Dangerous Neighbour [Michael Clifford]

18. Boj

Málem mi vypadly oči z důlku a zděšeně jsem se podívala na Mikeyho, který se ze mě rychle zvedal. Postavili jsme se na nohy a já jsem se zmateně začala rozhlížet po mém triku, které nebylo nikde k nalezení.

„Kdes odhodil moje triko?!" zašeptala jsem vražedným tónem Michaelovi, který sbíral to své. Pokrčil rameny s pohledem, který naznačoval stejné zmatení jako to mé.

„Tady, obleč si moje," Podal mi jeho zmuchlané černé triko s bílým rukávem. Vzala si ho od něj a přetáhla si ho přes hlavu. Přitom jsem přistihla Michaela, jak zírá na můj skoro nahý hrudník s úžasem v očích.

Než jsem stihla Mikeyho nasměrovat na místo, kde by se mohl schovat, vyrušil nás znovu ten hlas, patřící otci, který momentálně stál přímo před námi. Jeho výraz mluvil za vše. Byl naštvaný, dalo by se říct až nasraný. Polkla jsem na sucho, když se na nás dva jenom díval a nic neřekl. Mikey na sobě neměl triko a já jsem tam naopak stála jako sloup v tom jeho, které mi sahalo do půlky stehen.

„Okamžitě vypadni z mého domu!" tátův rozzuřený hlas prolomil ticho. Ukázal výstražně na Michaela a následně na dveře, kterýma měl zřejmě vypadnout. Mikey mi věnoval lítostivý pohled, jako kdyby se mi telepaticky omlouval a potom se přesunul ke dveřím, kterýma polonahý vyšel ven. Já jsem se chtěla nenápadně vypařit nebo se teleportovat někde daleko odsud, protože jsem neměla tušení, co se bude dít dál. Cítila jsem, že mé tváře hořely a celý tohle mi bylo maximálně nepříjemný. Hlavně jsem doufala, že to nezačne rozebírat. To by, ale nebyl on...

„Danielle," oslovil mě bez špetky emoce, když už jsem k němu byla otočená zády a připravena na zmizení.

„M-hm?" udělala jsem bolestnou grimasu, než jsem se otočila zpět a podívala se mu do očí. Bylo v nich zklamání a rozzuřenost. Zůstal ticho, na chvíli.

„To sis vážně musela vybrat jeho?" zeptal se překvapivě klidně.

„Já si nikoho nevybrala. Ono se to prostě stalo," řekla jsem pravdu. Viděl nás, nemělo by cenu vymýšlet nějakou složitou lež.

„Danielle, je to vrah!" argumentoval dál a hlasitěji než předtím.

„Není!" přešla jsem do obrany.

„Jak to můžeš sakra vědět?!"

„Jak ty můžeš vědět, že je?!" oplatila jsem mu to.

„Nejsem blbý, Danielle!" křičel na mě. Takže já jsem blbá, ale že on se pravděpodobně vrátil z kasína s pivem v ruce, to je nejspíš důkaz inteligence.

„Tak kde jsi sakra byl?!" křikla jsem. „JÁ nejsem blbá. Děláš to zase," udělala jsem krok k němu, dívajíc se do jeho čistě modrých očí. Do nosu mě praštil smrad z cigaret smíchaný s chlastem. Takže zase hraje poker, akorát zatím má peníze i na cigarety a chlast. Bravo.

„Byl jsem v práci Danielle!" křikl zpět. Lhal.

„Nikdy nepracuješ přes víkendy! Jsi bezohledný! A ještě k tomu lžeš, jak tiskne! Chudák máma až se to dozví!" vyřvala jsem všechno, co jsem už dost dlouho držela v sobě. Ale tím to neskončilo. Šla jsem do boje vším, co jsem měla. „Vždycky prohraješ všechny peníze! Neumíš se postarat o svou rodinu a já se vážně nemůžu dočkat, až zase budeš každý den v tahu a já se budu muset dívat na zdrcenou mámu!" dostala jsem to všechno ze sebe ven. Jeho obličej se však vůbec nezměnil. Věděl, že je to pravda. Musel to vědět moc dobře, ale i tak se tvářil naprosto chladně. „Neměl bys být ani považován za otce! Jsi jenom závislá troska!" zakončila jsem svou řeč se slzami v očích. Normálně bych nebrečela, ale nechala jsem se unést a cítila jsem, že to ze sebe musím dostat. Chtěla jsem se rozběhnout do svého pokoje, ale táta mě nenechal. Postavil se mi do cesty a řekl: „Dost! Dělám to přece pro nás, tak mi nenadávej jako nějakému malému spratkovi!" vlepil mi facku. Mírnější než minule, ale i tak mi zase vrazil, protože neviděl jiné východisko téhle situace, jak ubohé.