Dangerous Neighbour [Michael Clifford]

38. Doktor Hemmings

„Jako přítel stojím za nic," zasmál se Michael pod lehkým vlivem alkoholu.

„Jako přítelkyně stojím za nic."

„Proto jsme spolu, ne?" uzavřel to a oba jsme se začali smát naší bezvýznamné diskuzi.

Leželi jsme u mě v pokoji. Digitální hodiny v rohu místnosti ukazovaly čas 1:51.

„Měli bychom jít spát," řekl Mikey, zatímco si obmotal ruku kolem mého pasu a zabořil tvář do mých zad.

„Dobrou noc, barevná hlavo," plácla jsem z ničeho nic. On se jen krátce zasmál.

Touhle krátkou roztomilou konverzací pro nás započal nový rok.

O víkendu mě Mikey vzal do města na zmrzlinu. Na tvářích nám zářil celou dobu smích a opravdu jsem si užila každou minutu. Bylo načase, abychom vytáhli zadky ven a neseděli stále doma jako gaučové brambory.

Šli jsme ruku v ruce cestou zpátky a v dáli bylo už vidět naše sousedství. Najednou jsem se rozhodla si trochu zapátrat v Michaelově minulosti. Stále mě štvalo, že byl tak nesdílný, zatímco on už pomalu věděl každý detail mé existence. Pohlédla jsem na jeho tvář, která zrovna celá zářila radostí a humorem. Jeho vtípky často ani nebyly tak vtipné, to až ten jeho smích, který po nich vždy následoval. Maličkosti dělají člověka a tvoří pouto, které si s někým vybuduje. Není už jen jako nějaký kluk zavržený společností kvůli zbabrané minulosti. Je to Mikey, červenovlasáč, který dokáže povzbudit i tím nejbizarnějším způsobem. Je to ten fakt, že většinu času vypadá jako by si své zničené vlasy česal jednou do týdne, obzvláště když je přítomen vítr. Je to jeho péče a obrana, kterou se už nebojí ukázat. Je to on, jako celek, který mě dělá šťastnou. Neměla bych se upínat na osobu, jakákoliv osoba nikdy nemůže znamenat celý můj život, ale určitě ho může obrátit o 180 stupňů, takže se zlepší naprosto vše. I přesto všechno tady byly drobnosti, které neseděly. Jako třeba jeho záhadná minulost. Chtěla jsem to ignorovat a mohla jsem tak i učinit, ale ignorovala jsem to podezřelé už moc dlouho. Je čas, čas pravdy.

„Potřebuju si s tebou vážně promluvit," prolomila jsem nejistě ticho, které bylo záhadným způsobem nehorázně poklidné.

„Teď hned?" zeptal se a v očích jsem mu viděla obavy.

Kývla jsem jednoduše na souhlas. Sedli jsme si na starou lavičku na kraji parku a Mikey instinktivně položil ruku na má ramena a tak si mě přitáhl k sobě.

„No, víš je nový rok a tak všechno a já bych potřebovala vědět jednu věc. Ne, vlastně tady je hromada věcí, které bych ráda věděla," mluvila jsem nervozitou rychle. Normálně jsem s ním byla klidná, ale bála jsem se, že tímhle tématem nějak vykopu válečnou sekeru.

„Dani, přestaň chodit kolem horké kaše," řekl rázně a přesto jeho hlas zněl jako by v něm byla spousta podpory.

„Fajn," vydechla jsem, abych se zklidnila. Možná se stresuji zbytečně.

„Prostě chci, aby to od teď bylo bez tajností. Chci důvěru a vědět o tvé minulosti. Pan Záhadný by si měl dát den voraz," zkřivila jsem ústa v očekávání jeho reakce. V jeho očích vládl zmatek a směs všech emocí. Přesto vše byly stále krásné jako smaragdové moře.

Sklesle si vydechl a stáhl si ruku z mých ramen k sobě, jakoby se chtěl izolovat.

„Je to složitý," šeptl tiše s pohledem na své nervózně si pohrávající si ruce.

„To bylo vždycky a nepoužívej moji hlášku," napomenula jsem ho se smíchem, abych alespoň trochu odlehčila atmosféru.

Usmál se na zlomek sekundy, ale na to hned zvážněl.