Dangerous Neighbour [Michael Clifford]

2. Modrovlasý

Než jsem se nadála, seděli jsme v letadle, směr Sydney. Byl to pro mě zážitek, jelikož jsem nikdy předtím neletěla letadlem. Byla jsem vděčná za novou šanci. Tentokrát bude všechno jinak, pomyslela jsem si a dala si sluchátka do uší. Ještě jsem neměla šanci si pořídit nový mobil, ale naštěstí i ten "zastaralý" zvládl přehrávat písničky. Našla jsem v seznamu For Baltimore od All Time Low.

„Danielle, jsme tady. Probuď se," třásla se mnou máma. Věnovala jsem jí malý úsměv, popadla jsem svůj batoh a následovala spolucestující.

-

-

Když jsme dojeli k domu, spadla mi brada. Ne, nebyl to luxusní dům s velkými okny a podobně, ale byl krásný, zvláště pro mě. Pro holku, která žila v stísněném prostoru celý svůj život. Rodiče se hned nahrnuli dovnitř, zatímco já stále stála v šoku a koukala na cihlovou fasádu. Z mého transu mě vyrušil něčí hlas, nebo spíše řečeno něčí hádka. Byli to naši noví sousedi. Vypadali jako otec a syn, kteří zrovna procházeli intenzivní konverzací.

„Co sis jako myslel?!" křičel starší muž. Modrovlasý kluk na to jenom mávl rukou jako by se o nic nejednalo, nastoupil za volant černého auta a při couvání srazil popelnici.

„Kéž bys jednou dostal rozum!" křičel na něj muž, ale modrovlasáč vypadal, že ho to nemohlo zajímat méně. Na zlomek sekundy se na mě podíval a potom už jeho černé auto zmizelo za rohem ulice. Podívala jsem se zpět na dům nových sousedů, ale už jsem postřehla jen hlasité bouchnutí dveří, nejspíše ze zlosti. To budou ještě zajímaví sousedi, pomyslela jsem si a vešla do našeho domu.

Zanedlouho přišla nejnudnější část; vybalování. Z krabice na poličku, z další krabice do skříně. Naštěstí toho nebylo moc, protože ani ve starém pokoji jsem toho moc neměla, což vedlo k jedinému. A to k nákupům. Bože jak já jsem nesnášela nakupování. Máma mi dala nějaké peníze a já proletěla pár obchodů rychlostí blesku. Květinkové vzory na sukýnkách nebo na šatech jsem zamítla už na začátku. Popadla jsem pár košilí, džíny a pár obyčejných triček nebo s potiskem skupin.

-

-

-

1. září. Nový život, nová škola, nové město, noví lidé, nové oblečení. Avšak stejné staré černé conversky a přístup k lidem. Lidi jsou svině, do jednoho. Někomu se to podaří skrývat za nevinné lichotky a někdo se nebojí to říct "na plnou hubu".

Otrávený výraz přebýval na mém obličeji, i když jsem vkročila do velké budovy. Ihned jsem se ocitla v chodbě se spoustou skříněk po stranách. Byl první den, takže si mě naštěstí nikdo nevšímal jako té "nové holky". Mohla bych vám lhát a říct, že jsem narazila do roztomilého kluka a vyměnili jsme si čísla, nebo že jsem poznala holku a už jsem měla ten pocit, že budeme nejlepší kamarádky. Ne, nic z toho se nestalo. Posadili jsme se do třídy, dostali rozvrh a po nekonečném žvástání o nadcházejícím roku, byli všichni noví žáci zavoláni do ředitelny. Ve třídě se zvedly 2 postavy a já je následovala. Byla to holka s černo-fialovými vlasy a neskutečně vysoký kluk s blond vlasy a piercingem ve rtu. Když jsme došli do ředitelny, už tam byli asi 4 lidi, ale ani jsem jim nevěnovala pozornost, abych byla upřímná.

„Doufám, že se vám na naší škole bude líbit a vytvoříte si pár pěkných vzpomínek. A kdybyste něco potřebovali, neváhejte a zeptejte se učitelů, popřípadě svých nových spolužáků," pronesl ředitel hrdě s úsměvem a těkal pohledem mezi všemi lidmi v místnosti. Působil celkem mile. Maska. Nevěřila jsem na emoce. Lidé prostě ve společnosti nosili hodně masek, za které se mohli jednoduše skrýt. Ani já nebyla výjimkou.

-

-

Druhý den školy už byl perný. Učitelé si nebrali žádné servítky a už vůbec nebrali ohled na "vzpamatování se z prázdnin". Držela jsem kousek papíru s rozvrhem a snažila se najít místnost, kde byla výtvarka. Zazvonilo a všichni se vydali, ať už svižným nebo pomalým až mrtvým krokem do tříd. Teď by se vážně šikl ten roztomilý kluk z románů, který se zastaví a pomůže vám najít tu správnou třídu. Ne, pořád se to nestalo a nejspíše ani nestane. Ale na druhou stranu bylo fajn, když si vás lidi nevšímali, protože věděli, že nemáte tolik peněz jako ostatní. Asi po dalších 10 minutách bloudění jsem našla tu správnou třídu. Sáhla jsem po klice a pomalu otevřela dveře. Jen pár zvědavých hlav se otočilo. Mezi nimi jsem rozpoznala blond vlasy a piercing, nový kluk tady byl taky.

„Jdeš pozdě," pronesla chladně učitelka.

„Omlouvám se. Nemohla jsem najít tu správnou třídu," řekla jsem a cítila na sobě pohled celé třídy.

„Ty jsi tady nová?" pokračovala v komunikaci učitelka a já jen přikývla.

„Slečna..." odmlčela se, když se snažila najít seznam studentů.

„Hariss...Danielle Hariss," doplnila jsem ji a ona přikývla, dívajíc se na papír v její ruce.

„Posaď se na volné místo a doufám, že příště budeš mít větší štěstí v hledání správné učebny," pronesla důležitě a pokračovala ve výkladu o umění. Zahlédla jsem volné místo vedle "nového kluka s piercingem". Podívala jsem se na něj tázavě a on se usmál na souhlas. Oddechla jsem si, když se pozornost ostatních odpoutala z mé existence zpět na učitelku. Když mluvíme o učitelce, byla mi neskutečně nesympatická. Výtvarka byla vždycky jediný předmět, který mě upřímně bavil, a nechtěla jsem si to nechat zkazit nepříjemnou učitelkou.

„Ahoj, jsem Luke," promluvil na mě tiše blonďatý kluk . "Ten nový," dodal s úsměvem na tváři. Vypadal tak pozitivně oproti mně. Já byla zkažená 24 hodin denně.

„Danielle, ta nová," odpověděla jsem chladně.

„Woah, někdo vykročil špatnou nohou z postele," byl očividně lehce překvapen mým odtažitým chováním.

„V tom případě vykročím špatnou nohou pokaždé," řekla jsem bez známky jediné emoce a nenamáhala se navázat oční kontakt.

Rozhlédla jsem se po třídě, abych obhlédla mé vrstevníky. Mou pozornost upoutaly modré vlasy. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to je ten samý člověk, kterého jsem viděla včera; náš nový soused. Vypadal, že dělal to samé, skenoval lidi v místnosti. Jeho pohled se zastavil na mé maličkosti a přimhouřil oči, jako by se snažil přijít na to, kde mě viděl dřív. Na moment jsme navázali oční kontakt a on na mě hodil soustředěný pohled.

„Clifford. O něm jsem už slyšel," vyrušil mě hlas vedle mě, patřící otravnému Lukovi.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A/N: Konečně nový díl. HALLELUJAH! :D Doufám, že se vám líbí:) Jestli ano, nezapomeňte dát vote nebo okomentovat. A děkuju za přečtení, votes i první komentář, který mi udělal VELKOU radost ♥ xx