Myslel jsem si, že v armádě najdu lepší přátele, než jste vy. Myslel jsem si, že na vás i na ni dokážu zapomenout. Jenomže.. VY jste ti nejlepší přátelé, na které nikdy nedokážu zapomenout!!" Křičel jsem zoufale. Pak mi ale přistála facka a poté objetí. Až po chvilce mi došlo, že to bylo od Harryho.

,,Promiň".

,,Odpuštěno".

****

Teri

,,Slečno Stylesová, zítra můžete jít domů". Přikývla jsem a otočila se na druhý bok. Je zvláštní, že si pamatuju všechno o sobě, ale o ostatních nic. Vím, kde bydlím, ale nevím s kým. Chodím s někým? Mám sourozence? Mámu, tátu? Toto si nepamatuji. 

------------------Druhý den-------------------

Teri

Jdu městem, prohlížím si památky, poslouchám hudbu a přemýšlím. Kdo byli ti lidé v té nemocnici? Byli to mí přátelé? Rodina? Nebo úplně cizí lidé? Tak moc bych si chtěla vzpomenout, ale když se snažím, tak vidím jen ústřižky něčeho, co jsou zřejmě mé vzpomínky. Vidím kluka, který se se mnou líbá, ale nevidím mu do tváře. Pak vidím, jak odchází temným tunelem, volám na něj, ale neotočil se. 

Zmáčknu si další písničku na mobilu, ale omylem do někoho narazím. 

,,Promiňte". Pohlédnu na mladíka, který se na mě usmívá, jakoby viděl nějakou sexy herečku.

,,V pořádku". Rozšíříl ho ještě víc.

,,Mohla bych vás jako omluvu pozvat na kafe?" Zeptala jsem se nadějně.

,,Ne. Já zvu vás". Řekl mile. 

,,Ale-"

,,Žádné "ale".." Skočil mi do řeči. Jen jsem přikývla a sledovala jeho ladné pohyby až do kavárny. 

,,Jmenuji se Christian".